Ukrajinský prezident Zelenskyj přijímá americký návrh, aby základem pro příměří byla současná frontová linie. Já vím, že Rusové to odmítají, nicméně: Nevyměkl Zelenskyj trochu? Dřív hlásal, že „ani píď ukrajinského území“.

Zelenskyj ví, že se blíží konec. Zima má být kvůli fenoménu el Niňa na Ukrajině i v Rusku krutá. Zelenskému masově dezertují vojáci i žoldáci, lidé mu už občas i vraždí verbíře. Evropa dodává stále méně zbraní a střeliva, vyhlídky nejsou nijak růžové. Ukrajina trvale ustupuje. Její vícevrstevná obrana se vrstva po vrstvě hroutí a brzy dojde k prolomení fronty. Až se tak stane, ruská armáda se dostane do jejího týlu a obsadí Ukrajinu až po Dněpr. Zelenskyj přitom nechce prohrát fatálně, protože to by byl jeho konec. Ví, že kapitulaci by nepřežil. A tak hraje hru podle Trumpových pravidel – na zdržovanou. Příměří umožní opravit alespoň některé elektrárny a teplárny, doplnit zásoby, střelivo i lidi a přeskupit některé jednotky. Zoufale potřebuje čas. Nemá ho a nedostane ho.

Jak tvrdím už skoro rok, Ukrajina ještě není dost propečená, aby byla k sežrání.

Já nevím, co si myslet o Trumpovi. Jednou chce dodávat Ukrajině rakety schopné zasáhnout Moskvu, podruhé řve na Zelenského, pak oznamuje schůzku s Putinem a nakonec ji odvolává. Jak to chápete?

Trump hrál hru, kterou zná. Prozatím vycházela. Slibem nezarmoutíš, zvlášť když v druhé ruce držíš sukovici. Prozatím všichni odmítali s USA konfrontaci. Včetně hamásnických teroristů. Přesvědčil Kanaďany, že investují do obranného radarového systému Severní Ameriky, kterému končí životnost. Bojí se obchodní války. Bojí se cel. Přesvědčil Dány, kteří se také bojí jeho cel, že dají peníze na armádu v Arktidě. Myslel si, že Putin na stejnou hru slibů byznysu a hrozeb embargy přistoupí. Zmýlil se. Rusko je odolné. Všimněte si, že cena ropy se stále pohybuje okolo „embargových“ 60 USD/barel. To není náhoda, ale hra. Poškozuje víc americké producenty a jejich export do Evropy, než Rusko, které má nízkou režii. V USA chybějí peníze na výplaty státního aparátu. Jedenáctkrát dal Kongres  hlasovat o rozpočtu, jedenáctkrát hlasování nedopadlo. Trumpa to vyčerpává. Jeho voličům to ukazuje meze světovládce. Státní zaměstnanci jsou bez výplat. Odtud deziluze. V otázkách protidrogové a protimigrační politiky stojí Trumpova administrativa proti silné soudní mašinérii, zvyklé na otevřenou americkou náruč pro všechny přistěhovalce včetně těch nelegálních. Odtud další deziluze. Co kdo dnes vyhlašuje či odvolává, nelze z vyjádření tiskových mluvčí či úniku z prostředí americké politiky rozeznat. Nyní nelze věřit ničemu a nikomu. Fakticky tu hru hraje pět lidí a ostatní si myslí, že alespoň přihrávají… A tak žvaní, co jim slina na jazyk přinese, aby si zachovali tvář „mocných mužů“, kteří „jsou u toho“.

V jaké ekonomické kondici jsou nyní Ukrajina a Rusko? Protože ekonomická kondice determinuje do značné míry tu vojenskou.

Rusko je na rozdíl od USA bez dluhů. Nicméně postupně po malých dávkách čerpá rezervy Fondu národního blahobytu, dnes většinou uložené ve zlatě. Všimněte si rekordních cen zlata. To není náhoda. Státní duma včera v prvním čtení schválila návrh rozpočtu na rok 2026 a plánovací období na roky 2027 a 2028. Zahrnuje zvýšení daní a snížení inflace z letošních 5,6 % na 4 %. Rozpočet je založen na předpokládané ceně ruské ropy Ural ve výši 59 USD za barel v roce 2026, která vzroste na 61 USD za barel v roce 2027 a 65 USD za barel v roce 2028. Všimněte si, že současné ceny setrvávají na oscilaci okolo „embargových“ 60 USD za barel, což je stále výhoda pro Rusko, mající nízké náklady na těžbu, oproti USA s vyššími náklady a ztrátami z dopravy ropy do Evropy. To také není náhoda, ale Putinem domluvená politika OPEC. Rozpočet počítá z řízeným oslabováním rublu vůči dolaru – 92,2 RUB/USD v roce 2026 až 100,1 RUB/USD v roce 2028.

