Proběhl katastrofální útok na Novém Zélandě. Velmi jednoduše řečeno: Kde dle vás toto vzniklo a bylo reakcí na jiné zlo? Někteří lidé mají pocit, že jsme s islámem „ve válce“, jejíž je toto součástí. Lze to tak vnímat? Co to bylo za zvěsti o tom, že atentátník, zavilý antiislamista, byl v Turecku či Pákistánu?
Kdo vidí do hlavy fanatika? A je jedno, jestli je to fanatik islámský nebo protiislámský. Fakt neumím odpovědět na otázku, jestli ten australský terorista „jen na něco reagoval“, nebo ne. Ostatně, skoro všechno v životě je přece nějaká „reakce na něco“. S tím souvisí i ty jeho zahraniční cesty. Jestli tomu dobře rozumím, svědomitě objížděl skoro celý svět, aby pobyl na místech střetů křesťanů s muslimy, potažmo osmanským Tureckem, a nasával „atmosféru“, nebo tak něco. Už to samo o sobě je hodně podivné, nezvyklé. Myslím, že nám psychiatři o dotyčném ještě něco vysvětlí. Tedy, pokud nebudou zcenzurováni… Mimochodem, terorista měl mezi znaky na své zbrani i symboly ukrajinských nácků z Azova. Fakt zvláštní.
A jestli jsme ve válce s islámem? Tak si přece vybavte, že už George Bush při invazi do Iráku mluvil o křížové výpravě, jeden z jeho generálů se holedbal, že „náš bůh je větší než ten jejich“ a tak podobně. Čili ano, přinejmenším někteří lidé, politiky nevyjímaje, nějakou svou soukromou válku proti islámu možná vedou, ale nemyslím si, že jsme opravdu „ve válce“ s islámem. Protože pokud by to byla pravda, už by se na nás hrnula půldruhá miliarda lidí, a to se jaksi neděje. My se sice vojensky hrneme do muslimských zemí, ale přinejmenším zatím nám to nijak adekvátně nevracejí. Možná jsme ve válce s terorismem, a tím je obvykle míněn jen ten islámský, ale také to neplatí do důsledků, protože někdy se nám ti teroristé pro změnu hodí, jako tomu bylo po osm let války v Sýrii, kdy jsme je vyzbrojovali, financovali a využívali jako svou prodlouženou ruku ke svržení Asadova režimu… Takže asi ne, v žádné válce s islámem nejsme.
Turecký prezident Erdogan do toho na vlně útoku „šlápnul“: Že prý to bylo spiknutí proti islámu, a dokonce Australanům a Novozélanďanům nepěkně připomenul bitvu u Galipoli. Dělá Erdogan jen volební kampaň, nebo jde o jeho stupňovanou nechuť k Západu?
Recep Erdogan se saúdskými vladaři soupeří o to, kdo se stane „lídrem“ sunnitského muslimského světa, což je titul, který nelze nijak definovat nebo kvantifikovat, protože islámský svět je natolik pestrý a různorodý, že ani žádného lídra mít nemůže. Nicméně, Erdogan se hlasitě staví za Palestince, za muslimy v Evropě, za cokoli, co mu může uhrát politické body v islámském světě. Dělá to důsledně, a tak by mě překvapilo, kdyby teroristického masakru na Novém Zélandu nevyužil.
Ostatně, američtí trumpobijci přece také hned vyskočili a v hojných počtech začali obviňovat z masakru Trumpa a jeho „oživování bílého nacionalismu“. Západní vlády téhož masakru využívají naopak k prohubování cenzury nepohodlných názorů, svobodu projevu – konkrétně schvalování masakru – hodlá trestat i náš Hamáček… Chci říci, že Erdogan rozhodně není sám, kdo masakru nějak využívá. A k tomu si přičtěte třeba to nesmírné nadšení, které kolem masakru zavládlo na izraelských sociálních sítích, o čemž se u nás ale taktně mlčí, rovněž z politických důvodů… Zatím to ale nevypadá na to, že by Nový Zéland nebo Turecko kráčely ve stopách George Bushe a využily teroristického útoku k vylhané zámince k invazi proti svrchovanému státu, takže tentokrát je to zatím „pořád dobré“…
Náš prezident Zeman bez ohledu na cokoliv při svém putování českými regiony pravil, že Turecko bylo de facto spojenec Islámského státu. Do jaké míry měl pravdu? A druhá věc: Chtělo by se vám na místě Andreje Babiše teď jet na blízkou plánovanou cestu do Turecka? Ohrozil třeba Zeman jednání o vydání českých občanů Farkaše a Všelichové?
