Který politik se nejvíc zasloužil o dobré věci v České republice?Anketa
Povstalci na východě Ukrajiny se dle sdělení ukrajinské vlády ocitli rozděleni. Ukrajinci prý vrazili klín mezi jejich doněckou a luhanskou část. Jaký očekáváte další vývoj?
Vývoj na východní Ukrajině je vcelku jasný. Vzhledem k tomu, že Rusko nerealizovalo přímou vojenskou podporu separatistům, jak jsem již před několika měsíci předpokládal, budou v dohledné době v klasickém boji poraženi. Nesplnil se tedy ani povyk kdejakých odborníků z NATO, EU i Česka o tom, jak Rusko napadne vojensky Ukrajinu a jiné země. A pravděpodobně se ani nesplní. Separatistů je odhadem méně než 2 000. Na nezájem civilního obyvatelstva bojovat si na internetu stěžoval i velitel povstalců. Proti nim stojí prakticky celá ukrajinská armáda, policie, pohraničníci, prapory národní gardy a údajně i zahraniční žoldnéři. Fakt, že separatisté dokážou odolávat takové síle, která má navíc drtivou převahu v těžké technice a absolutní převahu v letectvu, dokazuje jednak jejich bojové schopnosti, ne-li hrdinství, ale na druhé straně zbabělost a neschopnost jejich protivníků.
Nesouhlasíte s Martinem Kollerem, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody, Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové či Džamily Stehlíkové.
Možná ale také neochotu ukrajinských vojáků nasazovat život za panstvo v Kyjevě, které jim za čtvrtstoletí takzvané svobody a demokracie nadělilo spíše chudobu a nespravedlnost. Vojáci pravděpodobně postupují vpřed pouze poté, co ničí města a vesnice obydlené civilisty palbou z děl raketometů a leteckým bombardováním. Vzhledem k tomu, že teroristé obvykle útočí na civilní obyvatelstvo s cílem změny chování jeho politického vedení, vyvstává otázka, koho je vhodné nazývat na Ukrajině teroristy.
Neortodoxní názor bývalého představitele CIA: Je třeba jakýmikoliv prostředky odstranit Putina. Čtěte ZDE
Vše k tématům Ukrajina, Rusko a sestřelené letadlo nad Ukrajinou
Jsou vlastně Rusové schopni povstalce udržet, když Američané míní stupňovat svou podporu ukrajinské armádě?
Přímá vojenská podpora separatistů ze strany Ruska dosud nebyla prokázána. Je pravděpodobná činnost zpravodajských služeb a rovněž zásobování potravinami, léky a municí. Zbraní mají vzhledem ke svému malému počtu separatisté dost z ukrajinských zdrojů. Ani nějaký přísun pěchotní výzbroje, ať již více či méně legální však nelze vyloučit. Získali sklady armády a policie a rovněž k nim pravděpodobně přeběhli i nějací ukrajinští vojáci i s výzbrojí. Na Krymu přešlo na ruskou stranu 80 procent ukrajinské armády a kolem 95 procent policie. Bývalo dobrým zvykem, že do zemí, kde probíhala občanská válka, nikdo nedodával zbraně a vojenský materiál na základě mezinárodně platného embarga. Že v případě Bosny a Kosova to nebylo dodržováno a docházelo k vyzbrojování islamistických teroristů západními zeměmi je věc druhá. Jednoznačným zahraničním účastníkem občanské války na Ukrajině jsou Spojené státy, které se dostaly do pasti vlastní politiky či spíše politiků, kteří se neprobrali z doby studené války proti SSSR v padesátých letech minulého století. Stejně jako kdysi v Afghánistánu si vybrali nedobré spojence. Tehdy islamistické teroristy, dnes zfašizované nacionalisty. Dokladem je i fakt, že Ukrajinu opouštějí etničtí Izraelci. Důvodem jejich obav určitě není Rusko a prezident Putin. Ten totiž mimo jiné garantoval obranu Izraele v případě jeho vojenského napadení. Těžko jej tedy lze obviňovat z nějakého nepřátelství k Izraelcům, ať již žijí kdekoli. O obdivovatelích Stepana Bandery, SS a SD se totéž říci nedá.