Ministr financí Anton Siluanov uvedl, že klíčovými prioritami návrhu federálního rozpočtu jsou plnění sociálních závazků vůči občanům, financování obrany a bezpečnosti země a sociální podpora rodin účastníků války s Ukrajinou. Předpokládá částečnou stabilizaci geopolitické situace bez zavedení dalších omezení. Ale i když, tak to na věci nic moc nemění. Vláda očekává utlumený dovoz zboží v důsledku zpomalující se domácí poptávky, přesunu spotřebitelů k domácím výrobcům a oživení exportu poháněného ropným a plynárenským sektorem. Objem Fondu národního blaha na konci roku 2026 by měl dosáhnout 13,66 bilionu rublů – o 0,14 % více než na konci roku 2025. V roce 2021 v něm bylo 15,5 bilionu rublů, a to nepočítám nyní zadržovaných 300 miliard USD v clearingových centrech na Západě. Příjmy z ropy a plynu by měly v roce 2026 dosáhnout 8,918 bilionu rublů, zatímco příjmy z jiných odvětví než ropy a plynu by měly dosáhnout 31,364 bilionu rublů.

Rusko má páté největší zlaté rezervy na světě, které se k srpnu 2024 odhadovaly na přibližně 2 333 tun. Množství těchto rezerv se v posledních letech výrazně zvýšilo, protože centrální banka skupuje zlato jako projev finanční nezávislosti. Množství se od prvních let nového tisíciletí zhruba šestinásobně zvýšilo. K počátku roku 2024 mělo Rusko devizové rezervy v hodnotě přibližně 594 miliard USD.

Podle dokumentu bude ruský rozpočtový deficit v roce 2026 činit 3,79 bilionu rublů, což představuje přibližně 1,6 % HDP: Rozpočtové příjmy v roce 2026 by měly dosáhnout 40,3 bilionu rublů, výdaje 44,1 bilionu rublů (v roce 2027 42,9 a 46 bilionů rublů, v roce 2028 45,9 a 49,5 bilionu). Návrh rozpočtu na příští tři roky předpokládá rychlejší růst příjmů než výdajů. V letech 2026 a 2027 se očekává, že příjmy vzrostou o 8,6 % a 6,5 % ve srovnání s předchozím rokem, zatímco výdaje se zvýší pouze o 2,9 % a 4,6 %. V roce 2028 výdaje porostou o 7,1 % a příjmy o 6,9 %. … To není špatné, nemyslíte?  Šichtařová by hýkala blahem, kdyby český ministr financí ohlašoval taková čísla…

Fotogalerie: - Macinku ne!

Takže: Rusko pomalu, ale jistě přestává být čerpací stanicí převlečenou za stát, jak se pohrdlivě vyjádřil jestřáb americké politiky, senátor John McCain v březnu 2021 při „soudružské návštěvě“ Ukrajiny.

Návrh  stanoví, že vojenské výdaje v roce 2026 dosáhnou 12,93 bilionu rublů a včetně výdajů na bezpečnost a vymáhání práva dosáhnou 16,84 bilionu rublů. To je jedenapůlkrát více než celkové sociální výdaje (v rámci položek „sociální politika“, „zdravotnictví“, „vzdělávání“, „kultura, kinematografie“ a „tělesná zdatnost a sport“), které dosáhnou celkem 10,8 bilionu rublů. V rozpočtu jsou stále zahrnuty rozvojové cíle země – národní projekty. To jsou zejména infrastrukturní projekty v Arktidě a dobudování dálniční sítě. Očekává se, že objem investic v roce 2026 vzroste o téměř 5 % a dosáhne 45,328 bilionu rublů, což představuje 19,3 % HDP. V roce 2027 toto číslo vzroste o 8 % a v roce 2028 o 7,5 %.

