Andrej Babiš u Moravce křičel na Kalouska, skákal mu do řeči a použil slovo ,,průser". Co vy na to?Anketa
V uplynulém týdnu toho poslanci ve sněmovně příliš nestihli. Lví podíl na tom měl první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, jenž dokázal blokovat to, aby se na program jednání dostala novela zákona, díky níž chce koalice prosadit vyšší zdanění hazardu. Své počínání zdůvodnil tím, že se musí projednat 31 opozičních návrhů, které byly předloženy dříve. Zatímco chování koalice označil za aroganci a prosazování silou, sám sebe pochválil, že brání demokracii. Svůj postup přišel obhajovat do Otázek Václava Moravce proti ministru financí a předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi, jenž se nemíní smířit s tím, že jeho rival může ve sněmovně mluvit „dva i tři dny“ a zcela paralyzovat dění a práci poslanců.
Jejich debata před kamerami České televize se od začátku zvrhla ve vzájemné útoky a osočování, o slova jako lhář, zloděj a korupčník nouze rozhodně nebyla. „Stačí se někdy v nočních hodinách podívat na záznam jednání Poslanecké sněmovny, to je jen pro silné nervy a žaludky. Jen málo vystoupení opozičních politiků je věcných, a nikoli jen expresivních. Dostává se jim odpovědí na podobné úrovni a zdá se, jako kdyby za českou politiku byli odpovědni výlučně pánové Kalousek a Babiš. A když se diskuse, dávno již nikoli věcná, změní na osobní útoky obou pánů před televizními kamerami, měla by snad v zájmu duševní hygieny zasáhnout Rada ČT. Když ale všichni víme, jak to mezi pány chodí, mohla by se dramaturgie zamyslet na tím, zda je dobré je na sebe pouštět v Otázkách Václava Moravce,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Snad na sebe při projednávání rozpočtu nebudou křičet jako v OVM
„Celá sněmovna je blokovaná panem Kalouskem podle toho, jestli jde večer na koncert, nebo ne... Sněmovna je paralyzovaná, nefunguje. Funguje jen na systému Antibabiš,“ tvrdil šéf hnutí ANO. „Největší zloděj, největší korupčník, vůbec nechápu, proč tady sedí,“ rozčiloval se Andrej Babiš. Když ho moderátor upozornil, že Miroslav Kalousek je zástupcem lidu, opáčil, že to jsme na tom fakt špatně. „Jestliže na sebe budou pokřikovat jako včera v Otázkách Václava Moravce i při projednávání tak závažné věci, jako je státní rozpočet na rok 2016, nemůže to skončit jinak než ‚přehlasováním‘ po evropském vzoru, a pak je jakákoli diskuse zbytečná. Potom nevyhraje nikdo, jen na to doplatí ten rozpočet a ‚dobré vládnutí‘,“ míní politolog.
Psali jsme:
Samotné zablokování chodu Poslanecké sněmovny může být vnímáno buď jako principiální spor, v němž se opoziční předák snaží o „obranu demokracie“ a o to, aby nebyli „poslanci první a druhé kategorie“, nebo se dá chápat i tak, že Miroslav Kalousek má eminentní zájem překazit vyšší zdanění hazardu, neboť nejen Andrejem Babišem bývá označován za zastánce zájmů provozovatelů hazardu. „Pan exministr Kalousek jako starý politický harcovník hraje (podobně jako někteří jeho generační souputníci) vždy na několika šachovnicích. Samozřejmě že chce koaliční vládě znepříjemňovat život, ale někdy to přežene a neuvědomuje si, že právě vzhledem ke své minulosti – a také minulosti těch, se kterými zasedal v minulých vládách – může být podezírán z utilitárních, až osobních zájmů,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Moravec nemoderuje, ale snaží se být nad diskutujícími
Jednou z mála konkrétních informací nedělního poledního pořadu České televize byla informace ministra financí, že vyrovnaný rozpočet zkusí navrhnout pro rok 2018. Jinak šlo o zápas bez pravidel, který se moderátor marně snažil ukočírovat v alespoň trochu přijatelných mezích. „Problém je v tom, že pan Moravec nemoderuje, tedy nemírní, neomezuje, ale chce být na úrovni, nebo dokonce ještě trochu výš, než jsou diskutující. Tím, že se dostává, jak v televizi říkají, na jejich level, také on vypadá, že mu to jde, když jsou diskutující kultivovaní. Když jsou jiní, stává se obětí nezdvořáctví, jak říkal Tomáš Garrigue Masaryk, ‚nepěkných lidí‘,“ vysvětluje politický analytik.