Jak konkrétně Spojené státy Kyjev podporují?
Spojené státy dodávají ukrajinské armádě vozidla, spojařský materiál a výzbroj. Dále na jeho území působí americká jednotka s bezpilotními letouny. O tajných službách je zbytečné se bavit. Spojené státy jsou tedy přímým účastníkem bratrovražedné občanské války na Ukrajině. Podle mého názoru by mohly vojenské porážce separatistů zabránit pouze parlamentní volby na Ukrajině, které by vedly k nastolení méně nacionalistické a agresivní vlády. Avšak vyzbrojování národní gardy ze zahraničí dává tušit, že volby nebudou tak demokratické jako referendum na Krymu, kde prokazatelně neměli občané na krku hlavně samopalů.
V Podkarpatské a Černivecké oblasti byly demonstrace proti mobilizaci záložníků, hovoří se o zvyšování cen zboží a služeb pro obyvatelstvo a neustálých finančních problémech země. Předpokládám, že Ukrajina doplatí na „opotřebovávací“ efekt dlouhé války. Jaký je dle vašeho pozorování stav klidné oblasti Ukrajiny?
Vladimir Putin je...Anketa
Lze logicky konstatovat, že ubohé výsledky několikaměsíčního boje proti nepočetným separatistům nesou ovoce. Ukrajinská letadla a vrtulníky padají jak ovoce na podzim. Mezi vojáky a příslušníky národní gardy údajně panuje značné napětí. Na internetu se objevují informace o tom, že gardisté vraždí vojáky, kteří projevují nedostatečné bojové nadšení. Pravděpodobně ani zuřivá nacionalistická propaganda nedokáže zakrýt problémy současného ukrajinského režimu. Nikomu se nechce do války, takže záložníci se schovávají, vojáci dezertují, na západní Ukrajině propukají demonstrace. Všichni dobře vědí, že země je závislá na ruském plynu a podzim se blíží. Místy se pravděpodobně obávají i teroru zfašizovaných bojůvek. Vzhledem k tomu, že se částečně rozpadla policie, narůstá kriminalita. Podle ukrajinských zdrojů chybí 20 000 policistů. Z milionů Ukrajinců, kteří pracují v zahraničí, nejčastěji jako levné pracovní síly, díky dlouhodobé demokratické prosperitě se nikdo do války domů nehrne.
Přitom se jedná o věkově nejvhodnější kategorii. Do války jsou násilně odváděni padesátiletí záložáci. Nová vláda zemi zadlužuje a tím připravuje další pokles už tak nevalné životní úrovně. Porostou především ceny pohonných hmot a plynu. Zatímco původní demonstrace na Majdanu byly zaměřeny proti korupci, nespravedlnosti a nízké životní úrovni, její řízená nacionalizace odstartovala násilí a ekonomicky nejistou budoucnost. Kdyby se zhroutila obchodní výměna s Ruskem, byla by situace ještě horší. V rámci EU se prosazují sankce na vývoz vojenského materiálu a technologií do Ruska, ale Ukrajina se nepřipojuje. Občané jsou vyzýváni k utahování opasků a přípravě na ekonomické bolesti, na nichž nakonec stejně někdo vydělá. O práci by v případě zastavení vývozu vojenského materiálu, například motorů pro vrtulníky, přišlo údajně 12 000 Ukrajinců. Evropští politici jsou tak doslova v rolích klaunů.
