Velká Británie je první z velkých vyspělých zemí, která od začátku pandemie covidu-19 zvedla úroky. Její centrální banka ve čtvrtek zvýšila zejména kvůli sílícím inflačním tlakům svou hlavní úrokovou sazbu o 0,15 bodu na 0,25 procenta. Ve stejný den zasedala i Evropská centrální banka, která na nulové úrokové sazbě nic nezměnila. Jde tedy o jiný přístup, než zvolila Česká národní banka v listopadu, kdy zvýšila základní úrokovou sazbu o 1,25 procentního bodu na 2,75 procenta. Je krok britské centrální banky významný, nebo jde jen o signál ekonomice, že pokud bude inflace takto pokračovat, tak dojde na „skutečné“ zvýšení úrokové sazby?

Proč tak nízké sebevědomí, že bychom o Británii měli mluvit jako o „první vyspělé zemi“, která zvýšila úrokové sazby? My jsme s tím přišli dřív. A my snad ještě nejsme vyspělá země? Každopádně krok Británie je racionální, i když ne tak racionální jako krok ČNB, která začala nesmyslně úrokové sazby normalizovat dříve a razantněji. Tak vysoká inflace, jaké čelí Británie, by si zasloužila zvýšení úrokových sazeb výraznější.

Problém není tedy na straně Británie, problém je na straně eurozóny. Tím, že ECB drží úrokové sazby tak nízko, rozdmýchává inflaci ještě mnohem víc. A, bohužel na to doplácíme i my, protože inflace k nám pak ze zahraničí mohutně prosakuje. Prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová dosud tvrdila, že je přesvědčena, že pozorovaný nárůst spotřebitelských cen se nakonec vrátí ke dvěma procentům, což byl očividný nesmysl.

Každopádně nekončící podporou si eurozóna bude koledovat o ještě větší cenové přehřátí ekonomiky. Aniž by tím ovšem jakkoliv pomáhala hospodářskému růstu. Ve skutečnosti politické zadání v pozadí je jasně čitelné: Hlavně za žádnou cenu nedovolit,  že by zbankrotovaly jihoevropské předlužené země a že by tak vypadly z eurozóny. Pokud by ovšem centrální banka chtěla inflaci krotit a úrokové sazby zvyšovat – bankrot těchto zemí by byl nejspíš neodvratný.