Oba politici museli mít odlišné pocity z výsledků průzkumu, který pro Českou televizi vypracovala TNS Aisa. Kdyby se v Česku v září konaly volby, vyhrálo by je Babišovo ANO s 26 procenty před ČSSD s 18 procenty. Z opozičních stran přeskočila ODS s 9,5 procenty Kalouskovu TOP 09, která na ni ztrácí jedno procento. Pro DSSS by hlasovala dvě procenta, pro Okamurovu SPD 3,5 a pro Úsvit-Národní koalici 3 procenta. „Vlastně nic neočekávaného, Okamurův pokus zřejmě vstoupil definitivně na cestu malých rozhádaných stran. TOP 09 doplácí na připravovaný odchod Karla Schwarzenberga ze stranické politiky, ODS dočasně těží z imigračního a antievropského populismu. Stejný důvod má i nepatrný vzestup DSSS. Procenta, která ztratilo ANO a ČSSD, jdou asi na vrub jejich opatrnější rétoriky k běžencům,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.
Ve sněmovně se otáčejí jak názory, tak jejich nositelé
Právě tématu migrace byla sněmovna, pokud její chod nebyl blokován, plná. V pátek hladce schválila novelu azylového zákona, o den dříve zase přiznal při debatě o uprchlících poslanec Marek Černoch z Úsvitu, že je zmaten z toho, jak se názory otáčejí. Přitom ještě před pár měsíci poslouchal názory, že se nic neděje, že je všechno v pořádku a máme migranty přijímat. „Pan poslanec Černoch zřejmě nevidí a neslyší. Mohl by si za tu relativně krátkou dobu, co zasedá v Poslanecké sněmovně, udělat statistiku toho, jak se tam ‚názory otáčejí‘ a jak se jako na obrtlíku otáčejí jejich nositelé. Často tak rychle, že sami otáčející zapomínají, co kdy řekli, pro co hlasovali, dokonce kolik předsedů svých stran svrhli ti, kteří je za své reprezentanty volili,“ připomíná politolog.
Pokud jde o emigranty, imigranty, exulanty a vůbec všechny, kteří se právě dali do pohybu, tak se nediví, že málokterý občan České republiky ví, co si vlastně o tom všem má myslet. „Vždyť i dosud hodnověrní evropští politici mění své názory skoro každý týden a média šíří chaotické informace jednou z úst akademiků, kteří organizují petici Islám tady nechceme a po několika týdnech vynadají Čechům, zřejmě etnickým, že jsou posedlí nenávistí vůči cizincům, neznámým populacím a ve výrazně ateistickém prostředí zaujatí vůči nějaké konfesi. Konec konců i pan Černoch je spoluzakladatelem strany, která opakovaně kopírovala postoje veřejnosti, a možná, až se budou blížit nějaké volby, že si na tu veřejnost opět vzpomene. A ti ostatní to budou dělat také a vyhrávat bude zase jen ten, komu ten ‚krotký brav‘ uvěří,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Zločinný názor srovnávat postoj k muslimům s postojem k Židům
Z diskuse o migrantech ho zaujala i ta v Partii televize Prima, v níž Marek Čejka z Ústavu mezinárodních vztahů uklidňoval diváky, že muslimové nemají připraveno žádné celosvětové spiknutí na ovládnutí světa, že to je stejný nesmysl, jako když se ve třicátých letech minulého století tvrdilo, že se všichni Židé ve světě spojili a hodlají ovládnout svět. Jeho slova označil další z hostů, mediální analytik Štěpán Kotrba, za téměř zločinný názor. „Málokdo si v tom současném ‚letním přemítání‘ vzpomněl, že z Československa se jezdilo za prací do různých koutů světa. Už v padesátých letech do Afghánistánu, později do Íránu, Iráku, Sýrie, Egypta, Libye, Tuniska, Indonésie, tedy do všech důležitých islámských zemí,“ upozorňuje politolog, že u nás kvetla islámská studia a studovala se nejen arabština, ale i další jazyky, což bylo pro porozumění lidem, kterým dnes ze strachu jen nadáváme, lepší než koktavé domlouvání se angličtinou.