Jak to myslíte? Takže sankce uvalené Evropskou unií na Rusko nepovažujete za vhodné…
Dva se perou a… Obvyklé pokračování zní, že třetí se směje. Jenže v případě evropských sankcí proti Rusku se směje i čtvrtý, pátý, šestý, případně další. V médiích mne zaujaly dvě informace. Jednak bojovné vyhlašování dalších protiruských sankcí reprezentanty Evropské unie, jednak nepříliš nadšené přiznání zločinů kosovské teroristické organizace UCK po dlouhých letech zatajování, lhaní a další mediální masáže Evropanů. V prvním případě si musíme položit zásadní otázku, jaký je důvod sankcí proti Rusku. Dodnes neexistuje jednoznačný důkaz o účasti Ruska v konfliktu na Ukrajině. O tom, že se tam angažují ruské tajné služby nelze pochybovat. Ale stejně nelze pochybovat o účasti tajných služeb států EU a NATO. Obvyklým opatřením v případě občanských válek bývá embargo na dodávky zbraní oběma bojujícím stranám. Samozřejmě ne vždy se dodržuje. Stačí vzpomenout na dodávky zbraní ze zemí NATO a EU bosenským a kosovským islamistům. V nejhorším případě šly přes třetí země. Na Ukrajině je evidentní pouze přímá vojenská účast USA, které dodávají ukrajinské armádě vozidla, spojařský materiál, možná i další vojenské produkty. Navíc na Ukrajině působí americká jednotka bezpilotních letounů, která je standardně dislokována v Německu.
Dále je Rusku vytýkáno, že nepůsobí na separatisty s cílem zastavení bojových operací. Jenže kromě obvykle sporných tvrzení ukrajinské strany neexistují důkazy o tom, že Rusko by akce separatistů řídilo a mohlo jim vydávat rozkazy. Každopádně je oficiálně odmítlo vojensky podpořit. V opačném případě by pravděpodobně současná ukrajinská vláda dávno padla a mnozí tamní občané oslavovali osvobození. Jejich nechuť k boji za své politické reprezentanty se projevuje ve značném odporu záložáků povolávaných do ukrajinské armády a dezercích. Tvrzení o střelbě ruských dělostřeleckých systémů přes hranice na Ukrajinu nepotvrdily ani americké satelity. Naopak Rusko zaslalo OSN nedávno řadu materiálů, které potvrzují jeho neúčast z hlediska sestřelení dopravního Boeingu a další vojenské činnosti ve vztahu k Ukrajině. O těch však západní média mlčí, stejně jako kdysi o důkazech dokumentujících zvěrstva čečenských islamistických teroristů a zločiny kosovských teroristů spolupracujících s Al Kajdou.
Rusku je dále vyčítáno, že soustřeďuje vojska na hranici s Ukrajinou. Něco takového udělá logicky každý stát, za jehož hranicí se vede občanská válka. Nikde jsem kupříkladu neslyšel návrhy k sankcím proti Turecku, které posílilo vojenskou obranu hranice se Sýrií. Evropská unie se tedy snaží uvalit na Rusko různé sankce za činy, které nejsou prokázány. Kdyby se uvedená situace řešila u soudu, jednalo by se o justiční omyl, ne-li přímo zločin. Každopádně takové sankce odporují i běžné spravedlnosti, kterou chápe i malé dítě.
Zbourali byste vepřín v místě bývalého tábora v Letech?Anketa
Jaký bude podle Vás dopad sankcí Evropské unie vůči Ruské federaci?
