Strhl se poprask kolem Venezuely. Jedni říkají, že místní diktátorský marxismus ožebračil obyvatelstvo. Druzí říkají, že Venezuela je dlouhodobě pod tlakem USA, které jí škodí. Jak toto rozsoudit? Do jaké míry zde hrozí střet USA s Ruskem, respektive otevření jeho další fronty?
V obecné rovině mají pravdu oba názory, které zmiňujete. Jen bych snad ani nemluvila o „diktátorském marxismu“ současného venezuelského vedení, protože když ho očistíte od veškerého slovního balastu, tak jejich ideologie „chávismu“ ze všeho nejvíc připomíná vypjatý supernacionalismus. Vychází z totálního prosazování zájmů původního obyvatelstva, tedy indiánů, kreolů, mulatů a tak podobně, na úkor „bílých“, kteří tvořili střední třídu, která byla do superbohaté Venezuely kdysi doslova dovážena, a to po tunách. Třeba jen z Portugalska nebo Španělska tam přijely stovky tisíc nejrůznějších specialistů. To mluvím o 80. letech minulého století.
Fotogalerie: - Sněmovna o kumulaci platů
No a proti tomu stojí USA se svými sankcemi a podporou opozici. Z praxe víme, že když USA někam vstupují, aby „změnily režim“ a zahalují to vše do hesel o „demokracii“ a „vládě lidu“ a blablabla, tak to končí vždy špatně. Zhrouceným státem.
Čili máme tu režim, který se postupem času proměnil ve zkorumpovanou sílu, která má pod křídly vše, od armády přes průmysl až po černý trh nebo obchod s drogami. Režim, který se podle všeho už ani nemůže transformovat a jeho přežití stojí a padá se současným systémem, který ve Venezuele panuje. A tak se bude i adekvátně urputně bránit. A proti němu stojí síla, která umí dokonale bořit, ale s budováním čehokoli smysluplného má očividné potíže. Čili režim neschopný řešit stávající problémy a USA neschopné řešit tytéž problémy, zato se schopností problémy násobit. Pánbůh s tou Venezuelou.
A co se týče střetu USA s Ruskem, tak podle mého nehrozí ani kvůli Ukrajině, ani kvůli Sýrii, a už vůbec ne kvůli Venezuele. Proč by měl hrozit? Naopak, myslím si, že když se za Venezuelu nyní staví kromě Ruska i Čína nebo Turecko s Íránem, tak mají všichni potutelnou radost, že se USA se svým tradičně až posvátným nadšením hrnou do další patálie, z níž nikdo jen tak bez ztráty květinky nevyjde. A ten průšvih není až kdesi za mořem, jako třeba Afghánistán nebo Irák, ale hned kousek pod USA, na jejich „zadním dvorku“. Ale, kdo chce kam, pomozme mu tam, jak se říká.
Samozřejmě, zmíněné země mají ve Venezuele obrovské investice, o které jistě nechtějí přijít, ale teprve uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Nikde není psáno, že venezuelská vláda musí padnout „bez boje“, natož že by měla padnout každým dnem…
Náš ministr Petříček na Ukrajině jednoznačně podpořil ukrajinskou stranu proti Rusku a zavázal se, že ji budeme i nadále podporovat. Kde vidíte důvody Petříčkova tak vyhraněného postoje? Je to postoj výhodný pro Česko? Mimochodem, pobavil vás slogan Porošenkovy kampaně „Buď Porošenko, nebo Putin“? Ale oni to asi myslí vážně...
Pan Petříček obecně zastává názory spíš Bruselu, a tak je opravdu otázkou, proč je zrovna ministrem zahraničí a zrovna České republiky, která je součástí Visegrádu a i jinak má na některé zahraničněpolitické otázky svůj vlastní názor. Ale kdysi mi jeden náměstek ministra v Černínu vykládal, že bychom měli celé ministerstvo zahraničí zrušit a řídit se obecně unijní zahraniční politikou, takže pan Petříček asi pochází ze stejného „hnízda“. Na druhou stranu nicméně samozřejmě platí, že slibem naší nekonečné a nehynoucí podpory současné Ukrajině „nezarmoutil“ a současně ale nikomu a ničemu neublížil. Na konkrétní politiku České republiky to žádný velký vliv mít nebude. Moc bych si s tím hlavu nelámala.
