Autor kreslených vtipů: Když krachovaly banky, nestačil jsem vymýšlet. "Vašku, jsi prase a hovado," nešetřili jsme ani Havla. Zeman sype už hotové vtipy

19.01.2015 17:39

ROZHOVOR Rasistické fóry, vtipy o vozíčkářích, drsná sranda z prezidenta Václava Havla. To všechno mají na kontě kreslíři přispívající do časopisu Sorry, který má podtitul PRavá DEmokratická Legrace (PRDEL). Pro ParlamentníListy.cz vzpomíná Zdeněk Hofman, autor někdy dost drsných kreslených vtipů. A zamýšlí se i nad dnešní hororovou realitou.

 Autor kreslených vtipů: Když krachovaly banky, nestačil jsem vymýšlet. "Vašku, jsi prase a hovado," nešetřili jsme ani Havla. Zeman sype už hotové vtipy
Foto: Archiv ZH
Popisek: Vtip od Zdeňka Hofmana na adresu prezidenta Miloše Zemana

Jaká událost ve světě byla za posledních dvacet let z vašeho hlediska nejinspirativnější?

Dvacet let je hodně velký časový úsek. Vloni jsem zrovna oslavil dvacet let na volné noze. První vtipy jsem začal publikovat jako dvacetiletý v roce 1982. V roce 1994 jsem se stal profesionálním výtvarníkem, když jsem začal kreslit pro Český deník a politické vtipy mi vycházely každý den. Snažil jsem se čtenáře pobavit, většinou však šlo o humor černý. Zatímco většina národa doufala, že se rodí svobodný a spravedlivý stát, mocipáni již privatizovali do vlastních kapes. Přišla éra tunelování velkých podniků a rozkrádání republiky. Vzpomínám na krachy bank, které přicházely tak rychle, že jsem vtipy nestačil ani vymýšlet. Český deník časem zanikl, moje dráha kreslíře však pokračovala a dodnes jsem nakreslil více než patnáct tisíc vtipů a ilustrací. Největší inspirací je život kolem nás. Někdy veselý, jindy k pláči.

Jakou úroveň měly podle vás karikatury týdeníku Charlie Hebdo?

Abych se přiznal, tak zahraniční humor moc nesleduji, jsem ryze český autor se zaměřením na starosti a radosti našich občanů. Z obrázků, které jsem viděl v televizi, je však na první pohled vidět vysoká výtvarná úroveň a profesionalita.

Jak přistupujete k faktu, že islámští fanatici vyvraždili v podstatě polovinu redakce?

Musím se přiznat, že jsem se z toho dosud nevzpamatoval, a není to fráze, vždyť to byli stejní lidé jako já, jenom žili o kousek jinde. Dělali stejnou práci a zaplatili za to životem. Karikaturista poukazuje vtipným pohledem na problémy kolem sebe. U nás to není náboženství, ale třeba rasismus, korupce nebo politici.

Jde z toho strach. Připustil jste si někdy, že mohou mít vtipy takové následky?

To mě nikdy nenapadlo, i když jsem o vyhrožování smrtí za karikatury věděl. Najednou je to strašná realita.

Za bývalého režimu existoval Dikobraz, pak Sorry, nyní se kreslený humor přesunul spíše na internet. Jak to vnímáte?

Když vznikl po sametové revoluci v roce 1989 Nový Dikobraz, byla to paráda. Mohli jsme konečně svobodně tvořit. Do té doby hrozil za hanobení hlavy státu nebo republiky těžký kriminál. Nesměly se kreslit vtipy erotické, o policajtech, prostě nic, co by očerňovalo socialistické zřízení, a najednou jsme mohli všechno. Byli jsme mladí, plni elánu a všechny hranice padly. Kreslili jsme tak drsné vtipy, že je časem nechtěli tisknout ani ve svobodném Dikobrazu. Proto vznikla PRDEL, tedy PRavá DEmokratická Legrace, která začala vydávat časopis Sorry. Původně se měl jmenovat Prdel, ale to bylo pro úředníky příliš brutální a název nepovolili. Nešetřili jsme nikoho, ani prezidenta. Známý slogan: "Vašku, jsi prase a hovado," se objevil dokonce na tričkách. Jednou přišel do hospody, kde jsme pařili, dokonce sám Václav Havel. Hrozně nás tenkrát mrzelo, že zrovna nikdo z nás to tričko nemá na sobě, on by se tomu ale určitě zasmál.

