Tak s Theresou Mayovou a dojednaným návrhem Brexitu v Británii pěkně vymetli. Znamenalo odmítnutí Dolní sněmovny odmítnutí návrhu, nebo rovnou odmítnutí Brexitu jako takového? Suneme se k divokému Brexitu, nebo se nakonec na poslední chvíli ještě něco dojedná? Jinak, fotbalista Petr Čech řekl, že on by asi nedokázal jen tak sedět a mluvit s někým, kdo podpořil Brexit. A to zaznívá často. Co říci k takovému rozdělení společnosti?
Zvažujete, že budete volit Jaromíra Soukupa?Anketa
To, že Brexit neprojde parlamentem, se asi obecně čekalo, takže to není žádné překvapení. Obecně se taky čekalo, že premiérka ustojí hlasování o důvěře, protože se na její místo nikdo nehrnul. Žádná rvačka o nevděčnou a možná i bezvýchodnou funkci v čele vlády kdysi sebevědomé a hrdé Británie nehrozila. Ale na to, co bude následovat, neumím odpovědět. Británie upadla do pořádného chaosu a tipovat, jak se bude situace vyvíjet, nemá smysl. I kdybych snad něco řekla, tak než to vyjde, může být dávno všechno jinak. Takže, jak s oblibou říkám, uvidíme.
Každý z nás, tedy i Petr Čech, kvůli němuž jsem kdysi začala fandit Chelsea a koukat na anglickou Premiere League, má právo si vybírat, s kým posedí a pokecá a s kým ne, takže bych v tom neviděla nějaký zásadní problém. A skutečnost, že politika rozděluje anglickou společnost, je očividná. Platí to ale i pro společnost naši, francouzskou, německou, americkou, polskou… Možná se to dá vztáhnout na většinu západních zemí. A rozděluje nejen společnost, ale často už i rodiny. Připadá mi to hodně nešťastné, ale je to fakt. Jako kdyby najednou začínala ta politika doslova požírat naše životy a vytěsňovat z nich vše ostatní. Podle mého za to přitom politika nestojí.
Fotogalerie: - Pěstí do Putina
Donald Trump vyslal na Twitteru vzkaz Turecku, že pokud zaútočí proti syrským Kurdům, tak Turky USA ekonomicky zničí. Bylo to vážně míněno, nebo jen prezident zase jen plácal na Twitter něco z ložnice v županu? Jak se chovají jiné složky americké administrativy? A jak John Bolton skousnul to, že ho Erdogan posledně vlastně vyhnal? Kam se posouvá hra o syrské Kurdy? Jak moc k sobě pustili Asadovu armádu?
Legrační je, že když se novináři ptali amerického ministra zahraničí Pompea, co že to jako Trump myslel tou „ekonomickou devastací“ Turecka, tak jen pokrčil rameny, jako že neví a ať se na to raději zeptají samotného Trumpa. A když to neví ministr zahraničí USA, tak jak mám vědět já, jak to Trump myslel?
Ne vážně, asi je třeba vzít v potaz skutečnost, že Trump s Erdoganem si v poslední době telefonují vcelku pravidelně, takže by bylo mnohem důležitější vědět, na čem se průběžně dohadují. Možná pak podobné veřejné proklamace nemají vůbec žádný význam a jsou určeny jen k tomu, aby ti dva „zaměstnali“ média něčím šťavnatým. Tím spíš, že bych se vsadila, že pokud se Sýrie s levicovými kurdskými YPG nějak rozumně domluví, žádná ofenzíva ani nebude. Není od věci si zkusit představit, jestli má turecká armáda vůbec kapacitu na nějaký delší boj na cizím území, kde proti ní budou nejen Kurdové, ale i místní arabské klany, o syrské armádě a nejrůznějších milicích ani nemluvě. Vždyť po pokusu o puč z před dvou let provedl Erdogan právě v armádě obrovské čistky a vzal to důsledně, od shora dolů, takže oslabeny musejí být důstojnický sbor i jednotky jako takové.