Rozpočet nicméně počítá s indexací sociálních dávek o 7,6 % pro určité kategorie zaměstnanců veřejného sektoru a o 6,8 % pro veterány a osoby se zdravotním postižením. Podle toho si můžete představit spotřebitelskou inflaci.

Návrh rozpočtu ovšem počítá se zvýšením daně z přidané hodnoty z 20 % na 22 %. Zvýšení DPH vybere od Rusů jen v roce 2026 více než bilion rublů.

Já bych to nazval stabilizovanou ekonomickou a stabilizovanou rozpočtovou situací. Určitě to není „krachující ekonomika“, jak straší Financial Times a různí západní kremlologové. Všichni podcenili železnou dámu Banky Rossii Elviru Nabiulinu.

Co jsou podle vás ty „příčiny konfliktu“, které Rusové chtějí odstraňovat, než dojde ke skutečnému jednání?

Příčiny konfliktu jsou nerealistické sliby Západu o vstupu Ukrajiny do EU a NATO, když tuto válku vyhraje a oslabí tak Rusko. Příčiny jsou v dlouhodobé agresivní protiruské politice v zemi, dlouhodobě spojené s Ruskem v SSSR. Zákaz ruského jazyka, šikana rusky mluvících obyvatel. Násilí. Příčiny jsou v západní politice „obkličování“ Ruska, pokusech o jeho ekonomickou a politickou izolaci a sorosovská snaha po destabilizaci režimů v jeho blízkém pohraničí i v Rusku samém. Evropská unie se výrazně angažuje v Gruzii, v Arménii, v Moldavsku. Pokusila se rozložit Bělorusko. Pokouší se zapustit kořeny v Kazachstánu. Turecko se angažuje v turkických zemích.

Geopolitice nelze utéct. Strategickým zájmem Západu je rozvrátit a levně skoupit surovinovou základnu euroasijského kontinentu. Všechny suroviny, které Evropa nemá, jsou na Ukrajině a v Rusku. Heartland je Rusko. A stále platí věta britského stratéga Sira Halforda Johna Mackindera, profesora geografie na London School of Economics, že „kdo vládne východní Evropě, ovládá Heartland; kdo vládne Heartlandu, ovládá Světový ostrov; kdo vládne Světovému ostrovu, ovládá svět“.

Západ dlouho dovoloval ruským miliardářům export zisků z Ruska do Londýna a jejich luxusní život v Británii. Dokud věřil, že britský luxus za ruské peníze vykoupí jejich loajalitu. Že „zapadniki“ budou vzorem životního stylu všech Rusů. Že se zopakuje východoevropská touha po spotřebním zboží, která rozložila socialistickou morálku v osmdesátých letech 20. století. Ale kapitalismus Putina není socialismus Brežněva a Kádára. A tak Západ ruské zbohatlíky zkasíroval jako putinovské špiony. Domy, jachty, konta. To nebylo chytré. To jim musel poradit Putin. Protože dnes už každý Rus ví, stejně jako kdysi věděl Žid, že svému údělu neujde. Nikdy se nestane Britem, i kdyby se naučil anglicky plynně, koupil si zámek na venkově od zchudlého britského šlechtice, děti nechal studovat v Oxfordu a pořídil si Bentley. Žid byl vždy židák. Rus už vždycky bude rusák. Dnes už russák. Konta, jachty a domy v Londýně jim jsou dnes houby platné. Nikdo je nechce. A Rusko je také nechce. Nechce už ani primadonu Allu Pugačevovou. Vystoupila na podporu punkové skupiny Pussy Riot,  v roce 2022 naložila děti do soukromého letadla a opustila Rusko, letos veřejně podpořila čečenského teroristu Džochara Dudajeva, prvního prezidenta „Ičkerie“, jako „slušného, inteligentního a pohledného muže“. Pugačevová požádala ruské úřady, aby ji, stejně jako jejího manžela Galkina označily za „zahraniční agentku“.

Popravdě řečeno, vypadá to, že Rusové na nějaké jednání „dlabou“. Jak dlouho jim to ještě vydrží?

