Velkých korporací, které vyhlásily bojkot sociální síti Facebook, přibývá, už jich je přes 600. Vadí jim nedostatečně regulovaný nenávistný obsah, který podle nich Facebook na své platformě nedostatečně reguluje. Jsou důvody firem správné?
Kde hledat hranici mezi cenzurou a mazáním nenávistného obsahu? A kdo by o tom měl rozhodovat?
Já si myslím, že to jsou zákony. Ano, v Ústavě ČR je, že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Jenže také si dovoluji odcitovat Johna Stuarta Milla, který řekl univerzální pravdu – „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“
Dám vám konkrétní příklad. O političce Olze Richterové (Piráti) se neustále šíří po Facebooku falešný citát o nutnosti poskytnout byty uprchlíkům. Ona samozřejmě nikdy nic takového neřekla. Vymyslela si to v uvozovkách satirická stránka Pirátská pravda, pak to hodně šířila Nela Lisková, nedávno třeba nějaký falešný účet, pak zasáhl Demagog.cz a příspěvky alespoň skryl za upozornění, že se jedná o nepravdivou zprávu. No a jde o to, že ačkoliv to politička nikdy neřekla, bylo ji mnohokrát vyhrožováno, dostala už snad tisíce sprostých zpráv a tak dále. Tohle se pochopitelně dotýká už osoby, o které se falešná zpráva šíří. Občanský zákoník říká, že každá fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti.
A kdo by měl rozhodovat? Nejlépe odborníci. Například univerzity, policisté a podobně. Třeba slovenská policie proti falešným zprávám založila facebookovou stránku. Česká policie je bohužel v tom pozadu, přestože tu třeba funguje CTTH (Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, pozn. red.), ale pravomoci má minimální.
Takže to dělají nezávislé organizace. V Česku AFP a Demagog.cz. My, jako další fact-checkingová iniciativa, v tuto chvíli usilujeme o členství v mezinárodní fact-checkingové síti Poynteru, ze které pak si tyto sítě velcí hráči vybírají. Už teď posíláme sítím reporty přes ClaimReview Project.
Fotogalerie: - Měsíc v kleci
Má, nebo bude mít, podle vás, tento tlak korporací vliv na svobodu projevu a demokracii?
Jak jsem psal. Vždy je třeba na pomyslné misce zvážit na jedné straně svobodu slova, na druhé to, zda někoho například neohrožuji, popřípadě nevyvolávám nějaké extrémní vášně, které jsou pak schopné ohrozit třeba i celou skupinu obyvatel. Určitě by to nemělo být tak, jak tomu bylo v Černých baronech, že „o tom, co je krásné, rozhodujeme my – strana“. Na stranu druhou nemůžu ohrožovat něčí život, protože svoboda.
Není tajemstvím, že Facebook dokáže ovlivňovat politické dění. Vzpomeňme také na provalení prodejů dat uživatelů sociální sítě. Je nutné podobné platformy regulovat právě z těchto důvodů? Nebo je namístě spíše lepší osvěta uživatelů od útlého věku?
No – to je právě to, co Facebook musí zvážit. Jestli jsou pro ně příjmy hráčů, kteří se snaží ovlivňovat volby, zajímavější, než příjmy korporací a společenská odpovědnost. Nechám to na nich.
Psali jsme:
Po zavedení nového bezpečnostního zákona v Číně kvůli situaci v Hongkongu velké firmy opouštějí město ve velkém, protože nechtějí poskytovat data svých uživatelů Číně. To právě mohou tamní úřady žádat po schválení zmíněného zákona. Mohou tak přijít o čínský trh. Jak velká rána to pro ně může být?
Hongkong byl dosud finanční tepnou nejen Číny, ale celého světa. Když přiškrtíte tepnu, tak můžete zkolabovat nebo vás to může dokonce zabít.
Jak si ve světle exodu firem z Hongkongu vysvětlovat současně dlouhodobou a celkem úspěšnou spolupráci některých amerických technologických gigantů s čínským režimem? Například Google pomohl s vývojem čínského cenzurovacího vyhledavače.
Američtí technologičtí giganti pravděpodobně až teď chtějí ukázat, že mají páteř. Také v tom bezesporu hraje roli spor, který vede s Čínou prezident Trump. Ve Spojených státech amerických se blíží prezidentské volby.
Platí v tomto smyslu, že firmy se jinak prezentují veřejnosti, ale nakonec kvůli zakázkám za vysoké finanční částky klidně Číně v jejím sledování obyvatel pomohou?
To víte, že i to hraje roli. Peníze některým nesmrdí. Jak jsem psal. Třeba Facebook měl od různých hráčů pravděpodobně solidní příjmy. Podobně to mají i jiní hráči, technologické společnosti atd.
Co na to morální hledisko? Zajímá to americké firmy, které pomáhají vybudovat čínský sociální controlling?
Sociální odpovědnost je jistě jedno z kritérii, které zvažují. Ale soukromá firma jen na hodnotách nepřežije. Hodnoty má vytvářet především stát. Ten by se měl vyjadřovat k dění ve světě, formou námi zvolených zástupců.
Fotogalerie: - Den nezávislosti
Ještě k Hongkongu. Byla, podle vás, jen otázka času, kdy si Čína umane ovládnout i Hongkong, dosud fungující na základě mezinárodních dohod na principu „jedna země – dva systémy“, a tedy omezit tamní demokracii?
Tak, Čína evidentně nedodržuje smlouvu, kterou uzavřela s Velkou Británií. Ale co čekat od totalitní země?
Najde kvůli ekonomickým návaznostem ve světě někdo odvahu se Číně kvůli tomu skutečně postavit? Nebo lze v podstatě jen přihlížet?
Jediný, kdo to může dokázat, jsou Spojené státy. Prezident Trump s Čínou trochu válčí, ale úplně z jiných důvodů. Uvidíme, co se bude dít případně po volbách, pokud bude zvolen Joe Biden. Třeba dostane odvahu.
Je evidentní, že čínská vláda stále více posiluje takzvaného „velkého bratra“, který dohlíží na její obyvatele. Mluví se o bodovacím systému, který odhalí, když nepřejdete silnici po přechodu a podobně, a podle výsledků pak budou moci Číňané využívat výhody včetně možnosti cestování. Jak vnímáte tento vývoj? A hrozí i v jiných státech? Kdo se vydává podobnou cestou?
No, doufám, že nikdo. Ačkoliv třeba o Recepovi Tayyipovi Erdoganovi také nemám své iluze, o Saúdské Arábii škoda mluvit, o Rusku také. Ale kromě odchodu velkých nadnárodních korporací Číně hrozí i enormní snížení omezení turistického ruchu. Třeba taková Saúdská Arábie může vyprávět, jak se jim snížil turistický ruch. Turecko, se obávám, to zažije také, pokud Erdogan nedostane rozum.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
