„Pokud se politikové k veřejnosti chovají, jako by byla jen pasivním příjemcem nařízení, fungovat to nemůže. Je totiž v naší národní povaze čile hledat boční cesty a zadní vrátka,“ řekl jste mi před půl rokem. Zlepšili se v tom politici?

Nezlepšili. I kdyby nakrásně chtěli, vyžadovalo by to dlouhodobé úsilí. Vysvětlovat se nejdříve musíte naučit, zjišťovat si čemu a proč lidé nerozumějí. Předpokladem úspěšné osvěty je ale dostatečná důvěra k politikům a státu obecně. A to je běh na ještě delší trať než trpělivé vysvětlování jednotlivých opatření.

Tehdy jste také zmínil následky, které si společnost po roce s covidem ponese, ať už jde o ekonomiku, ale i zásahy do života lidí a jejich vztahů. Jak to podle vás Češi zvládají? Případně jak se následky projevují dnes?

Připadá mi, že dnes prožíváme určité mezidobí. Rádi bychom zapomněli na to špatné, co covid přinesl, ale spíš jen pasivně očekáváme, že to dopadne nějak únosně. Máme chvíli před volbami a člověk by čekal, že se různé politické tábory budou snažit pojmenovat problémy ve veřejné sféře a nastínit cesty jejich řešení do budoucna. Bude-li bezradnost trvat nadále, promeškáme příležitost se z covidové krize poučit a postupně zotavit.

Část Čechů je už naočkována, menší část čeká, ale celkově zájem klesl. Ve výstupu STEM uvádíte: „Pětina veřejnosti se očkovat nechce a desetina váhá – u obou skupin je nyní důležité zjistit jejich motivace a bariéry, aby se informační kampaň mohla napřít účelnými směry.“ Čím to je, že se 20 procent veřejnosti nechce nechat očkovat a dalších deset ještě váhá? Kde vidíte příčinu?

Už jsme to zmínili. Potřebujeme zvýšit důvěru lidí v protiepidemická opatření, zdůraznit, že nejde jen o to uchránit sebe, ale i blízké okolí a širokou veřejnost. Moc se toho pro porozumění lidem, kteří se nechtějí očkovat, zatím neudělalo. To, co neumíme zvládnout celospolečensky, bychom ale mohli zkoušet lokálně, v komunitní práci, dávat publicitu úspěšným příkladům a zkušenostem.

Momentálně sledujeme velmi těsné výsledky předvolebních průzkumů na prvních třech příčkách. O čem to podle vás svědčí?

Ukazuje se, že výsledek voleb je nyní velmi těžké odhadnout. Hnutí ANO zdaleka není na ústupu, koalice SPOLU, která věřila v přesvědčivé vítězství, zatím zaostává, koalice PirSTAN probudila zájem, nedokázala však zatím své potenciální příznivce dostatečně přesvědčit k volební účasti. Celkový obrázek ukazuje, že v novém přepočtu hlasů na mandáty bude nejspíš velmi obtížné vytvořit smysluplnou vládu.

Hnutí ANO zastavilo propad preferencí, jak ukazuje většina výzkumů. Čím to?

Hnutí ANO obhajuje svou vládní pozici, přiznalo některé chyby a snaží se o tlumení sociálních problémů. Působí dostatečně akceschopně a opírá se o svůj osvědčený marketing. Hlavní opoziční strany v krizi většinou volaly po rozvolňování omezujících opatření, což jim dnes trumfy do ruky nedává. Snaha porazit Andreje Babiše není dostatečně silným tahákem, stojí-li osamoceně bez náležité vize a priorit budoucího oživení. Obě konkurenční koalice říkají, co je špatně, neříkají však dostatečně jasně, jak by to mělo být dobře. Co se kampaně a politického marketingu opozičních koalic týče, je výsledek chabý, hrají totiž na Babišově straně marketingového hřiště, kde on je zkušenějším hráčem.

Psali jsme:

Z policistů si dělal srandu. Blázen Babiš jr.? Vysvětlil příhodu z dálnice

Český Krumlov: Kvetoucí trávníky získávají v Krumlově na oblibě

Návštěva policie? „Huhuhu“ na Spartě: To nejhorší přišlo teď

Uskromněte se! Langšádlová vydává pokyn občanům

Naopak Piráti se Starosty a nezávislými lehce poklesli. Kde vidíte důvod?

