V roce 2021 jsem se zase nedočkal, napsal jste na svůj faceboový profil. Přiblížíte prosím pro naše čtenáře jak rok, se kterým jsme se právě rozloučili, hodnotíte?
To souvisí s „péefkou“, kterou jsem letos rozesílal. Je na ní citace z jedné mé písničky: „Nechal jsem si narůst dlouhý vlasy / v domnění, že přijdou lepší časy…“ A připsal jsem k tomu tohle: V roce 2021 jsem se zase nedočkal. Prožíváme naopak naprosto bezpříkladný útok na demokracii, jsme svědky skandální devastace občanských práv. Stokrát se mohou někteří lidé pohoršovat, že se objevují přirovnání k nacistickým praktikám třicátých let, ale nic to nezmění na faktu, že to podobné prostě je.
Opět se tu vytvářejí dvě kategorie lidí. Jedni po chodníku chodit smějí, druzí ne. Je to naprosto nepřijatelné. Spíš by se tihle „útlocitní“ lidé měli zamyslet nad tím, kam jsme to opět dopracovali, když tahle srovnání spoustu lidí prostě napadají. Udělejme s tím něco! Raději dřív, než bude pozdě.
- Bilanční seriál ParlamentníchListů.cz: SVĚT KRIZE A NADĚJE
Napětí ve společnosti opravdu roste. Z jedné strany tady máme agresivitu, která drtí nejen zdravotníky, na druhé straně hlasy o vylučování z lékařské komory. Kam to až povede a kdo za tento vývoj může?
O žádné agresivitě, která drtí zdravotníky, nevím. To jen propagandistická média z několika úletů dělají obecné závěry. Ten nebezpečný tlak, který fatálně rozděluje společnost, vytvářejí politici. Viz odpověď na minulou otázku.
Jednou z hlavních událostí na české politické scéně byly v minulém roce volby do Sněmovny. Andrej Babiš odešel do opozice. Zasloužil si to? Proč „prohrál“?
Mně je tak trochu jedno, kam odešel nebo neodešel Andrej Babiš. Můj favorit to není. O jeho chaotickém vládnutí si navíc nic dobrého nemyslím. To ale neznamená, že snad mám radost z volebního úspěchu „bruselské pětky“. Spíš myslím na ten milion voličů, kteří ve Sněmovně nemají své zastoupení.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2021
A jak v roce 2021 obstál prezident Zeman? Podívejme se i na Senát…
To, co Senát na podzim předvedl, myslím ten pokus o odstranění prezidenta Zemana z funkce, patří k tomu nejodpudivějšímu, co se v posledních měsících na naší politické scéně odehrálo. A to říkám jako člověk, který rozhodně nepatří mezi Zemanovy fanoušky. Právě v takových chvílích se nejlépe ukazují lidské charaktery.
Psali jsme:
Co čekat od nové vlády? Jakým směrem půjde naše cesta s V4 a jak se budou dál vyvíjet vztahy s Ruskem, které jsou v současné době na bodu mrazu?
Nevím, jak vy, ale já tedy od vlády, ve které sedí plno vlezdobruselistů, mravokárců Polska a Maďarska a zastydlých bojovníků se Sovětským svazem, pardon, s Ruskem, nic pozitivního neočekávám.
Pojďme se podívat i na naši mediální scénu „Nekrm hydru! Aneb máme toho dost,“ napsal jste na facebookovém profilu. Vaše vyjádření se týkalo ČT, mezi jejíž kritiky patříte. O co tentokrát šlo, jak ji hodnotit za právě končící rok?
Anketa
Musíte v posledních týdnech šetřit na jídle?
65%
11%
hlasovalo: 39583 lidí
Česká televize tato ustanovení zákonů dlouhodobě nedodržuje. Ve svém zpravodajství a publicistice naopak preferuje pouze jeden ideový a politický směr a jeho protagonisty ve svém vysílání zvýhodňuje. Nositelé jiných názorů jsou naopak selektováni, ostrakizováni, dehonestováni a stigmatizováni. Situace je o to horší, že v poslední době ke své politické a ideové jednostrannosti přidala také jednostrannost ve sféře lidského zdraví.
Suma sumárum: Česká televize není nezávislým informačním zdrojem, nýbrž propagandistickým nástrojem. Lidé mají za této situace s odvoláním na článek 23 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí naší Ústavy, plné právo na občanskou neposlušnost.
Jestliže Česká televize neplní svoji úlohu a svoje povinnosti, které jí předepisují zákony České republiky, jestliže nectí informační vyváženost, objektivitu, pluralitu a všestrannost, ale namísto toho funguje jako propagandistický a dezinformační tlampač pouze jednoho názorového proudu a jedné zájmové politické skupiny, občané mají plné právo vyjádřit svoji nespokojenost neplacením tzv. televizních poplatků.
