„Shodou okolností v Praze 6 bydlím a ty patálie s památníky jsem tu a v nejbližším okolí několikrát zažil,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil ke sporu o kontroverzní sochu sovětského maršála I. S. Koněva. „Dohadovali se zde zodpovědní i nezodpovědí o umístění Edvarda Beneše před Černínským palácem, některým zarputilým zpočátku vadil TGM i před Pražským hradem. Památníček kpt. Václava Morávka byl na Prašném mostě nejprve zapomenut, potom obkládán květinami, nakonec vykopán a přenesen trochu jinam, než původně byl. O pamětní desku generála Eliáše a hned několika popravených z Obrany národa se dlouho vedly spory a jistě dojde na i na další. Dříve u některých stávali pionýři, dnes někdy, ale už ne často, skauti,“ vzpomíná. 

Co se týká sochy, která je aktuálně předmětem dohadování, říká: „Ten pomník generála Koněva, mimochodem podle mého názoru nepovedený, se stal panu starostovi trnem v oku až v poslední době. Karel Steigerwald, který kdysi nazval sochu Jana Švermy, který padl v SNP, sochou darebáka a tím polistopadové obrazoborectví kdysi zahájil, dnes zatím ještě mlčí.“

„Samozřejmě jde o symbol, a nikoli o estetické hodnoty. V roce 1980, když v Dejvicích sochu maršála instalovali, nikdo neprotestoval a všichni aplaudovali. Dnes se obdivu dostává divizi Wallenstein, která kdysi projela v roce 1945 Prahou jako divize SS Gruppe. Dnes její jmenovkyně patří do svazku armád NATO a cvičí v ní i česká bojová grupa. Dokonce i na území ČR. Doba se mění a lidé s ní. Slova obdivu nahradila slova hněvu. A tak se mi zdá, že termín pana starosty Fischera v Praze 6 přežije jen také nepříliš povedená socha Simona Bolivara. Jejím autorem byl národní umělec Jan Hána. Stála 50 tis. USD a zaplatila je Venezuela. Navíc, Bolivar nikdy v Praze nebyl, Čechům, jak říká klasik, nikdy s ničím nepomohl. Stojí sice nedaleko Koněva, ale nepamatuji, že by se kvůli tomu někdo hněval. Snad jen Janu Hánovi ty peníze někdo záviděl,“ popisuje politolog.