Mejdan skončil, ODSko. Ozývá se hlas ze záhrobí

KOMENTÁŘ Petru Nečasovi začíná být těžce jedno, co řekne, hlavně když prodlouží svou politickou agónii. Pokud mínil dělat dobře Václavu Klausovi, jenž mu zapaloval koudel, odsuzoval havlovský „dalajlamismus“. Poté, co se z prezidenta vylíhla kejhající „chromá kachna“, přehodil výhybku k lítosti nad strastmi Němců vypuzených po 2. světové válce z Československa. Čímž rafinovaně poplácal po rameni Karla Schwarzenberga, od něhož vzešla Havlova omluva takzvaným sudetským Němcům. Premiér tím snad, třeba, dejme tomu, na chvíli podepřel kácející se koalici s TOP 09, nesporně však obdržel pochvalu od poněkud monotématického publicisty Bohumila Doležala. Zkrátka se zase znemožnil.