Čínský prezident Si byl před několika dny v Moskvě a v posledních dnech pozorujeme značnou společnou aktivitu Ruska a Číny. Co to znamená pro ukrajinskou válku a celkově pro vztahy mezi supervelmocemi?

Jde o zásadní pohyb v systému mezinárodních vztahů z geopolitického hlediska. Sbližování Ruska s Čínou (a vůbec BRICS jako celku), jakkoli vzniká v důsledku bezprecedentního tlaku euroatlantického společenství na Rusko, je nepochybným faktem s dalekosáhlými důsledky. Čína a Rusko zcela jistě prohloubí strategickou ekonomickou a jak se již stalo i měnovou spolupráci. Tím bude dál pokračovat orientace Ruska na východ a jih. Rusko už v podstatě ani nemá jinou volbu a chystá se této situace využít. Navíc tito mimoevropští partneři jsou pro Rusko mnohem perspektivnější nejen z politického, ale i z ekonomického hlediska. Jde o dynamické a solventní partnery, kteří nemíchají do obchodu ideologické předsudky. Čínské globální aktivity, jejich tlak na dolar (podpis dohody o transakcích v juanech s Brazílií a přihláška Íránu do BRICS) nabírají na síle, dynamičnosti a vynikají hlubokou strategií.

Z hlediska vývoje ukrajinské války je v tomto kontextu rostoucího globálního vlivu Číny velmi důležitý čínský mírový plán a případná zprostředkovatelská role Číny, kterou akceptuje Rusko, ale i čím dál větší část Západu, včetně USA. Důkazem toho je nedávný výrok ministryně Černochové, která zprostředkovatelskou roli Číny v konfliktu uvítala. Což by bez předchozího souhlasu Washingtonu nejspíše veřejně neřekla. Souvislosti s arabskými dohodami jsou pozoruhodné. Je jasné, že dobrovolně z ukrajinské hry se nikomu nebude chtít (samozřejmě tady nemluvím o obyčejných Ukrajincích, kteří živoří na obou stranách fronty).