Vzbudili velká očekávání mladistvým elánem Pirátů a praktickými zkušenostmi Starostů z běžného života měst a obcí. Koalice PirSTAN vystupovala jako nová protestní formace slibující výrazné změny. Smysl koalice a její klíčové hodnoty však vedoucí politikové nedokázali náležitě v hutné zkratce vysvětlit, místo toho nabídli k výběru nepřehledný rozsáhlý program dílčích opatření. Předčasně se možná začali cítit favoritem voleb, kalkulovali s mocenskými pozicemi. Trochu lavírovali i s ohledem na roli prezidenta při jmenování nového premiéra. Sečteno a podtrženo – postupně přicházeli o svůj protestní a reformní náboj. Potenciální přízeň je ve volbách málo platná, pokud se nepromění v aktivní volební účast a pevné rozhodnutí.

Nakolik zohlední voliči na podzim u volebních uren, jak se politici a vláda vypořádala a vypořádává s koronavirem? Minule jste zmínil, že volební kampaň bude provázet lítý boj plný obvinění, kdo za co může. V tom navíc není situace přehledná – kdo a kdy udělal chyby a s jakými následky. Stále to platí?

S tím si nejsem moc jist. Možná koronavirový boj plný obvinění již proběhl a není k němu moc co dodat. Vláda nyní postupuje opatrně, varuje před neuváženým rozvolněním, apeluje na disciplinovanost, což je s ohledem na volby prozíravé.

Jaká je vaše zkušenost, mají Češi dobrou nebo krátkou paměť v tomto smyslu?

Reagují spíš uvážlivě, nereagují na první podnět, počkají si pár týdnů, co se ještě dozvědí a jak se situace vyvine. Teprve s odstupem dvou tří měsíců vyřknou svůj soud. Napětí však v sobě nenosí příliš dlouho.

Předvolební průzkumy se často liší i o několik procent. Většinou je zpovídáno kolem tisícovky respondentů. Je to podle vás dostatečné množství?

Je-li ve výzkumném vzorku pečlivě vybrána přesná zmenšenina společnosti, jde-li o náležitý reprezentativní výběr, je to množství postačující pro celkový přehled. Období koronavirové krize přineslo problémy s tím, že lidé byli méně ochotni odpovídat. Především ale rozdíly v průzkumech preferencí o několik procent mohou zračit chatrnost volební motivace lidí, nízkou intenzitu vazby ke stranám a váhavost ohledně koalic. Důležité ale je, že přes dílčí číselné rozdíly se výzkumy shodují v celkovém obrazu situace.

Stále častěji se mluví o rozdělení české společnosti a jeho prohlubování. Projevuje se nějak ve výzkumech, které děláte?

To je závažné téma, kterému věnujeme mnoho pozornosti. Je nepochybné, že se prohlubují rozdíly mezi lidmi. Některé rozdíly lidé vnímají jako neopodstatněné a nespravedlivé nerovnosti. Problém je, když tyto nerovnosti přerůstají v přehrady mezi lidmi. Lidé z různých společenských skupin se pak přestávají stýkat, přestávají si rozumět, vedou zcela jiné životní styly, nepociťují vzájemnou sounáležitost. Odborně se tomu říká fragmentace společnosti. Podle mého soudu je to pro naši společnost do budoucna to nejzávažnější riziko, které by podstatným způsobem ovlivnilo kvalitu našeho života. Je to ale složitější problém než často zmiňovaná polarizace či rozpolcenost společnosti.

Psali jsme:

Premiér Babiš: Upřímnou soustrast rodinám zemřelých

Pekarová Adamová (TOP 09): Jestli můžeme být na něco hrdí, je to náš integrovaný záchranný systém

Pirátka Richterová: Nedopusťme, aby společnost zapomněla, čeho je schopna, když ztratí lidskost

Lukáš Kovanda: Plať a buď hrdý. Skutečným poraženým olympijských her je daňový poplatník

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.