Friendly Fire. Těmito slovy se označuje střelba do vlastních řad ve vojenství. Výsledkem jsou obvykle ztráty vlastních či spojeneckých vojáků. K něčemu takovému lze přirovnat ekonomické sankce EU. Lze je rozdělit na dvě skupiny. První z nich bychom mohli označit jako divadelní. Jedná se o zákaz cestování některých ruských politiků, zaměstnanců státní správy a podnikatelů do EU. Odpovídá to bajce o nažraném vlkovi a celé koze. Druhou skupinu sankcí bychom mohli označit jako sebevražednou. Jedná se o ekonomicko-finanční a hospodářské sankce. Jejich negativní dopad na hospodářství EU a Ruska bude zhruba stejný. Rozdíl je v tom, že Rusko je ve fázi ekonomického růstu, zatímco těžce zadlužená EU v dlouhodobé stagnaci s desítkami milionů nezaměstnaných, stále chudnoucí střední třídou a rostoucím počtem takzvaných levných pracovních sil neboli novodobých otroků. Ti všichni mají byrokratů z Bruselu a jejich podivných nápadů plné zuby. Ruské politické vedení má výraznou podporu svých občanů, což se o politicích EU říci nedá. Původní krásná idea evropské unie, která měla zajišťovat ochranu a blahobyt všech občanů se v průběhu posledních tří dekád změnila na ubohou realitu nízkého politikaření, podlézání nadnárodním korporacím a boje úředníků o koryta. Dopady evropského studenoválečnictví budou asymetrické a celé sankce bychom mohli označit za asymetrickou ekonomickou válku, ve které EU tahá za kratší konec provazu. To vše i v případě, že Rusko nepřistoupí k protisankcím.
Dalším faktorem bude klasická asymetrie v rámci EU. Velké státy jako Německo a Francie si bez ohledu na sankce udrží i vojenský export a v budoucnu se s Ruskem nějak domluví. Konec konců stačí z tohoto hlediska srovnat pozici Česka a Polska v rámci zemědělské a potravinářské politiky EU. Sankce jsou navíc plánovány na rok, protože do té doby bude s občanskou válkou na Ukrajině konec. Velké státy EU tak nakonec vyváznou bez větších problémů a budou se smát. Naopak se státečky druhé kategorie, které mají spíše statut eurokolonií se ruští zákazníci možná už bavit nebudou. Obchody převezmou ti větší „Evropané,“ případně konkurence Asie v rámci tržního hospodářství, volného pohybu investic a pracovních sil.
Z hlediska vojenského průmyslu budou české ztráty minimální, s výjimkou oprav vrtulníků, protože toto obvykle výnosné odvětví jsme si z velké části už zlikvidovali ve prospěch konkurence, stejně jako textilní a obuvnický průmysl a soběstačné zemědělství. Ale následky sankcí mohou být zlé v případě strojírenství, jež zbývá. Všemožné služby, přehazování virtuálních peněz, namyšlení manažeři, reklamní agentury a modelky nás pravděpodobně neuživí.
Kdo se bude smát naposled? Kdo na vzniklé situaci může něco získat?
Smát se budou především USA, jejichž válku reprezentace EU bojuje na Ukrajině. Sankce je nepostihnou. Navíc oslabí Evropu, která je konkurentem amerického průmyslu. Tím se zvýší závislost EU na USA. Můžeme být političtí a ideologičtí spojenci, ale ekonomickou konkurenci a boj o moc a zisky ve světě to neovlivní. Stačí připomenout dobu prezidenta Reagana. Tehdy USA nabízely EU svoje uhlí místo sovětské ropy. Jenže reprezentanti EU ještě hájili zájmy svých občanů. V současnosti nabízejí USA svůj břidlicový plyn. Přitom nevíme kdy, v jakém množství a za kolik? Kdyby Rusko jako odvetu za sankce uzavřelo na podzim kohouty na plynovodech, bude v EU na Nový rok zima. Rusko by přišlo o velké peníze, ale EU by se v podstatě energeticky zhroutila. Zrcadla, větrníky a jiné chiméry by na tom nic nezměnily. Proto by se měla zajišťovat především energetická (a rovněž potravinová) nezávislost EU na komkoli, místo studené války a hrátek na sankce s Ruskem.
Další kdo se směje, je Ukrajina. Nejedná se jen o očekávané tučné zisky tamního politického vedení z různé hospodářské a vojenské pomoci, ale i fakt, že na tamní vojenský průmysl se protiruské embargo nevztahuje. Bez ohledu na občanskou válku obchod mezi Ruskem a Ukrajinou kvete. Kdo jiný by kupoval produkci tamního obranného průmyslu?
