„Nechci nikoho urazit, ale pamatuji nejen konec druhé světové války v Praze, ale i Koreu 1950–1953, Maďarsko 1956, Československo 1968, Vietnam 1967–1975, sovětský i americký Afghánistán a řadu dalších konfliktů, ve kterých světové velmoci, ty velké, i ty menší, nehrály příliš důstojnou roli,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil, když analyzuje ruskou invazi na Ukrajině. „Snad si proto mohu dovolit větší odstup k probíhajícím událostem a přát svým mladším současníkům, aby nemuseli prožívat tolik utrpení a hrůz jako moje generace,“ dodává.

Nejnovější vývoj neustále aktualizován ZDE

Vzpomíná, k čemu došlo v minulosti: rychle mizející arzenály všech možných zbraní a výstroje, od nadzvukových letounů, přes tanky, obrněné transportéry, střelivo, části výstroje, až po sýrové, masové a kávové konzervy. „Staly se zlatými doly obchodníků se smrtí doslova z celého světa. Dodnes nevysvětlený incident ve Vrběticích neukazuje na nic jiného, než že zde bylo uskladněno zboží určené k distribuci a redistribuci do všech možných evropských a afrických států, anebo ještě někam dále,“ komentuje.

Zbořil také podotýká: „Dodnes nikdo z ještě žijících organizátorů těchto ‚obchodních operací‘ o tom nikdy nepromluvil, a ti mrtví už nemohou. Ale předpokládejme, že při obdobných možnostech zacházet s majetkem státních, národních a družstevních podniků prostřednictvím privatizace, existuje dodnes složitá síť těchto obchodů, v níž uvízlo kde co. A ve státním zájmu některých členů NATO mohou být různé inovace zásob. Potom je umístění těch starších na světových trzích jen prostou komerční záležitostí, spojenou jen výjimečně se složitou a neveřejnou byrokracií některého členského státu.“