Boris Johnson se rozhodl prosadit brexit za každé situace, ta je však stále nejasná i přesto, že premiér Johnson je razantnější politik než Theresa Mayová. Co z celého procesu brexitu vyplývá pro nás a naši zemi?

Jak asi ví každý, kdo to trochu sleduje, Johnson je zamčen do situace, v níž má zákonem zakázán brexit bez smlouvy, brexit se všemi smlouvami dosud předloženými, ale zamítnutými parlamentem, zákaz uspořádat volby, a přikázáno škemrat u EU o další odklad a jednání o změně smlouvy, které obě, jak už několik státníků EU řeklo, že bude vetovat. Větší politickou absurditu si lze těžko představit. Má na vybranou v zásadě jen dvě možnosti. Vykonat brexit bez smlouvy, porušit tím zákon a riskovat vězení – nebo rezignovat a ponechat na parlamentu, aby sestavil nějakou jinou vládu, jež by dostala většinovou poslaneckou podporu, která je rovněž nepravděpodobná.

Pro Česko z toho zatím nic nevyplývá, ale pro každého by bylo nejlepší, kdyby už ty tahanice skončily, kdyby Británie mohla z EU odejít a začít dojednávat obchodní podmínky s celou EU nebo s jednotlivými členy, aby to příliš nenarušilo ekonomiku celé Evropy. Asi nejpraktičtější by bylo udržet s EU podobný vztah, jaký má Švýcarsko, tedy otevřený bezcelní obchod a cestování, bez automatického práva na trvalý pobyt, a hlavně bez automatického přejímání zákonů a direktiv EU. Tím by odpadla i ta takzvaná irská pojistka, která je beztak spíš nějaký „červený slaneček“, který má odvést pozornost od něčeho důležitějšího. To je ale spíš přání než reálná předpověď. Odklad brexitu za 31. říjen musí schválit všichni členové EU, takže stačí, aby jej jeden vetoval, a Británie je venku bez ohledu na parlamentní zákon zakazující brexit bez smlouvy. Jak jsem někde právě četl, Česko by to mohlo ovlivnit vetem Babišovým.