Na to jsme – zdá se – zapomněli, ale nezapomněli jsme na předsudečné stereotypy, kterými si kompenzujeme své obavy ze svých neznalostí. „Je ovšem pravda, že lid se musí nenávidět také naučit. Třeba doma od hysterických rodičů a u televize, ve školách, ale i na fotbalových stadionech nebo v kulturních zařízeních, ve kterých vulgarita slaví své nebývalé úspěchy. Naopak, empatie je obtížnější. Zkuste se zeptat českého občana, který chodí nakupovat k ‚Vietnamcům‘, zda zná jejich jména, umí je pozdravit a poděkovat jim v jejich jazyce. A to mluvíme o těch, kteří se ‚integrovali‘. Mezi těmi, kteří nenáviděli Židy a židovství, byli také intelektuálové a akademici, dokonce jeden dlouholetý starosta hlavního města Prahy; a tak ten pohled dozadu, ale ani vpřed není nijak optimistický,“ přiznává Zdeněk Zbořil.
Halíkův text Desatero ke strachu z islámu k jeho nejlepším nepatří
Do aktuální české debaty o islámu a lidech, kteří v Evropě hledají azyl, přispěl teolog a religionista Tomáš Halík v sobotních Lidových novinách textem „Desatero ke strachu z islámu“, jímž chce přispět ke klidnější a věcnější diskusi, kterou prý naopak eskalují pivní bonmoty z Pražského hradu. Držitel Templetonovy ceny na úvod konstatoval, že se stydí za ty naše politiky, kteří se předhánějí v tom, kdo se s větším populismem sveze na vlně lidové přestrašenosti. Záběry z demonstrací xenofobů a zuřivá reakce – od Hradu po grafomany na sociálních sítích – na výzvu českých akademiků k rozumu mu připomíná závěrečnou scénu z Čapkovy Bílé nemoci, v níž zfanatizovaný dav ušlape doktora Galéna i s lahvičkou léku, který mohl zastavit ničivou nákazu.
Tomio Okamura
„Ten Halíkův text jsem četl a dovolím si říci, že nepatří mezi jeho nejlepší. Protože jeho autora znám už od studií na Filozofické fakultě UK, tak vím, jak komplikovaný intelektuální vývoj má za sebou. Od masarykovské a čapkovské tradice ke katolicismu, působení ve Foru 2000 Václava Havla, účasti na televizní vzpouře v roce 2000, obdivu k Huntingtonovu Střetu civilizací, který zakrátko zavrhl ve svém Prolínání civilizací, a konečně až k přátelství s oligarchou Luďkem Sekyrou. A od Havlova upozornění, že by mohl být jeho vhodným nástupcem, se tomuto tématu ve svých přednáškách a textech opakovaně vrací. Jak sám říká, považuje se za ‚člověka Západu‘, toho Západu, z jehož dědictví si vybírá jen to dnes atraktivní, a nikoli to zrůdné,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
V Německu si budou stát na svém, dokud nevyschnou finanční zdroje
Pro další vývoj migrační krize v Evropě bude důležité, jak k ní bude přistupovat Německo. V sobotu vyzval bavorský premiér Horst Seehofer spolkovou kancléřku Angelu Merkelovou, aby migrantům dala zřetelně najevo, že kapacity Německa pro jejich přijímání jsou už vyčerpané. Rovněž řekl, že Merkelová udělala chybu, když do země nechala přijet běžence z Maďarska. V reakci o den později kancléřka odmítla jakkoli v Německu omezovat právo běženců na azyl. „Kdybych to chtěl hodně zjednodušit, řekl bych, že je to typické pro názorové střetnutí bavorského konzervativního křesťanského sociálně cítícího politika a křesťansko-demokratickou kancléřku s jistou socialistickou zkušeností. Oba si budou pevně stát na svých názorech, dokud budou finanční zdroje a dokud bude vůle německých občanů jednomu, nebo druhému naslouchat. Ale také to nemusí trvat dlouho,“ uvažuje politolog.