Další kdo se směje, je samozřejmě Čína. Ta dalším posílením směřování Ruska do Asie dále vylepší svoji pozici ve vztahu nejen k Rusku ale i USA. Sankce EU v podstatě posílí euroasijskou alianci Ruska a Číny. V horším případě budeme o krok blíž k realizaci známému vtipu o nepokojích na slovensko-čínské hranici.
Jak to s tou Ukrajinou celé dopadne? Ptáme se od 21.7.2014.Anketa
Jaký tedy budou mít vlastně hospodářské sankce účinek na Rusko a co to bude znamenat pro Evropskou unii?
Z hlediska sankcí lze na základě historických příkladů konstatovat, že jejich výsledek je nejistý. Účinné jsou obvykle pouze vůči malým, ekonomicky slabým a nesamostatným státům jako je Česko. Například francouzské sankce na export vojenské techniky do Izraele vedly k tomu, že zbraně začaly dodávat USA. Snaha USA o technologické sankce proti Indii vedly k posílení její spolupráce s SSSR a USA se potajmu, avšak bez většího úspěchu, snažily získat ztracené trhy a vliv. Zákaz exportu obráběcích strojů v rámci výrobků dvojího užití (dual use) do Ruska, který praktikuje EU od poloviny devadesátých let, se rovněž příliš neprojevil. Následně se zjistilo, že například ruské loděnice dokázaly bez evropských strojů vyrobit lepší (tišší) ponorkové lodní šrouby než loděnice v EU. Ukončení nákupu ovoce z Francie a Itálie bude slušná ruská odveta, byť neoficiální. A jestli Rusko začne dovážet a vyrábět místo evropských a amerických čínská auta, bude leckde v EU smutno.
Sankce proti Srbsku a podpora kosovských teroristů vedly ke vzniku černé díry, v níž dlouhodobě mizí bez efektu miliardy euro z kapes evropských daňových poplatníků a nazpět se vrací drogy a organizovaný zločin. Pouze USA si postavily na Kosovu velkou vojenskou základnu. Pravda, politiky v Bruselu, některé ani v Praze možné dopady embarga na občany příliš neznepokojují. Oni o práci nepřijdou a při svých platech problémy nepocítí, takže je bolet nebudou. Nějak při vyčpělém řečnění o svobodě (pro koho?) přehlížejí rostoucí nechuť Evropanů nejen k všemožným politickým, sociálním a ekonomickým experimentům europanstva, ale i k tradičním politickým stranám, což může vést ke katastrofálním následkům. A ekonomická válka s Ruskem by mohla být jednou z posledních kapek.
Máme prý pomáhat ukrajinským spojencům. Jakým spojencům? Někteří politici, včetně našich nám přímo kážou potřebu dalšího utahování opasků a obětí v boji za svobodu Ukrajinců. Takové řeči u nás posloucháme už pětasedmdesát let, obvykle od těch, kteří si opasky musí spíš povolovat. V tomto kontextu je dobré si připomenout, že slavný „Majdan“ začal nikoli jako tažení proti Rusku a ruským Ukrajincům či boj za jakousi svobodu. Jednalo se o zoufalý projev Ukrajinců, kteří již měli po čtvrt století svobodné nezávislosti na SSSR dost chudoby, otročení v zahraničí, korupce a nespravedlnosti svých demokratických vládců. Je úžasné poslouchat, že na některých třídách v Kyjevě soutěží panstvo o to, kdo má větší palác, dražší auto či hodinky, zatímco probíhají nucené odvody otců rodin, aby se vraždili se spoluobčany na východní Ukrajině. Včera jsem se zájmem četl článek o působení banderovců na Moravě a na Slovensku po druhé světové válce. Vyšel v Brně roku 2008, tedy žádná bolševická propaganda. Několik stovek těchto idolů současných ukrajinských nacionalistů spáchalo víc vražd a znásilnění civilních obyvatel Československé republiky než téměř stotisícová sovětská armáda při svojí internacionální „pomoci“ roku 1968 a následném dvacetiletém pobytu na našem území.