Rusové nedlabou na jednání, ale řekli už vše, co chtěli říct, aby Američané pochopili. Američané na Aljašce řekli, že pochopili. To ale neznamená, že pochopili. Vše ostatní je v Trumpových rukou. Trump drží trumfy: špionážní informace Five eyes opírající se o data satelitů, AWACS a drony, Starlink a Starshield. Vojenskou úroveň GNSS/GPS. Ovlivňuje i možnost a schopnost NATO dodávat Kyjevu zbraně a střelivo. Jestli Trump očekává, že Rusko podlehne výhrůžkám nebo válku ukončí tak, že to dá Zelenskému možnost označit to za vítězství, plete se. Rusko válku nepotřebuje ukončit.

Čím déle jim vydrží, tím oslabenější bude Ukrajina, Evropa i USA. Rusko sice klopotně, ale s jistotou na frontě postupuje a navíc… vytváří okolo sebe říši vlivu. Ne tvrdé moci, ale měkké moci. Vlivu. Ekonomického, politického, vojenského. Ne, není to jen BRICS, protože nelze dost dobře bránit ekonomiky plně závislé na exportu do „ne-přátelských“ zemí. Brazílie musí chtít. A moc nechce. Nechce ani sousední země. Jak je vidět, i Čína je obojetná, když jde o vlastní prospěch. Indie si zachovává tradiční politiku Hnutí nezúčastněných. Trump je ovšem ve své celní mánii nejlepším propagátorem protiamerické koalice. Dosáhl sblížení Indie a Číny, dosáhne snad nakonec i komplexního uzavření zahraničního obchodu s BRICS. Ani Eurasijská ekonomická unie  není Evropská unie. Nevyhrožuje. Jedná. Bělorusko, Kazachstán, Rusko a Kyrgyzstán mají téměř shodné zájmy v principu volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil. Ropy a plynu. Arménie ovšem žije ve snu o tom, že se stane součástí Evropské unie. Což se s členstvím v EAEU vylučuje. Arménie ale dováží téměř veškerý zemní plyn a velkou část ropy z Ruska – za  „přátelské“ ceny. Takže letos poznala, z koho má větší prospěch, když Rusko uzavřelo trh pro její zemědělské produkty…

Fotogalerie: - ANO, Babiš na Opatově

Multilaterální politika – Paroubek by řekl „politika všech azimutů“ – se dělá obtížně a dlouho. Potřebuje vždy konfrontaci slibů a reality.

Americký prezident Donald Trump zrušil schůzku s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, kterou sám oznámil minulý týden. Oznámil to téměř současně s oznámením amerického ministerstva financí o sankcích proti největším ruským ropným společnostem Rosněfť a Lukoil. Důvodem je podle USA nedostatek skutečného závazku Moskvy k příměří na Ukrajině. Přiznal během společné tiskové konference s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem v Bílém domě ve středu odpoledne, že pochopil „že bychom nebyli schopni dosáhnout toho, co jsme potřebovali“. Stěžoval si, že jeho komunikace s ruským prezidentem je stále bezvýsledná: „Pokaždé, když mluvím s Vladimirem, máme dobrý rozhovor, ale pak se nic neděje.“

Neděje. Protože ještě neučinil ty kroky, které povedou k rychlé a bezbolestné porážce kyjevského režimu. Pořád věří ve vítězství „našich zbraní“.

Ještě před volbami byl puštěn do éteru speciální podcast WARGAME: ČESKO. Napůl fiktivní. Odvíjel se v něm scénář: Konflikt na Ukrajině zamrzl, v druhé polovině dvacátých let Rusko přezbrojilo, vyvolalo napětí v Pobaltí a vtrhlo do Suwalského průsmyku. Co říkáte na linku, že když nebudeme podporovat Ukrajinu, zažijeme si toto?

Je to nesmysl, hodný takových velikánů ducha, jakým je Vladimír Mlynář, Tomáš Petříček a Jakub Landovský. Je to výplod chorých mozků, obluzených vlastní propagandou, které uvěřili. Vzhledem k tomu, že Mlynář je syn Zdeňka Mlynáře, kterého chtěl za prezidenta Gorbačov, a nakonec byl ministrem, Petříček byl ministrem zahraničí a Landovský náměstek ministra obrany a velvyslanec při NATO, je to zdokumentovaný trapas české politiky. Té „aspenské“. Dělat tomu reklamu je nesmysl.