A totéž jako pro onu ofenzívu ostatně platí také pro nejnovější nápad dua Trump–Erdogan, tedy pro „bezpečnou zónu“ na syrské straně hranice. Podle už zveřejněných map by to byl obrovský zářez do syrského Kurdistánu a tím i do Sýrie jako takové, a už jen proto je to podle mého spíš zase jen jakýsi pokusný balonek. Ostatně, Erdogan si o tom zatelefonoval s Putinem, který územní celistvost Sýrie rozhodně podporuje, a výsledkem bylo ujištění, že Turci budou s Rusy koordinovat situaci po americkém odsunu… Příští týden navíc letí za Putinem do Moskvy osobně, takže pak budeme moudřejší.
Přitom mě napadá, že možná nelze vyloučit, že si Trump přes Erdogana s Putinem vyměňují názory, když už to nejde napřímo, a vše je tedy „pod kontrolou“. Teď už jen aby kurdské YPG pochopily, že jejich vyjednávací pozice není z nejsilnějších, a kývly na maximum „autonomně“ možného, bez snění o vzdušných zámcích. A celý problém se pak zase o pár „kroků“ posune kupředu. Ne že vyřeší, ale posune. I to ale bude dobře.
Médii probleskl zajímavý článek: Zejména vyšším vrstvám Turků začíná vadit silnější verze islámu, kterou prosazuje a standardizuje Erdogan... A tak se raději stávají ateisty. Co přesně tam Erdogan dělá, že to Turky tak popuzuje? A ono je to ještě horší, desetitisíce Turků dokonce odcházejí ze země a berou s sebou svůj kapitál a své firmy. Přehnal to Erdogan se snahou zavděčit se chudší venkovské populaci? Může ho to ohrozit?
Recep Erdogan je obecně asi nejúspěšnějším představitelem politického islámu, ideologie, kterou kdysi vymyslelo Muslimské bratrstvo. A vítězí s tím ve všech možných volbách za posledních víc než deset let. A jako takový vcelku logicky razí islám do každodenního života společnosti, a to v míře citelně vyšší, než na jakou bylo atatürkovské sekulární Turecko kdysi zvyklé. A je vcelku logické, že každá akce vyvolává reakci, a tak rostou i „vzpurné“ počty ateistů. I když bychom asi mohli dlouze diskutovat, jestli takový vlažný muslim může být ateistou, protože ve skutečnosti islám nijak přehnaně nevyznával ani předtím, takže nebyl vlastně ani dobrým muslimem. Nepraktikující, formální muslim, nebo ateista. Jaký je v tom vlastně rozdíl? Pravověrný muslim se totiž k ateismu neobrátí. Ale to se netýká samozřejmě jen islámu v Turecku, platí to pro všechna náboženství.
A to že odcházejí do zahraničí? Dělali to tak vždycky, a vzhledem k tomu, že má Turecko 80 milionů obyvatel, tak bych odliv několika desítek tisíc lidí nijak nepřeceňovala. Zkrátka, myslím, že je Erdogan zatím stále pevný v kramflících.
V Gdaňsku zabili liberálního starostu a ozvala se slova o tom, že nacionalistické síly rozdělují společnost a uchylují se k vraždění. V Německu minulý týden zmlátili do velmi vážného stavu poslance AfD. Co dělat s oběma informacemi?
Už minule jsem v případě onoho politika AfD říkala, že nenávist, která v Evropě sílí, prostě oběti mít bude. Nenapadlo mě, že se ta předpověď naplní tak rychle. A že se tak stane zrovna v Polsku. Ale nějak nevidím žádný důvod, proč bych si měla myslet, že bude líp. Že teď jako lidé půjdou „do sebe“ a řeknou si, že už je to „přepísknuté“. Nevěřím tomu.
Vy jste tento týden zajímavě pojednala o evropských snahách nahradit z jiných zdrojů ruský plyn. Z Kataru, Alžírska, Norska či z USA. Mohou být Rusové v klidu, že je budeme i nadále potřebovat? Jak dlouho?
