Letos uplynulo už plných 30 let od rozpadu tehdejšího Československa na dva samostatné státy. Jak na ta vzájemná jednání o podmínkách rozdělení federace vzpomínáte dnes?
Je pravda, že to byla hrozně složitá jednání. A také velmi zdlouhavá. Původně jsme chtěli federaci udržet, ale zjistili jsme, že to nebude možné, mnoho lidí i politiků bylo tehdy proti. Říkalo se, že bude občanská válka jako v Jugoslávii, že česká koruna bude za 30 slovenských, to vše přispělo k rozpadu republiky.
Při zvažování různých variant rozdělení Československa hrály prý svou roli i obavy z toho, jak se zachová a koho podpoří armáda. Byla to skutečně pravda?
Jistě, pravda to byla, ale podařilo se to nakonec vyřešit, i díky férovosti českých generálů, kteří prostě přišli a na rovinu nám řekli: „Vy budete armádu budovat, my budeme pouze likvidovat.“
Byly na tuto alternativu, tedy rozdělení státu, obě země připravené?
Česko připravené bylo, tam jsem nevnímal žádný deficit – spíše naopak. Naopak my jsme připraveni nebyli, nebo pouze minimálně. Tam, kde už Češi měli jasnou představu a měli připravený plán, Slováci neměli nic, protože my jsme jednoduše o rozdělení nevěděli!
Psali jsme:
Největší spory prý byly o způsobu dělení majetku. Dvě ku jedné ve prospěch Česka. Bylo to spravedlivé, když to nyní máte možnost hodnotit s odstupem?
Já se domnívám, že ano, i když jsem občas tady na Slovensku potom slýchal různé stížnosti, že to bylo nefér, a tak podobně. Ale věřte mi, že Slováky nikdo ošidit ani nechtěl. Ta vzájemná komunikace byla velmi dobrá, navíc ve federálních orgánech bylo dost lidí, mezi nimi i hodně Čechů, kteří nám aktivně pomáhali a informovali nás.
Jenže v zákoně bylo také to, že pokud se ČSFR rozdělí, tak ten stát, který se rozhodl odtrhnout, ponechá majetek tomu druhému. Takže v případě jednostranného referenda na Slovensku reálně hrozilo, že veškerý majetek propadne ve prospěch Česka. To jste také věděli?
Nové státy si ovšem musely hlavně zpočátku hledat svůj prostor a svou novou pozici v mezinárodním společenství. A není tajemstvím, že právě z ciziny, zejména z východu byla znát určitá nevole z rozpadu federace...
Vzpomínám na to, to víte. Pamatuji si, že zvlášť ošemetný a nadmíru komplikovaný byl rozhovor s tehdejším ruským prezidentem Borisem Jelcinem. Ale ustáli jsme to. To místo na výsluní jsme si zkrátka museli těžce vydobýt. A samozřejmě to také nějakou dobu trvalo, ale to už přinesly další roky, nás tehdy zajímaly a musely zajímat primárně okolnosti a veškeré procesy spojené s rozdělením federace.
Takže zpětně – rozdělení federace bylo podle vás dobrou volbou?
Podívejte, Slováci se tehdy museli osamostatnit, jinak to nešlo. Prostě si museli zkusit, jaké to je bojovat a žít jenom sami za sebe. A zpětně to považuji za dobrý krok tím správným směrem – sami. Dnes jsou vztahy obou zemí příkladné, podařilo se je už dávno zbavit zbytečných emocí.
Fotogalerie: - Mečiar a Klaus o rozdělení Československa
V Česku nastoupil do funkce nový prezident Petr Pavel, Miloš Zeman své působení na Pražském hradě v minulých dnech oficiálně ukončil. Jak hodnotíte jeho prezidentskou misi?
Jako někdo, kdo žije v jiné zemi a má informace především z médií, což není vždy úplně přesné. Nezpochybnitelným faktem a přínosem prezidenta Zemana bylo to, že dokázal otevřít východní trhy, které tehdy Václav Havel uzavřel. Na východě jsou peníze i odbyty, obří investice a zájem o Evropu. Nemůžete je ignorovat a být tím třeba servilní k USA. Vždyť Američané tam také obchodují. Teď už samozřejmě podstatně méně, protože Rusko je ve válce a celá ta situace se značně zkomplikovala.
Jak vnímáte ruskou invazi na Ukrajinu?
Celé je to hodně složité a komplikované, abych si troufnul označit jasného viníka. Samozřejmě že Putin pochybil, ale co přesně ho k tomu vedlo a kdo je v tom sporu vlastně v právu, to nechci posuzovat.
Podívejte se kupříkladu na prohlášení Merkelové, že minské dohody jsme podepsali jen proto, abychom dali Ukrajině čas se vyzbrojit a připravit na boj proti Rusům. Ta kampaň na boj proti Rusům se vyvíjela a probíhala. Tam prostě probíhala občanská válka. Do té občanské války vstoupil Putin jako agresor, zároveň ale opravdu docházelo k pronásledování Rusů jako národnosti na území Ukrajiny. Vidím to ale tak, že v tuto chvíli už nejde o válku mezi Ruskem a Ukrajinou, ale válku Ruska a NATO.
Psali jsme:
A co je cílem NATO podle vašeho názoru? Lze válku ukončit tak, aby nikdo neodešel poražený, ale obě strany s tím byly svolné?
Kvitujete postup vlády Petra Fialy ve věci války na Ukrajině?Anketa
Jak vidíte pozici Slovenska v tomto konfliktu?
Pro Slovensko je to dost špatné, protože v přepočtu tvorby HDP a počtu obyvatel jsme nejvíc angažovaná země v tomto konfliktu. Především se ale nemůžeme nějak rozhodnout a rozhoupat, problém je, že zkrátka chceme být za dobře jak s Ukrajinci, tak s Rusy. A to samozřejmě možné není, ale jak už jsem říkal, je to hodně složité.
Odborníci se zmiňují o válce mezi Východem a Západem, někteří, například Vladimír Palko hovoří dokonce o tom, že už jsme součástí nové studené války. Jste téhož názoru?
Přímo takto to nevidím, ale je jasné, že ten konflikt tu je a vytváří se velká bariéra. Už nyní to má dopady na proměnu světa, který se polarizuje a ty strany se definitivně odcizují. A to není dobré. Bohužel je složité z této hry mocných momentálně jen tak vystoupit, ale pokud by to snad jen trochu šlo, neměli bychom se v hrozícím globálním sporu tolik angažovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Tomáš Procházka
Martin23