Předpokládám, že turecká ambasáda u nás už Zemanovy zjednodušeně černobílé názory na Blízký východ a islám zná, a tak je to nevykolejí až tak, aby kvůli tomu burcovali celou Ankaru uprostřed noci. Pokud bychom kývli na jeho tvrzení, tak samozřejmě ano, Turecko – přinejmenším část syrské války – s Islámským státem přinejmenším obchodovalo, čímž mu zajišťovalo přísun peněz. A některé analýzy ukazují, že s ropou, kterou Daeš nakradl v Sýrii, obchodovali rovnou příslušníci Erdoganovy rodiny. Nicméně, pokud řekneme A, tak bychom měli dodat i B. Tedy, že Daeš vznikl v americkém zajateckém táboře v Iráku, že jej USA cíleně používaly jako nástroj k prosazování svých cílů v Iráku a posléze i v Sýrii, v poslední době se množí zprávy, že si vybrané teroristy Daeše převážejí k „dalšímu použití“ do Afghánistánu… Zkrátka, že USA – a tím i Západ jako takový – byly (znovu, přinejmenším část války) spojenci Islámského státu. A když USA tvrdí, že jejich ilegální okupaci východu Sýrie ospravedlňuje právě „boj proti Daeši“, fakticky tím přiznávají, že Daeš potřebují. Jako partnera, jako záminku k okupaci. Bude-li Daeš poražen, budeme si muset vymyslet novou záminku… Zkrátka, spojencem Daeše byl nebo je kdekdo. Z různých důvodů, za různých podmínek, ale to na faktu nic nemění. Vypichovat z této „party“ jen Turecko je účelové.
Netuším, jestli to nějak ovlivní Babišovu cestu do Turecka. Osobně bych si tipla, že spíš ne, protože nepovažuji Erdogana za žádného fanatika, ale za výsostného pragmatika, který jasně razí svou politiku a do islámu se jen „zahaluje“ kvůli politickým bodům. A totéž nejspíš bude platit i pro kauzu Všelichová-Farkaš: Pokud je budou chtít vydat, tak je vydají. Možná je vydají, pokud nabídneme adekvátní protihodnotu, která je zaujme. Nějaké podivné pohádky ovčí babičky v podání pana Zemana na tom nic moc nezmění.
Itálie se rozhodla požádat o členství v čínském projektu Nové Hedvábné stezky. Slovy našich bojovníků za práva Tibetu: Je italská vláda banda čínských agentů, kteří pošlapávají lidská práva? Jak vážné rozhodnutí toto může být?
Naši bojovníci za svobodu Tibetu nebojují za svobodu jiných podobných území, a že jich ve světě je, takže soudím, že jejich srdce „plápolá“ silně výběrově a na svobodu jako takovou zvysoka kašlou. Ale to je jejich problém.
Jasně, pokud Itálie příští týden opravdu „podepíše“ Hedvábnou stezku, bude to kvalitativně zcela nový krok, protože tak učiní jako vůbec první stát skupiny G7. Počkejme si, jak to opravdu nakonec dopadne. USA jsou z toho už pár neděl pěkně hysterické a vyhrožují do Říma vším možným i nemožným. Nicméně, na druhou stranu platí, že zatím žádný členský stát EU jen na „prostou americkou žádost“ nezrušil ani sítě od Huawei, takže jsme svědky politických změn a politické rovnováhy v přímém přenosu… Jak už jsem párkrát řekla, žijeme fakt v zajímavých časech.