Americký ministr zahraničí John Kerry naznačil, že by mohla být obnovena mírová jednání jak s Ruskem, tak s Ukrajinou. Jako východisko označil Porošenkův plán, vyzývající povstalce, ať složí zbraně a nic se jim nestane. Rusko dalo najevo, že si přeje vyjít z tzv. Ženevských dohod, čili, zainteresování povstalců do jednání bez složení zbraní. Jaký scénář mírového urovnání vidíte jako reálný? Bojuje se teď zbraněmi o výhodnější pozici při rozhovorech?
Mírových jednání už bylo vyhlášeno několik. Zásadním problémem je otázka důvěry. Hned první dohodu kolem Majdanu porušila ukrajinská strana. Ukrajinský prezident rovněž nedávno odmítl prodloužení příměří dohodnutého ve spolupráci s Ruskem. Navíc lze sotva důvěřovat vládě, která disponuje zfašizovanými bojůvkami, které ani řádně neovládá. Důvěra je záležitost dlouhodobého charakteru. Být já na místě separatistů, rozhodně bych nedal zbraně z ruky nějakým gardistům ani armádě státu, který bombarduje civilisty v městech a vesnicích. Požadoval bych oddělení bojujících sil vojsky OSN, v nichž by bylo zastoupeno i Rusko. Teprve potom má smysl předpokládat férovější jednání. Nutnost zapojení neutrálních vojáků OSN je podle mého názoru nejtransparentnější a přístup k tomuto řešení ukazuje na zájem či nezájem o zastavení bojů.
Psali jsme:
Pokud jde o vyšetřování pádu malajsijského letadla, USA se soustřeďují na prohlášení, že za to může Rusko nebo jím podporovaní povstalci. Rusko oproti tomu vyzývá Američany, aby předložili satelitní záběry, které díky své síti jistě musí mít. Kdo tahá za delší konec v informační válce?
Podle mého názoru nebude nikdy objasněno, kdo stiskl tlačítko Pusk. Vše zůstane na úrovni vzájemného obviňování, výroby, úprav a zatajování důkazů. Stále trvám na základních třech možnostech, které vycházejí z použití systému Buk. Raketu mohla odpálit ukrajinská armáda, vojáci ukrajinské armády, kteří přeběhli nebo byli zaplaceni separatisty, případně obsluha získaná separatisty pro ukořistěný Buk. Bude zjištěno číslo rakety, ale s menší pravděpodobností odpalovací zařízení. Všechny prozatímní důkazy jsou nejisté, některé působí přímo nedůvěryhodně. V celé záležitosti jde daleko více o to, jak obvinit Rusko z přímé účasti na občanské válce, než aby záleželo na obětech a jejich rodinách. I kolem vyšetřování se šíří mnoho protichůdných informací, počínaje neuctivým chováním k ostatkům separatisty. Že se všude najdou zloději, je jisté. Neprokázala se tvrzení, že separatisté brání v práci mezinárodní vyšetřovací komisi. V prostoru neštěstí se prostě bojovalo a střílelo se z obou stran. Z hlediska zlodějin a hyenismu stačí připomenout naši republiku po povodních. Ani ukrajinská turistika na místo tragédie nedělá zrovna dobrý dojem. Vše je jen potvrzením faktu, že občanské války jsou nejodpornější a nejkrvavější. Dočkáme se jistě i dalších nechutných informací a otázka je, kdo se bude podílet na jejich přípravě a prezentaci. Z hlediska psychologické mediální války prospělo sestřelení letounu nejvíc Ukrajině, která má za sebou americká a evropská média. Nejméně by prospělo Rusku, potažmo separatistům. To je ruskému vedení logicky jasné po celou dobu občanské války, pokud je nepovažujeme za bandu primitivů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