Ten slogan, o kterém mluvíte, je ale fakt vtipný. O to víc, když se na těch plakátech zadíváte do Porošenkovy tváře, která má výraz „pět minut před dopadem komety a konce života na Zemi“. Tedy, já chápu, co tím chtěli Porošenkovic píáristi říci, ale současně mám pocit, že silně přestřelili. Ví vůbec ten Putin, že za dva měsíce kandiduje na Ukrajině?
Oligarcha a promoskevský ukrajinský politik Medvedčuk navrhl autonomii Donbasu s tím, že by Donbas zůstal ukrajinský. Proč to Kyjev odmítl? Bojí se jakéhosi „ruského“ nádoru v ukrajinském těle? Jak by si tedy představovali řešeni krize na Donbase?
Autonomie a setrvání Donbasu coby součásti Ukrajiny je v podstatě princip, o kterém už hezkých pár let mluví tzv. minské dohody. A které Kyjev sice podepsal, ale nikdy se ani nepřiblížil k jejich naplnění. Podle mého je problém v tom, že kdyby dostal autonomii Donbas, tak si o totéž řekne Zakarpatí, pak Oděsa, pak možná i Halič, pak… Zkrátka, z celé té dnešní Ukrajiny by vládě v Kyjevu nezůstalo skoro nic, kde by mohla fakt vládnout. Možná Poltava a okolí.
Takže Kyjev bude radši prodlužovat tamní „zmrazenou válku“ a do omrzení omílat hesla o ruské agresi, protože tím aspoň uchovává zbytek území pohromadě. I když, území má, ale odcházejí mu z něj lidé. K letošnímu lednu, meziročně, odešel do zahraničí za lepším životem další milion Ukrajinců. Podle různých odhadů už je jich „venku“ možná přes sedm milionů. A mezi těmi zbylými doma úmrtnost jasně převyšuje porodnost… Fakt demografický nářez.
Babiš přivítal libyjského premiéra. Když budeme hodně zlí... Jaká je šance, že tento premiér této libyjské vlády bude ještě za půl roku u moci?
Myslíte jako, proč se náš premiér baví s politickou mrtvolou? Dobrá otázka. Ne, vážně, islamistický libyjský premiér Sarrádž neovládá pořádně ani své „sídelní“ hlavní město Tripolis, na které dohlížejí islamistické milice. Ty si libyjská vláda, mimochodem, platí i z příspěvků z EU, aby udržovaly ve městě klid, ale oni se ti džihádisti vždy po pár měsících pouštějí do sebe a v hlavním městě propuká regulérní pouliční válka o peníze a nejrůznější prebendy. Trochu šílenost, ale když se opakuje pořád dokola, mění se v normu.
To ale neznamená, že by Sarrádž neměl ještě chvíli vydržet. Koukala jsem zrovna včera na mapu Libye vybarvenou podle toho, kdo co ovládá, a ten náš z Tripolisu je tam fakt za „trapáčka“. Největší plochu má pod kontrolou samozřejmě generál Chalífa Haftár se svou „lidovou“ armádou. Jeho oddíly jsou jen kousek od Tripolisu, takže by asi nebyl velký problém obsadit hlavní město, ale to by vyvolalo spoustu „trapností“ – vždyť tu takzvanou vládu uznává OSN, Západ atd. atp. A Haftár má v zádech Rusko, Alžírsko, Egypt, Emiráty a další regionální síly, takže místně je sice pevný v kramflecích, ale ještě asi neuzrál ten správný čas, aby ovládl i Tripolis. A tak místo toho vyrazil na jih země, který je ovládán pestrou směskou nejrůznějších kmenových milicí a pašeráků všeho možného (od lidí až po ropu), čili za pár týdnů nebo měsíců bude z nynější poloviny Libye ovládat už tři čtvrtiny. Pád Tripolisu je tedy logicky jaksi neodvratný, ale třeba se to ještě dá zachránit píárově. Jako že se uspořádají jakési volby, v nichž Haftár – jak jinak než demokraticky – vyhraje. Uvidíme. Ostatně, šéf ruské bezpečnostní rady nyní jedná v Káhiře a odtud míří do Dubaje čili jedná se státy, které jsou v Libyi silně „zaháčkované“. Určitě kují nějaké pikle…
Tak Američané oznámili, že dohoda s Tálibánem je na spadnutí. Na čem přesně to záleží? Jací hráči kontrolují jaký podíl moci a území v Afghánistánu? Je sám Tálibán tak jednotný, aby dohodu ve svém celku přijal a jeho radikální elementy nezačaly mydlit všechno kolem, co my odejdeme? Jaká je představa státoprávního a mocenského uspořádání země, která funguje na středověkých klanových základech? Ta naše demokracie to asi nebude.
