Nedávno byly jako každý rok publikovány veřejné výroční zprávy dvou českých tajných služeb, BIS a Vojenského zpravodajství. Obě služby varují před působením ruských a čínských špionů u nás. Není načase si přiznat, že tyto velmoci tu prostě takto působí? 

Každoroční hysterie okolo výročních zpráv trvá do chvíle, než těm službám dáte do koryta – do 1. ledna. Pak o nich rok neslyšíte. Kvalitu BIS bylo ale letos možné veřejně prověřit. Dostala od prezidenta zadání zjistit, zda byl v Česku vyráběn původem ruský nervový jed známý pod skupinovým označením ‚novičok“. Její zadání šlo přímo proti druhé službě, Vojenskému zpravodajství, v jejíž pozornosti měla výroba bojových otravných látek a operace s nimi na českém území být trvale. Výsledky obou služeb, které předaly hlavě státu, byly tristní, přičemž u civilní kontrarozvědky šlo o naprosté profesní selhání. Lhát se prezidentovi nemá. Blábolit také ne. I kdyby to bylo v zájmu „spřátelené“ zpravodajské služby. Vojenské  zpravodajství lhalo jaksi z povinnosti „bližší košile“, neboť kdyby přiznalo pravdu, měla by Česká republika mezinárodní vojensko-diplomatický problém s důvěryhodností dat, která odevzdává mezinárodním kontrolním institucím.

Rozeberme si zjištění BIS pozorněji. „Špatná rozhodnutí státu z dávné minulosti“ se týkají zejména zavádění první etapy ICT, kdy se stát dostal do vleku vendor lock-in čili takzvaného uzamčení zákazníka, které činí uživatele závislým na produktech a službách konkrétního subjektu. Standardním problémem ICT zakázek je například antivirový software. Nejsem paranoidní, ale… Backdoor do antivirů si dovedu představit jako jeden z nejspolehlivějších nástrojů pronikání přes komplikované firewally. No a jeden nástroj vyvíjejí Rusové, druhý Češi, třetí Američané. Vyberte si za pomoci zákona o zadávání veřejných zakázek, od koho se necháte hacknout a od koho chránit, když jedno a druhé je od sebe nerozeznatelné. A to se nebavíme o ochraně proti profi nástrojům nějaké nepřátelské tajné služby, ale o ochraně proti masovému útoku hloupého malwaru vůči tisícům počítačů škol, dopravních firem, veřejné správy či domovů důchodců.