Časopis byl pochopitelně plný, z dnešního pohledu, rasistických fórů. V tom jsme byli mistři všichni a výraz cikánská pečeně byl jen kávičkou se slabým aroma. Nešetřili jsme však ani tělesně postižené. Vtip s vozíčkářem, který se válí v prachu pod schody, s nápisem: "Něco dokáží jen s naší pomocí," pobouřil hodně lidí, ne však vozíčkáře. Ti jásali, že je bereme jako sobě rovné a vtip si dokonce natiskli na trička, se kterými odjeli na paralympiádu. Časopis Sorry inspiroval i tvůrce známého kontroverzního pořadu Česká soda a mnoho skečů pocházelo z našich vtipů a nápadů. Dikobraz zanikl někdy koncem devadesátých let a všechny pokusy o jeho oživení zatím selhaly. Sorry se v tištěné podobě udrželo až do loňského roku, nyní vychází na internetu.
   
Proč je u nás kreslený vtip takovou Popelkou?

Popelku si nakonec vzal krásný princ, tak doufám, že kreslíře zachrání nějaká fešná princezna. Jen abychom v té době už nekrmili ptáky v „důchoďáku“. Teď ale vážně. Žijeme v kapitalismu a za vším stojí peníze. Kreslené vtipy vytlačila z tiskovin nejprve inzerce a pak potřeba ušetřit co nejvíc peněz. V poslední době mám ale pocit, že se situace začíná trochu měnit. Nemyslím tím, že by se ekonomická situace měnila k lepšímu, lidé už ale slibům politiků nevěří a začínají si z toho dělat srandu. Tak třeba začne vycházet i ten Dikobraz.



Na druhou stranu se kresba dost rozvíjí v oblasti kreslených románů, velkých komiksových knih. Jaká je budoucnost kresby, kreslířů?

V dobách Dikobrazu měl každý jeho autor jistou práci, pak přišel kapitalismus a ten, kdo se o sebe neuměl postarat, musel skončit a živit se něčím jiným. Proto jsem kromě vtipů začal vyrábět i dárkové zboží a suvenýry. Kreslené vtipy se začaly objevovat na tričkách, hrnkách a dalších nosičích. Spousta prostoru je v ilustrování knih, mnoho let kreslím pohledy známé jako pidifrky. Elektronická média jsou další novou planetou, kde se humoru velmi dobře daří. Po internetu kolují tisíce vtipů od obyčejných nadšenců i profesionálů. Internet má budoucnost a už dnes se na něm dají vydělávat peníze. Mojí druhou velkou vášní je rybařina, které se věnuji od dětství. Před lety jsem začal fotit a psát články o rybách, abych měl kromě kreslení i další jistotu. A když je nejhůř, chodím bubnovat s kapelou. Situace je naštěstí taková, že nestačím plnit všechny výtvarné požadavky, takže zatím hraju a rybařím hlavně pro radost.  

Ostatně z médií se vypařila i politická satira. Nepřestávají Češi ztrácet smysl pro humor?

Češi vždycky měli a mají stále smysl pro humor. Jen už není vidět v médiích, a možná právě proto klesají náklady prodaných tiskovin. V hospodách a sklípcích panuje chechot stále, náš národ se umí smát i v dobách nejtěžších - a to je super.

Jaká dnešní politická postava je pro karikování nejvhodnější?

Z politických postav se ke karikování nejvíc hodí náš současný prezident. Ten se nám opravdu povedl. Je to sice trochu jednoduchý humor, kvalitu ovšem předčí kvantita. Hrozně mě mrzí, že zrovna nekreslím pro nějaký denní plátek. Vždyť co slovo, to perla. To jsou už hotové vtipy, stačí jen nakreslit. Paroubek byl také dobrý, ale tenhle materiál je stokrát lepší.  
 