Fotogalerie: - Pokličková revoluce
A co ostatní média? Jak ta se popasovala s poměrně bouřlivým rokem? Jaké vysvědčení jim vystavit za informování nejen ohledně covidu?
Média jsou hlavním spoluviníkem současného stavu společnosti. Dobrá zpráva pro ně není žádná zpráva, a tak dnem i nocí, čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, dvanáct měsíců v roce chrlí samá negativa. A s covidem mají opravdové žně. Ta lavina nesmyslných, protože bezkontextových čísel a přehlídka fachidiotských strašáků je k nevydržení. Fakt se nedivím, že z toho někomu občas – s prominutím – jebne. To, že existuje pár aspoň trochu seriózních výjimek, na tom nic nemění.
Velmi diskutovaná situace se odehrála i na scéně Českého rozhlasu. Co říkáte na to, co se stalo v souvislosti s Jitkou Obzinovou, která měla být novou šéfkou zpravodajství, ale nakonec, po bouřlivém nesouhlasu některých zaměstnanců, spolupracovníků, ale vlastně i politiků, se tak nestane?
Jitka Obzinová se nemá za co stydět, a už vůbec ne za svůj úctyhodný profesní životopis či za své šéfredaktorské působení ve zpravodajství televize Prima. Každý, kdo ví, jak to ve velkých mediálních domech chodí, respektive, jak to tam chodilo, dokud byl svět ještě v pořádku, chápe, že je zcela normální, že redakce mívají svoji redakční politiku, že za ni odpovídají šéfové a že profesionální redakce není žádná „cochcárna“.
Jestliže několik set zaměstnanců Českého rozhlasu, z nichž naprostá většina Obzinové profesně nesahá ani po kotníky, protestovalo proti jejímu jmenování do čela rozhlasového zpravodajství, ponejvíce to vypovídá nikoli o Obzinové, nýbrž o nich samotných. Hlavně o jejich stádovitosti. Nic dobrého jsme se v této souvislosti nedozvěděli ani o generálním řediteli Českého rozhlasu Reném Zavoralovi. Pouze to, že je to zbabělec neschopný a neochotný stát si za svými rozhodnutími. Ustupovat ovcím se nemá.
Pouze v řádu věcí je, že v rozhlasové kauze se stihla omočit také nová předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Ale buďme za to rádi, neboť aspoň víme, jaký politický vítr opět vane. Z Fialovy (ODS) vůle třetí nejvyšší ústavní funkcionářka naší země nám totiž připomněla doby, kdy o vedoucích postech v médiích rozhodovali papaláši ze stranických sekretariátů. Ale není se co divit, vždyť zpravodajství našich veřejnoprávních médií má dlouhodobě nejblíže právě k TOP 09, jíž Pekarová Adamová předsedá.
Psali jsme:
Trikoloru, jejímž jste členem, čeká v lednu volební sněm. Jak vidíte její budoucnost?
Trikolora potřebuje rok dva stability. Stabilitou se ale rozhodně nedá nazvat, pokud během deseti měsíců protočíme tři předsedy. Zuzana Majerová má pravdu, když říká, že Trikolora musí být seriózní politickou stranou, nikoliv dalším kraválistickým hnutím. To neznamená, že nemáme být rázní a někdy i radikální, ale vždy je třeba mít na paměti, že většina střední třídy, tedy občanů, o jejichž hlasy usilujeme především, neprotestuje v ulicích, naopak spíše sedí doma. Ty lidi musíme získat, nikoli je vystrašit. V čele Trikolory proto musí být politik, a ne vůdce pouličního davu. A opravdu poslední, co Trikolora potřebuje, jsou praktiky načerpané ve fotbalovém svazu.
Jaký bude, podle vás, pro lidi v ČR rok 2022 a co byste jim popřál?
Moc velký optimista nejsem. Proč? Protože skoro každý politik, když urve nějakou funkci, okamžitě propadá představě, že právě on/ona je naším spasitelem, na kterého/kterou všichni čekáme a že bez jeho/její pomoci se neobejdeme. Jenže nic horšího nás nemůže potkat. Když kupříkladu v páně Rakušanových vyvalených očích vidím to svazácké odhodlání, jímá mě děs.
Takže za sebe i za všechny, kteří to vidí podobně nebo stejně jako já, vyslovuju tohle přání: Politici, proboha, už se na nás vykašlete! To úplně nejlepší, co pro nás můžete udělat, je, že nás necháte na pokoji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