Vaše otázky jsou příliš konkrétní na to, co se o dohodě zatím vlastně vůbec ví. A ví se vlastně jen to, že USA jsou „ready“ odejít z Afghánistánu do 18 měsíců po podpisu mírové dohody, přičemž Tálibán je prý ochotný zvážit americké požadavky, aby kývl na příměří a na to, že začne vyjednávat i s kábulskou vládou. To tálibové zatím, až na vzácné výjimky, odmítali, protože mají vládu v Kábulu za americké loutky a neviděli nikdy důvod bavit se s loutkami, protože smysl má bavit se jen s loutkovodiči.
Není jasné, kdy bude dohoda podepsána, takže nevíme, odkdy se začne počítat oněch 18 měsíců, ale důležité je, že USA samy tlačí na to, aby už z toho Afghánistánu po více než 17 letech „nevítězné“ války konečně odešly. A důležité je i to, že na totéž tlačí také Čína, Rusko, Írán, Pákistán a další země, pro které je mír v Afghánistánu (z různých důvodů) velmi důležitý. A třeba Pákistán, který vždy spoluurčoval vývoj v Afghánistánu, už aktivně „čistí“ řady Tálibánu, z nichž nejrůznějšími, vesměs smrtícími, způsoby „vyřazuje“ nejradikálnější elementy. A místo nich do hry, třebas i z vězení, vypouští umírněnější týpky, jen aby nakonec dohoda byla. A aby už ti Američané – a spolu s nimi i další západní okupační síly, včetně českých vojáků – byli pryč. Jak už jsem psala, víc než sedmnáct let války je beztak už dávno silně nesmyslných a přestřelených, tím spíš, že žádného hmatatelného úspěchu Západ pod vedením USA v Afghánistánu nedosáhl. Takže aktuální snaha se z této „bažiny“ vymanit, je chvályhodná. Silně opožděná, ale i tak. A jestli se dohoda podepíše do půl roku nebo do roka, a pak někdy teprve začne odsun, to je už skoro jedno.
Co bude v Afghánistánu dál? Nevím. Tálibán sice tvrdí, že nehodlá uplatňovat mocenský monopol, ale současně si nejspíš bude chtít splnit svůj sen a nastolit vládu islámu ve verzi někdy ze 16. století. V 21. století nám to bude jistě připadat (přinejmenším) podivné, ale prohráli jsme, tak…
Jízlivě řečeno... Říkali, že v Afghánistánu se bojuje za Prahu. Lhali nám? Kam jsme to dobojovali? Jak s odstupem vnímat ty nadávky občanům, kteří po posledních úmrtích našich vojáků volali po stažení českých sil?
Nevím. Ano, obecně platí, že politici lžou, a lhali neuvěřitelně i loni kolem toho Afghánistánu. Ale v jejich pojetí to vlastně nejsou lži, spíš jen donekonečna opakované mantry, kterým třeba už dávno sami uvěřili. A to, že prezident Zeman, ale i spousta dalších, po zabití tří našich vojáků v Afghánistánu omílali patetické floskule o tom, že „ustupují jen zbabělci“, a teď jim to najednou přikážou Američani po dohodě s Tálibánem… Tak co s tím? Tak se holt zničehonic u Kábulu přestane bojovat o Prahu. No bóže!
Významní spisovatelé a intelektuálové jako Milan Kundera, Salman Rushdie či Elfriede Jelineková projevili starost o Evropskou unii. Že prý nacionalisté, populisté a zkrachovalci chtějí zničit tuto myšlenku a je třeba ji bránit. Podepsala byste to?
No jasně, že bych to podepsala! Jak jinak se mám, sakra, aspoň přiblížit k nobelovce?
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
Máme tu neuchopitelný Brexit, neuchopitelnou Venezuelu…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