Na karikatury Mohameda, Ježíše či Buddhy jsou dost rozdílné pohledy. Jedna strana míní, že je jakákoliv jejich karikatura projevem svobody slova, druhá, že jde o urážky. Jak to vidíte vy?

Všeobecně u nás o takové vtipy moc zájem není. Náboženství nehraje v naší zemi téměř žádnou roli, myslím tím, že už nemá takovou moc jako v minulosti. Za svůj život jsem nakreslil několik vtipů na Ježíše, ale prošly bez povšimnutí, tak jsem se vrátil k osvědčeným tématům všedního života. Moje pero není silná zbraň, ale jenom takový kapesní nožík, který občas někoho píchne do zadku.

S kým také hovořily ParlamentníListy.cz o tragédii v Paříži a o problematice soužití muslimů a většinové populace:

Kněz a exsenátor Zdeněk Bárta, exministr zahraničí Cyril Svoboda, generál v z. Andor Šándor, vojenský analytik Martin Koller, analytik Jan Schneider, ředitel Česko-arabského centra Šádí Shanaáhministr kultury Daniel Herman, armádní generál v z. Jiří Šedivý, profesor Stanislav Štech, důstojník Řádu akademických palem, novinářská legenda Jan Petránek, mnohonásobný šéfredaktor Pavel Šafr, poslankyně ODS Jana Černochová, senátor ODS Jaroslav Kubera, emeritní biskupka Jana Šilerová, věřící z Valašska, šéf Společnosti česko-arabské Josef Regner, senátor a někdejší kněz František Bublan

Existuje nějaký symbol, který by se v Česku neměl karikovat? Definoval jste si vlastní hranici dobrého a špatného vkusu?

Myslím, že každý autor by měl tvořit tak, jak cítí. V Sorry vyšlo hodně vtipů, které už byly, dle mého názoru, hodně daleko za čárou vkusu a slušnosti. Vždycky jsem si říkal: "Tohle už neprojde, bude soud nebo nás rovnou zakážou." Pokaždé jsme se z toho ale nějak dostali.

Za nejnevkusnější fór považuji dílo jednoho kamaráda, který nakreslil pohřební vůz stojící před barákem a šofér volá: "Haló, přivezl jsem vám děti ze školy v přírodě.“ To se opravdu stalo a ty děti zahynuly při havárii autobusu. Ještě dnes mě mrazí při pomyšlení, že to viděl někdo z pozůstalých. Přitom ten kamarád karikaturista byl takový hodný a citlivý hoch. Kdo by to do něj řekl. Jemu se to prostě zdálo vtipné, tak to nakreslil.

Moje mantinely jsou k hranici vkusu mnohem blíž. Drsný humor mám rád, ale jen takový, který nikomu neublíží. Nedělám ani vulgární nebo oplzlé kresby, kde hrají hlavní roli přirození nebo sprostá slova. I když jsem erotických vtipů nakreslil stovky, nikdy jsem se za ně nemusel stydět. I přes všechna úskalí profese karikaturisty jsem šťastný, že můžu hledět na svět s humorem. A to přeji i všem čtenářům.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Rychetský

migrační pakt

Paní poslankyně mám tento dotaz. Je vůbec možné, aby ministr vnitra Rakušan schválil migrační pakt v Bruselu, aniž by to předtím projednala poslanecká sněmovna. Vy poslanci, které jsme si my občané zvolili, aby vedli a spravovali tuto zem, ku prospěchu nás občanů, kteří si vás platíme, přece nejde o...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Výpalné“ za migranty: Mach začal počítat. Rakušan jako kdyby žil na jiné planetě

18:34 „Výpalné“ za migranty: Mach začal počítat. Rakušan jako kdyby žil na jiné planetě

Vyjadřování Víta Rakušana k migračnímu paktu, který inicioval a v Bruselu dohodl, působí podle lídra…