V našem parlamentu lobbují Piráti za tzv. Magnitského zákon, který by uvaloval na Rusko sankce za porušování lidských práv. Čili ne za Ukrajinu, ale za to, co se našim liberálům na Rusku běžně „nelíbí“. Je to krok správným směrem?
A jak už jsem řekla snad minule, naši Piráti jsou klasickou neoliberální stranou, jakých tu už pár máme. Je to smůla, protože slibovali „nový vítr“, a místo toho přinášejí jen klasický smrádek, co tu čicháme už hezkých pár let. Jasně, tak ať jdou podle hesla „americký rusofob náš vzor“ do toho. Ale, potíž je v tom, že ty své sankce musejí vymyslet tak, aby si toho v Rusku aspoň všimli… Po všech těch letech sankcí z USA a EU, po nichž Rusko jen posílilo domácí produkci i svůj vliv na mezinárodní scéně, musejí čeští Piráti přijít s něčím opravdu výjimečným, aby ten brutální divoký nelidsko-právní ruský medvěd jejich lidsko-právní zanícení vůbec zaznamenal…
Bezprostředním důvodem k vyloučení Klause ml. z ODS byla metafora, že slepě přebíráme tolik Bruselem nařízené legislativy, že jsme jako „židovský výbor“ za nacismu, když se snažil zpomalovat transporty – ale stejně nakonec všichni odjeli. Je takové srovnání na místě? A co konstatování, že tak jako Macron měl i Hitler představu o uspořádání celé Evropy?
No, já nevím, ale už dlouho si utahuju z každého, kdo sahá po metaforách z druhé světové války a nacismu, protože je to svým způsobem plánované ukončení jakékoli případné diskuse. Přitom mám pocit, že pan Klaus mladší přestřeloval jako by záměrně, zcela jistě se totiž daly najít paralely, které by tolik povyku nevyvolaly. On ale vědomě šel mlátit „hřebiček na hlavičku“, jako by věděl, jak to vše dopadne, a jako by kalkuloval s rolí „mučedníka“, kterou získá. Osobně s ním paradoxně hodně často souhlasím v popisu současné situace, diskutovala bych s ním sice o tom, jak jsme došli tam, kde jsme, a kudy dál, ale… Takže mu přeju, aby neprokalkuloval a dosáhl toho, co si naplánoval, už když kandidoval za ODS. Musel přece vědět, s kým má tu čest a že to nemůže být na dlouho, ne?
Jen tak na okraj: Jak pokračuje diplomatický rozměr vraždy saúdského novináře Chašugdžího? Mělo to pro Saúdy a jejich prince nějaké reálné důsledky, nebo to byla jen hra pro média?
Jasně, že je vše v „cajku“. Vždyť Saúdové se svými tunami petrodolarů jsou našimi důležitými spojenci. Šéfuje jim sice vrah, ale je náš. Jistě, americký Senát sice odhlasoval ukončení americké pomoci Saúdům při agresi proti Jemenu, ale to není totéž jako třeba přerušení vztahů a uvalení sankcí. To je jen něco jako „my vám už dál nebudeme pomáhat vraždit lidi“. Proboha, to přece neměli dělat už od samého počátku! A Trump oznámil, že ten zákon bude beztak vetovat, protože pomáhat Saúdům vraždit Jemence – a mít za to možnost prodávat jim dál zbraně za miliardy – je to nejdůležitější na světě. A Německo pozastavilo kvůli Chašúgdžího vraždě prodej zbraní Saúdům, ovšem jen asi na tři měsíce, do konce března, protože co je nějaký Chašúgdží, natož miliony lidí v Jemenu, proti miliardám za zbraně. Zatím netuším, jak hodlají Saúdy ztrestat naši neohrožení Piráti, ale myslím, že když chtějí trestat Rusko za porušování lidských práv, tak jim už na Saúdy a jejich lidskoprávní hororovou šou nezbude energie… Fakt sranda, jak pokrytecky ten náš západní svět funguje.
Co bychom měli v příštích dnech sledovat?
Událostí příštího týdne bude jistě čínský prezident Si v Evropě…
Psali jsme:
autor: Jaroslav Polanský
