Městský soud v Praze rozhodl, že některá opatření vláda neučinila správně podle zákonů a zrušil čtyři opatření o omezení pohybu, služeb a podobně. Je tomu tak, že vláda při řízení země selhala podle zákona, nebo, jak mi třeba řekl Jiří Paroubek v rozhovoru, je rozhodnutí soudu přílišný zásah v tom, že měl vzít na vědomí dopady a výjimečnost situace?
Teď je ale důležité, aby se tu nevytvořily nějaké závěry, které jsou nad rámec krizového zákona. Tím myslím, aby bylo jasné, že se nehradí ušlý zisk nebo jiná újma. Nebo že se bude hradit jen skutečná škoda. Aby z toho nevznikl konflikt o to, co se bude, či nebude hradit.
To s tím rozhodnutím podle některých souvisí, protože jde o náhradu škody, o kterou se někteří podnikatelé teď budou ucházet. Alexandra Udženija z ODS mi řekla, že pod ministerstvo zdravotnictví vláda zahrnula opatření proto, že ministerstva zdravotnictví se odškodnění netýká. Domníváte se, že tomu tak bylo?
Je potřeba vycházet z krizového zákona. Krizový zákon počítá s tím, že se hradí pouze skutečná škoda. To znamená: stát nařídí pracovní povinnost a musí ji zaplatit. Stát použije majetek někoho a musí ho nahradit. Ale tato škoda se má hradit, a podle mne to lépe vyplývá z krizového zákona, než z čehokoliv jiného.
Tady ale vzniká dojem, že se má hradit kdeco, i ušlý zisk a tak dále, a to nejde.
Pojďme k podstatě. Podstata tkví v tom, že stát chrání občany před pandemií. Takže kdyby nějaký majitel restaurace řekl: Stát mi arogantně zavřel restauraci, tak ne. Stát chránil před šířením nemoci – mimo jiné v restauraci. Mimo jiné, takže o to mi nyní jde. Nejdůležitější je, jak se justice zachová v této otázce.
Psali jsme:
Moje otázka zněla, zda podle vás vláda zahrnula pod ministerstvo zdravotnictví opatření proto, aby se vyhnula finančním platbám…
Nejsem odborník, ale nemyslím si to. Naopak, kdyby šlo pouze o postup ministerstev, tak jde o postup, který podle mého může zakládat více nároků, než postup, který je podle nouzového stavu. Nejsem ale odborníkem na krizové právo. Ale vycházím z toho, že naopak krytí nouzovým stavem garantuje, že krizová opatření jsou podle krizového zákona, a tudíž, že i tato odpovědnost je tímto limitovaná. Ale nejsem kovaný odborník v krizovém řízení.
Podle mě je to více politikum, než právo. Já plně respektuji, že soud si trvá na tom, že se má dodržovat procedura. V tom má soud pravdu.
Co je více politikum, než právo?
Myslím ony náhrady. Je potřeba si uvědomit, že podstatou náhrad je, že někteří budou vzbuzovat očekávání, jak se bude hradit i to, s čím zákon nepočítá. Smyslem je chránit společnost před pandemií, nikoliv bránit někomu v podnikání nebo bránit v pronájmu nemovitosti.
Souvisí s náhradami škod, jak rychle po rozhodnutí soudu byla ona opatření vládou zrušena? Lekla se vláda, že bude muset něco platit, protože podle zákona nepostupovala správně?
Najednou zjistíme, že justice bude zavalena množstvím žalob, a na to je potřeba se připravit, aby justice tento úkol zvládla. A také je potřeba dopředu říci, co se asi bude soudit, aby lidé zbytečně nepodávali žaloby.
Zkrátka, vidím do budoucna, že Golem střetu paradoxně bude v justici, a že to bude kolbiště, kde se budou střetávat názory opozice a vlády – a jeden či druhý se bude zaštiťovat rozhodnutím soudu. Takže rozhodování soudu se stane mnohem významnějším i politicky, než tomu bylo v minulosti, protože to, co řekne soud, bude bráno jako beranidlo tak, nebo onak.