Námitka první: Konflikt na Ukrajině nezamrzne. Nedovolí to ukrajinský fanatismus a ruská důslednost v trvání na podmínkách míru. Nedávné exploze v rafineriích a zásobnících, které přepravovaly či skladovaly ruskou ropu, ukázaly, co vše si ukrajinský režim dovolí. Státní terorismus jsme tu od druhé světové války neměli, i když byla Evropa rozdělena „železnou oponou“. Ani Západ, ani socialistické země neprováděly během studené války partyzánské operace.

Ukrajina bude poražena, protože musí být poražena. Nakonec si to budeme přát i my, protože všem dojdou všechny myslitelné peníze. Nikdo nebude chtít těch třicet milionů Ukrajinců živit. Nevstoupí nakonec ani do EU, ani do NATO. Ukrajina bude rozdělena. Podmínky míru i hranice bude diktovat vítěz. Včetně vojenských otázek, jako je velikost a vyzbrojení armády. Žádná vojska zemí NATO nebudou uznána jako mírové sbory.

A my se budeme deset let bát, kolik spících agentů Banderistánu je mezi našimi gastarbeitery.

Námitka druhá: Jen oprava válkou zničené ruské části Ukrajiny spolu s financováním obranného a bezpečnostního aparátu na dobytém území bude stát desítky, možná i stovky bilionů rublů a bude trvat deset či patnáct let. Rychleji se ničí, než staví. Další desítky bilionů rublů bude stát rozvoj Arktidy a její infrastruktury, další biliony rublů bude stát rozvoj Dálného východu a nyní Ruskem a USA uvažovaný tunel pod Beringovou úžinou. Suwalský průsmyk nenabízí nic zajímavého. K čemu izolace pobaltských států? Opravdu má význam vstup ubohé Litvy do NATO a Evropské unie? Evropa se ještě nějakou chvíli možná bude snažit o izolaci Kaliningradské oblasti. Velitel amerických ozbrojených sil v Evropě, generál Ben Hodges, byl profesionální paranoik, dnes už naštěstí ve výslužbě. Suwalský koridor sehrával roli pouze ve fantazijních strategiích NATO, jako byla operace Iron Wolf. Generálové NATO v roce 2017 věřili, že skupina sil NATO bude schopna zadržet ruskou agresi v Suwalském koridoru. Ale zjistili, že pouze po dobu 36 až 60 hodin… NATO už ví, že koridor Suwalki bude jen těžko bránit. Ale naštěstí nikdo na něj nechce útočit.

Myslím, že v rámci ukrajinské kapitulační smlouvy bude muset nakonec dojít i u tohoto neuralgického bodu ke smírnému řešení a umožnění pozemního tranzitu z Běloruska do Kaliningradu. A že to nakonec bude pro všechny výhodné. Ekonomicky výhodné. Současná nenávist neřeší nic a Evropu odsuzuje k ekonomické bezvýznamnosti absencí levných uhlovodíků a dalších surovin. Evropa nemá nic, co by Rusko nezbytně potřebovalo a nenašlo doma nebo v Asii. Rusko přitom má Evropě co nabídnout. Když nic jiného, tak obrovský trh pro evropskou produkci. Jen rozvíjející se stavebnictví při pobřeží Severního ledového oceánu může znamenat bezproblémový odbyt celé evropské produkce strojů, technologického zařízení a chemie. Rusko nemá dostatek kapacit. Stačí k tomu zprovoznění několika evropských baltských přístavů a dopravních koridorů k nim. Od Rotterdamu a Amsterdamu přes Hamburk, Štětín po Gdaňsk.

Námitka třetí: Tam, kde se obchoduje dlouhodobě, ve velkém a se ziskem, se neválčí. Kaliningrad možná dostane statut, jaký měl Hongkong, výhodný pro všechny. Mezinárodní obchodní zóna. Hanzovní aglomerace. A Suwalki bude jeho mezinárodně respektovaným tranzitním dopravním koridorem. Mlynář, Petříček a Landovský budou psát paměti „Jak jsme se mýlili v politice“.

Blížíme se k možnému a logickému konci války. Ale nebude to pěkný pohled.

Psali jsme:

Kaprálová (PRO): Sbírka na smrt… život mezi hyenami

Dejte zabavené peníze Ukrajině, volají. Jenže panuje strach

Lekne se Putin? Další prohlášení „evropských lídrů“

Německý velitel: Průšvih. Na Rusy nestačíme