Pojednala je asi „silné slovo“, prostě se tak nějak sešly různé informace, podle nichž je Norsko se svou těžbou na třicetiletém minimu, a jestli nenajdou nová ložiska, už se nic lepšit nebude. V těchto dnech má soud v Nizozemsku rozhodnout o uzavření groningenského plynového pole, protože tamní těžba vyvolává v Nizozemsku zemětřesení, a pokud soud kývne, tak sbohem ropný boome, protože Holanďané do evropských sítí vháněli desítky miliard kubíků plynu ročně. Alžírsko oznamuje, že do tří let nebude s to pokrývat rostoucí poptávku z Evropy, protože samo bude mít plynu málo. Dodávky z oblasti Kaspického moře, o nichž snil už Mirek Topolánek, jsou dál snem, americké sankce blokují obchody s Íránem. Nebude odkud brát než z toho „proklatého“ Ruska, samozřejmě za předpokladu, že nekývneme na několikanásobně předražený zkapalněný zemní plyn z USA či Kataru, ale ani ten by nic nezachraňoval, protože Evropa nemá ani dostatek terminálů k jeho vykládce. A ty než se případně postaví, za haldy miliard, které ani nejsou… Prostě, zeměpisem nepohneme. V Gazpromu to jasně vědí. A mnou si ruce. Na pár let – pět, deset? – mají vystaráno. A kdo ví, co bude s Evropou za takových deset let. V té době má podle některých analýz americkou ekonomiku předskočit už i Indie a v první desítce nejvyspělejších ekonomik jich bude hned sedm takových, kterým dnes stále ještě povýšenecky říkáme „rozvíjející se“.
Připomínáme si výročí sebeupálení Jana Palacha. Připomínáme si také „Palachův týden“ z roku 1989. Co pro vás obě události znamenají? Internetem se v souvislosti s tím druhým výročím ozývají hlasy, že francouzští policisté se žlutými vestami a španělští s Katalánci jednali také nezvykle tvrdě – jako naše Veřejná bezpečnost v roce 89...
Upřímně, obecně výročí nijak „nevyhledávám“. Člověk si v sobě nosí nějaké myšlenky, vzpomínky, pocity, neřku-li hodnoty, a abych je měla na paměti a řídila se jimi, tak k tomu nepotřebuju nějaké datum v kalendáři. Když Palach umíral, byly mi čtyři, Palachův týden už ale pamatuji, takže černobílé televizní záběry v hlavě střídají barevné obrazy. A když mám ze současného pohledu kolem depku, tak si říkám, kam až jsme to, sakra, stihli za ty pouhé tři dekády dojít…
Srovnávat policii v Katalánsku nebo ve Francii s Pohotovostním plukem StB mě fakt nenapadlo. Dvě různé síly dvou různých, nesouměřitelných režimů. I když ano, výsledek vypadá podobně. Vždycky, když někdo zase přijde s tím, že „patříme na Západ“, ptám se v duchu, co tím vlastně myslí. Jaký Západ? Ten, který brání francouzské mlátičky?
BIS tvrdí, že naše školství je v hodinách dějepisu zamořeno proruským pohledem na naše moderní dějiny a v hodinách českého jazyka panslovanským přístupem. Také z toho máte takový strach?
Začínám mít strach. Když má někdo nakročeno k tomu, aby Jiráska a obrozence označil za Putinovy agenty, tak strach fakt mít začínám. Zaslepenost nabírá na obrátkách. Brány blázince se otevírají stále víc. A že tajná služba chce určovat, co by se mělo a nemělo ve školách učit, z toho je mi taky divně u žaludku. Je neuvěřitelné, že se tak děje právě v době těch Palachových výročí…
Co bychom měli v příštích dnech sledovat?
Zpravodajství bude asi vévodit dál vývoj kolem Brexitu, ale určitě se najde i něco zajímavějšího…
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