V další části svého ohlédnutí za politickými událostmi uplynulého týdne se vrací na jeho začátek k projevům významných státníků během Valného shromáždění OSN. Ruský prezident Vladimir Putin ve svém vystoupení zpochybnil, zda si někteří partneři uvědomují, jakého rozvratu v Sýrii dosáhli, a tvrdil, že nespolupracovat s prezidentem Bašárem Asadem je chyba. Mluvil rovněž o nutnosti kompromisu, i když mezi zeměmi nikdy nebude panovat úplná jednota. „Putin prezentoval pozici Ruské federace a upozornil naslouchající, že neexistuje jen jediný názor na ‚světový pořádek‘, jak o něm mluvil Bush senior. Ale vyznat se v projevech kohokoli na Valném shromáždění OSN je obtížné. Všechny mají svou zvláštní poetiku. Především ale jde o reprezentaci země prostřednictvím hlavy státu nebo předsedy vlády,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Na půdě OSN jde nejčastěji o sebeprezentaci řečníků
Upozorňuje také na to, že ti, kteří sedí v jednacím sále, obvykle už obsah projevu, který je zajímá, znají. „A pokud ne, stačí jim, aby zašli do některé restaurace v budově OSN, nebo raději v jejím okolí, a tam se vše včas dozví, dokonce i s komentáři odborníků. Druhým účelem takových vystoupení je sebeprezentace řečníků, ale jejich snaha předvádět se na velkém mezinárodním fóru je někdy až komická. Proto na letošním Valném shromáždění právem zaujaly projevy Vladimira Putina a Baracka Obamy, a nikoli třeba Petra Porošenka, Miloše Zemana nebo dalších, kteří se představují jako reprezentanti zájmů Evropské unie, nebo dokonce zájmů národních,“ vysvětluje politický analytik.
Ing. Miloš Zeman
Všiml si, že pro většinu neevropských účastníků Valného shromáždění byl ještě zajímavý projev prezidenta Čínské lidové republiky a jeho důraz na „ekonomickou“ koncepci čínské zahraniční politiky, protože z něho usuzovali na oblasti zájmů státem podporovaných čínských podnikatelů. „U nás jsme nad toto téma povýšeni, a tak se komentovalo a komentuje dodnes, jak to s tím prezidentem Asadem USA a Rusko vlastně myslí, když jedni s ním nechtějí jednat a jako podmínku si kladou jeho odchod z funkce; druzí považují jeho souhlas za oprávnění svých leteckých útoků na ty, které nazývají teroristy. Zajímavé je, že tyto teroristy ani po čtyřech letech bojů nedokázaly vševědoucí zpravodajské služby USA identifikovat, takže se logicky stalo, že omylem USAF bombardovaly nemocnici Lékařů bez hranic (tolik aktivních za balkánské krize)“ zmiňuje Zdeněk Zbořil tragický omyl amerického letectva.
Na bojištích v Sýrii není lehké identifikovat, kdo je kdo
Zatímco prezident Putin varoval před „exportem demokratických revolucí“, jeho americký protějšek Obama tvrdil, že kdyby v Sýrii existovala demokracie, tak by nikdy k revoltě proti Asadovi nedošlo. Kde je demokracie, řekl, tam nejsou žádné násilnosti nebo revoluce, a odmítl, že by za těmi revolucemi stály USA. „To je na úrovni rádia Jerevan, které na otázku, zda bude třetí světová válka, odpovídalo: ‚Válka nebude, ale bude takový boj za mír, že nezůstane kámen na kameni!‘ K projevu českého prezidenta jen tolik, že i když byl jistě dobře míněn, tak byl pro ostatní nezajímavý, protože nemá podporu, kterou na mezinárodní úrovni takové celosvětové plány vyžadují. A pokud by se z něho něco někomu hodilo, bezostyšně takový nápad odcizí a bude vydávat za vlastní. Proto je někdy namístě i v mezinárodní politice více realismu než idealismu, jak konečně předvádějí americký i ruský prezident,“ konstatuje politolog.
