„Je to trochu pozdní procitnutí, ale stejně ani rozhodnutí o volební koalici nepřišlo včas. A hlavně se o tom příliš nediskutovalo,“ komentuje rozpad plánované dvojkoalice KDU-ČSL a Starostů pro parlamentní volby politolog Zdeněk Zbořil. Vedení KDU-ČSL totiž vyzvalo hnutí Starostové a nezávislí, aby jeho zástupci pouze vstoupili na kandidátky lidovců, což předseda Pavel Bělobrádek vysvětlil takto: „Usnesení bylo vedeno zodpovědností za volební výsledek a zejména povolební vývoj v České republice. Nechceme riskovat, že by tady mohla být vláda jedné strany.“ Podle něj dvojkoalice znejistila mnoho voličů kvůli riziku propadnutí hlasu v souvislosti s vyšším volebním prahem.

„Opojení z toho, že se vedoucí kádry KDU-ČSL budou moci ještě jednou pomstít Miroslavu Kalouskovi, bylo zřejmě lákavé. Ale hlavně se vedení strany nikoho na nic neptalo, ty, kteří pochybovali, ač neodmítali, dost neslušně kritizovalo a nakonec si nechalo svoje neuvážené rozhodnutí potvrdit hlasováním na několika úrovních. Bylo samozřejmě legální, ale legitimní?“ rozebírá situaci Zbořil, který se domnívá, že u politické strany s tak dlouholetou a svébytnou tradicí to bylo na pováženou.

„Bacilonosiče infekce, které říkejme třeba opojení z pohledu do zákulisí politické moci, nenakazila jen pana Bělobrádka, Jurečku a spol., ale mnoho dalších normálních členů strany. Ani ti si nevšimli naléhavosti Gazdíkovy touhy a jeho Starostů po ‚sladkém životě‘ v parlamentu a průhledného triku jak proniknout do PS PČR pod praporem ‚lidové strany‘. Tak jako STAN nejsou starostové, tak ani nemohou být důvěryhodnými spojenci jedné z nejtradičnější politických stran v Československu a dnes okleštěném Česku.

Étos KDU-ČSL a STAN jsou, při vší úctě, dvě věci velmi rozdílné,“ dodal.