Bude velmi záležet na soudcích, aby řešili podstatu a smysl toho, o čem rozhodují. Aby šli opravdu k podstatě.
Psali jsme:
Jak se na to díváte lidsky? Tedy na rychlé uvolňování opatření po rozhodnutí soudu? Obáváte se druhé vlny nákazy?
Já nevím. Myslím, že by spíše to, čím jsme prošli, mělo vést k větší disciplinovanosti obecně. A k dodržování zásad hygienických, ať už nouzový stav je, nebo není.
Ale to, že se uvolňuje, je v pořádku a muselo k tomu dojít, protože nikdo nemůže říci, že se nákaza vymýtí na nulovou úroveň. To by nikdo nemohl očekávat. Uvolňování je v pořádku, ale znovu opakuji, že je nutné se k sobě chovat disciplinovaně i bez nouzového stavu.
Poslanec Marek Výborný napsal na sociální síť, že KDU–ČSL podnikla první kroky na půdě Poslanecké sněmovny, aby ulevila těm, kteří to potřebují. Navrhla úpravy zákonů ohledně exekucí a pomoci pro lidi, kteří se kvůli koronaviru ocitnou v krizi. Na co by si vláda měla dát pozor nejvíce? A jak pomoci, aby střední třída neskončila na dně?
Musíme se vyvarovat dvou extrémů. Jeden extrém je, že stát za všechno může, a tak má všechno hradit. To je jeden extrém – nepřijatelný a nemožný a doufám, že ani soudy ho nebudou brát vážně. Na druhé straně je extrém jiný, že stát rozhodí rukama a řekne: Každý si pomož sám.
Spíše jde o to, aby vláda – a možná i po dohodě s opozičními stranami – stanovila strategii, kde a jak se bude pomáhat. Jinak očekávám, že začne bitva, a komu vláda nepomůže, obrátí se na poslance a ti předloží návrh zákona, v němž budou žádat, aby to vláda uhradila. A bude to jednoduché. Opozice řekne: Nejsou to naše peníze, ale peníze státního rozpočtu, ať si je vláda vezme, kde uzná za vhodné.
Teď je chvíle strategického rozhodnutí ve prospěch České republiky dohodnout se obecně, co se tedy bude hradit.
Ani teď není již vyhlášená pomoc bez problémů. Žádosti pro podnikatele a živnostníky jsou prý příliš byrokratické, velká část žadatelů je odmítnuta bez udání konkrétního důvodu, dotazy jsou vyřizovány dlouhé týdny... Víte o tom?
Ano, vím o tom, že tomu tak je. Jenže zároveň se všichni bojí udělat chybu v době tohoto mimořádného stavu. Například můj syn je advokát a zastupoval člověka, který kradl v obchodním domě, a hrozila mu vazba jen proto, že to bylo v nouzovém stavu. Udělat pochybení v nouzovém stavu má vždy mnohem vážnější dopady pro toho, kdo rozhoduje. Proto by bylo dobré, aby vzniklo to, co bych nazval strategie národní pomoci, která by stanovila, komu a jak pomáhat.
Podle mne jediným kritériem je, jak disciplinovaně platili daně ti, kterým se pomáhá. Vycházel bych z toho, jak platili loni a předloni daně, tudíž nepomáhali šedé ekonomice. To bych viděl jako jedno kritérium. A našel bych několik objektivních kritérií, proti kterým nemůže nikdo nic říci. Kdo řádně platil daně a neměl šedou zónu plateb, tomu pomůžeme. Kdo žil v šedé země, má smůlu. Přilepšil si na úkor státu, teď si také musí pomoci sám.
Jak se díváte na situaci kolem otevírání hranic? Okolní státy stále také mají dost přísná omezení. Diskutuje se o roce, dvou letech omezení. Ozývají se výzvy, abychom udrželi ekonomiku tím, že budeme letos cestovat na dovolenou ve vnitrozemí a podobně.
To bude určitě velká bitva mezi státy. Z jedné strany budou státy uvolňovat pohyb, aby se lidé mohli pohybovat z České republiky ven, ale zároveň se negarantuje, že jiné země přijmou naše turisty. Země se mohou chránit.
