Trasa konvoje armády NATO je stanovena se startem v Pobaltí a cílem v Německu, což potvrdil i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). ParlamentníListy.cz zjišťovaly dál to, co vše je třeba v souvislosti s touto zprávou brát na vědomí – či zda mít nějaké obavy. Řinčení zbraní je totiž již skutečně hlasité – a z obou stran.

Máme se bát toho, aby se tu spojenecká vojska neusadila jako kdysi?

Jisté je také to, i podle Zaorálka, že konvoj reprezentuje formu ukázky a prezentace síly a jednoty Severoatlantického paktu (NATO). Projede celkem šesti zeměmi střední a východní Evropy, přičemž má ukázat připravenost aliance pomoci členům, kteří by se ocitli v ohrožení. Bohužel, to v řadě Čechů může vyvolat vzpomínky na doby minulé a obavy z toho, zda události pak nebudou moci nabrat podobný spád, jako tomu bylo třeba v roce 1968 poté, co do Československa dorazila spojenecká vojska tehdejší Varšavské smlouvy a usídlila se tu následně na víc než 20 let. Jsou takové obavy na místě?

„Chápu, že se takovéto názory mohou objevovat, ale ten, kdo se s nimi pokouší nějak nakládat či argumentovat, ukazuje především naprostou ignoranci znalostí poměrně nedávných dějin Evropy. Severoatlantický pakt se takto nikdy nechoval, vždy se snažil uplatňovat k udržení pořádku pouze to, co je normální součástí demokracie. Když v 60. letech požádala o odchod z NATO Francie, vše se uskutečnilo naprosto v klidu, vojska nikde, jako tomu bylo u Varšavské smlouvy, násilně dál nesetrvávala. Navíc – NATO se nikdy v rámci Evropy – nedomáhalo setrvání jakéhokoli státu ve svém paktu způsobem, jak zaznamenala historie v letech 1956 v Maďarsku a později u nás v roce 1968. Respektuje to, že Česká republika je svrchovaný suverénní stát, který má v NATO spojence. A ten spojenec se jako spojenec chová. Ovšem je třeba zdůraznit, že opravdu jako spojenec – nikoli jako agresor,“ reagoval na otázky, které se v souvislosti s aktuálním vývojem objevují, politolog Michael Romancov.