Prakticky vzápětí po projevech prezidentů Putina i Obamy, jak by se mělo dál postupovat v případě Sýrie, zahájilo ruské letectvo nálety v Sýrii. Rusko je označuje za součást boje proti Islámskému státu, ale je obviňováno, že primárně neútočí na Islámský stát, nýbrž na odpůrce režimu Bašára Asada. „Dnes je těžké identifikovat nejen ‚syrské uprchlíky‘ v Evropě, a to v mírových podmínkách. Jak toho dosáhnout na bojištích v Sýrii, kde už bojuje každý s každým a není možné mluvit ani o ‚spojencích‘, kterým ‚mezinárodní koalice‘ dodává zbraně? Jak víme, nechávají se vycvičit, ukradnou opancéřovaná auta a k někomu se připojí. Umí někdo zjistit, kdo je kdo a co je co, když na místě pracuje hned několik zpravodajských a ‚teroristických‘ služeb, které nemusí být zrovna ze Sýrie, ale i z několika zemí v okolí a z bývalé sovětské Střední Asie? Takže je to válka slov. A ty příležitostné ‚nájezdy‘ slouží jen jako kamufláž skutečných zájmů velmocí,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Ruské nálety sotva mohou region destabilizovat ještě více
Ruské aktivity v Sýrii kritizují Spojené státy, které podle prezidenta Obamy budou usilovat o politické řešení, protože vojenský zásah nepřinese výsledky a jen stáhne Rusko do bažiny. S kritikou náletů přišlo i Turecko a britský premiér David Cameron prohlásil, že Rusko podporuje řezníka Asada, což je strašnou chybou. „Turecko i Velká Británie nejsou už ani regionálními velmocemi a stylizují se do svých rolí, které hrály v 19. století. Je to sice pochopitelná nostalgie, ale ani tato jejich domněle ‚velká minulost‘ není úctyhodná. Proto se také skrývají za zády Spojených států a pomáhají jim jen příležitostně a většinou jen svými výkřiky. Davidu Cameronovi – konzervativci a obránci ‚tradičních hodnot‘ – by stálo za to připomenout biblické: Nehledej brvy v oku druhého, nevidíš-li břevna v oku svém!“ soudí politický analytik.
Britský premiér David Cameron navíc prohlásil, že ruské nálety v Sýrii budou celý region ještě více destabilizovat. „Jak by si to pan ministerský předseda představoval? Ještě před dvěma lety byla Sýrie relativně klidná, mírně prosperující země, její vztahy se Státem Izrael, které mají svou krvavou minulost, se uklidnily, a i důsledky válek v Iráku byly relativně menší než v jiných zemích. Dnes je to rozbombardovaná a rozstřílená Sýrie s nejasnými hranicemi, země, ve které zemřelo snad více než 250 tisíc jejích obyvatel a asi čtyři miliony jsou na útěku do všech koutů světa. Co by zde bylo ještě možné destabilizovat? Snad jen ty pipelines a rafinérie, o které měla Velká Británie vždy eminentní zájem,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.
Zákaz ukrajinské vlády pro ruské letecké společnosti se obrátí proti ní
Ve světle stále se zostřující migrační krize v Evropě a nové fáze bojů v Sýrii se dostaly zcela do ústraní události na Ukrajině a zpráv o ní je jako pověstného šafránu. „Za zmínku stojí snad jen informace o zákazu ukrajinské vlády používat vzdušný prostor Ukrajiny leteckým společnostem Ruské federace. Logicky se obdobné odpovědi dostalo ukrajinským leteckým společnostem z ruské strany. Smysl zákazu nechápu, protože zejména Ukrajině přinese další ekonomické ztráty, rozhodně větší než Ruské federaci. Dokonce i Česká televize, která hledá na Ukrajině cokoli, co ukazuje na neustálé zhoršování situace podle slavné teze ‚čím hůře, tím lépe‘, podezřele mlčí,“ všímá si politolog, jehož v souvislosti s Ukrajinou zaujala už jen zpráva, že na východě země spatřili mezinárodní pozorovatelé další ruský zbraňový systém.
Podle informace ČTK má jít o mobilní zbraňový systém TOS-1 Buratino, který vyrábí pouze Rusko a před vypuknutím konfliktu v Donbasu ho nikdy podle monitoringu prodeje zbraní neexportovalo na Ukrajinu. Přitom Rusko popírá, že by jeho armáda byla na Ukrajině jakkoli přítomna. Nicméně některé indicie nasvědčují tomu, že proruským separatistům posílá na pomoc své zbraně i vojáky. „Podle vyjádření odborníka je TOS považován za systém blízké podpory, která je na kratší vzdálenost schopná zlikvidovat plošně minové pole a stavby. Dostřel od 3600 do 6000 m, ale 6 km jenom u nové modernizované verze. Hrají si s tímto systémem vojáci v Kazachstánu, Ázerbájdžánu a Iráku. Je tedy pomocným plamenometným prostředkem pro přímý boj. Nejedná se o žádnou strategickou záležitost. Od třetího čtvrtletí 2014 pomáhá tento systém grilovat islamisty v Iráku,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