Bylo by dobré, kdyby v tomto ohledu něco udělala Evropská unie, a podle mne tady vidím selhání Unie, řekl bych, nikoliv institucionální, ale personální. Dokážu si představit, že mi někdo argumentačně řekne, že to, o čem mluvím, není v kompetenci Evropské komise. Ale podle mne je smutné, když členové Evropské komise na sociální síti zveřejňují, jak si máte mýt dezinfekcí ruce, místo toho, aby řekli: My jsme jediná skutečně evropská instituce, my neodpovídáme žádné vládě. My odpovídáme Evropskému parlamentu a předkládáme vizi postupu, i když to není naše kompetence. Vy v Evropské radě o ní rozhodněte.
Já očekávám od těch, kdo nejsou závislí na svých vládách, že představí nějaký scénář, ale já ho nevidím. Pro mě neplatí argument, že to spadá, či nespadá do kompetence Evropské komise, mluvit může každý.
Když jste narazil na Evropskou unii, tak Evropská komise bude připravovat postup na oživení unijních ekonomik s 540 miliardami korun. Německá kancléřka Angela Merkelová k tomu řekla: „Každému je jasné, že potřebujeme záchranný fond.“ Zmínila také navýšení německého příspěvku zbytku Unie. Je to šance, jak v očích Evropanů zlepšit pohled na Evropskou unii po selháních a výrocích v době pandemie?
Ano, je to obrovská šance a důvod, abychom udělali reformu uvnitř Unie. Jsem proti jejímu rozvolnění, nebo proti jejímu zrušení či něco podobného.
Ale z druhé strany, je potřeba ukázat efektivitu, a ta tkví také v osobnostech, nejenom v instituci. Jestli je předsedkyně Evropské komise (Ursula von der Leyenová, pozn. red.) osobnostně schopná, stejně jako členové Evropské komise – zda jsou schopni tento scénář představit, a to je intelektuální úloha vizionářů a stratégů. A tady neplatí, co mám ve které smlouvě napsáno, jestli mám kompetenci A, nebo B.
To je podle mne důkazem, že některé vlády nebo některé státy vysílají do Evropské komise druhou ligu.
Proč si myslíte, že vysílají druhou ligu? Nevypovídá to také o něčem?
Vypovídá. Vypovídá, že si všichni dosud mysleli, že o nic zásadního nejde. Najednou se zjišťuje, že v této globální krizi jde o hodně. Teď se ptáme – jsou všichni, kdo tvoří Evropskou komisi, osobnostně schopni řešit krizi nebo přijímat strategická rozhodnutí tohoto významu? Toť otázka.
Máte tedy pocit, že máme jako Česká republika nejhorší za sebou?
Jak v čem. Určitě je teď doba, kdy dobíhá pandemie, pocit ohrožení, popřípadě jistoty, jak a do velké míry se můžeme nakazit. Ale jakmile se posune doba, tak se podle mne zjistí několik nových prvků.
Jedním z nich je ukázka, že úřady pracovaly s polovinou zaměstnanců doma, s polovinou na úřadu, a zvládly mimořádné úkoly. Tedy, že někde je skutečně větší zaměstnanost, než očekáváme. Může se stát, že lidem se skutečně zavře budoucnost v jejich dosavadních činnostech. Postkrizové řešení této situace je úkolem, který stojí před námí. Musí se zvládnout a podle mě bude stejně složitý, jako samotné krizové řízení. Teď jsme vše dělali ‚learning by doing‘ (učení konáním, pozn. red.). Dělali jsme, a tím jsme se postup učili. A ani nemůžeme obnovit společnost jiným způsobem, než že se budeme učit za běhu.
Jinak řečeno zvládnutí pandemie samotné byla jen polovina toho, s čím se budeme muset vypořádat?
Ano, a je před námi velký úkol zvládnout i období rehabilitace nebo obnovy ve společnosti. Opakuji, je potřeba říct opravdu poctivě a věcně, že stát není od toho, aby pomohl všem, ale stát musí mít jasnou strategii, komu a jak pomůže.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
_profil_top.jpg)
