V souvislosti s nadcházejícím sjezdem ČSSD jste s odkazem na Mezinárodní den žen kritizoval plán zrušení kvót pro ženy. „Bude-li tento návrh přijat, ČSSD se vrátí do politické doby kamenné a popře zásady, které hájí sociálnědemokratické a progresivní strany po celém světě.“ Kvóty pro ženy jsou obecně často kritizované, protože prý nefungují a samotné ženy o ně nestojí. Proč si myslíte, že se ženy nedokáží prosadit bez jakýchkoli kvót?
Jde o princip, zrovnoprávnění postavení těch skupin, které z nejrůznějších důvodů v historickém vývoji byly znevýhodněny. Jednou z těchto skupin jsou ženy, a to uznávají po světě naprosto všichni, nejde jen o sociální demokraty nebo levici, podívejte se do britského konzervativního deníku Daily Telegraph… Všude je zdůrazňována myšlenka rovnoprávnosti. Jde o princip. Jestli někdo chce jít do byznysu nebo do politiky, to je na každém jedinci. Jde o to podporovat myšlenku. Když se podíváte do Skandinávie na složení vlád, máte to padesát na padesát. Obecně, v něčem ženy mají rovnoprávné postavení, v něčem ne. Snažme se něco dělat, abychom šance vyrovnali.
A co se týká konkrétně ČSSD? Proč nedělá dobře, když chce kvóty zrušit?
Pokud jde o sociální demokracii, zrovnoprávnění žen byla jedna ze základních myšlenek od samých počátků. Proto také nejpokrokovější a nejprogresivnější lidé tehdejší doby, jako byl u nás T. G. Masaryk nebo jeho žena Charlotta, tuto myšlenku podporovali. V sociální demokracii jsou na postavení žen a na kvóty žen nejrůznější názory. Snažím se zdůraznit to, že sociální demokracie po celém světě se snaží ženy zrovnoprávnit, a jedním způsobem jsou kvóty. Nejde jen o sociálnědemokratické strany, ale v Německu také křesťanskodemokratické strany jako CDU/CSU mají ve svých stanovách nějaké kvóty a když to nefunguje jiným způsobem, dávají ženám možnost se do politiky dostat. Pro ženy je mnohem složitější, když vychovávají děti, získat nějaké postavení, ať už je to v politice nebo v byznysu. Přál bych si, aby se ženám sociální demokraté snažili tímto pomoct a aby tento názor převážil i v ČSSD. Zrušení kvót by vrátilo ČSSD o desetiletí zpátky.
V uplynulých dnech jste byl v zahraničí, ale předpokládám, že jste jistě sledoval demonstrace proti panu Ondráčkovi. Zdeněk Ondráček byl zvolen předsedou sněmovní komise a pak rezignoval. Poctil jisté sněmovní frakce slovem „žumpa“. Andrej Babiš se k němu teď nezná. Jak celou věc vidět? Co tohle všechno znamená?
Celou záležitost vidím v několika rovinách. První je pan Ondráček a komunisté. Kdyby pan Ondráček a KSČM měli určitou soudnost a pokoru, nikdy nemohli na tuto funkci nominovat člověka, který mlátil demonstranty v listopadu 1989. Jde o určitou symboliku, a nejen symboliku. Celé vedení KSČM znovu prokázalo, že nejsou schopní sebemenší reflexe, že nejsou schopní se zamyslet nad svou minulostí, omluvit se a poučit se, změnit si jméno a chovat se jinak. Komunisté ukázali, že se ani za 28 let nezměnili. Jsem přesvědčen, že šanci už nikdy nedostanou, ale kdyby měli šanci a dostali by se k moci, tak se budou chovat úplně stejně jako se chovali v období mezi roky 1948 a 1949.
Druhá rovina je hnutí ANO a pan Babiš. Několikrát ve Sněmovně pana Ondráčka podpořili a podrželi. Když Andrej Babiš viděl na ulicích tisíce demonstrantů, kteří demonstrovali nejen proti Ondráčkovi a komunistům, ale i proti němu, tak se zalekl a změnil svůj názor. Ukazuje to, že se Andrej Babiš ve svých úvahách o složení a podpoře vlády neustále opírá a spoléhá na komunisty. Nebýt demonstrací, byl by pan Ondráček dodnes předsedou komise pro kontrolu GIBS.
Třetí rovina jsou demonstrace. Tím, jak Andrej Babiš uhnul, jak se zalekl, to samozřejmě podpoří lidi nespokojené s dnešním vývojem, kdy ve vedení důležitých výborů jsou komunisté, kdy předsedou vlády v demisi je člověk spojený s minulým režimem a navíc trestně stíhaný. Samozřejmě to podporuje chuť demonstrantů se k demonstracím vrátit. Budou namířeny nejen vůči komunistům, ale nyní hlavně proti Andreji Babišovi a jeho účasti ve vládě.
Fotogalerie: - Obušku, z pytle ven!
Psali jsme:
Může jít o zlomový okamžik? KSČM se zlobí, že Babiš „cuknul“, ale vnitrostranické referendum ANO s KSČM počítá jako s preferovaným podporovatelem budoucí vlády. Vojtěch Filip se kvůli Ondráčkovi urazil. Ukormidluje to Babiš, nebo bude nucen spolupracovat s jinými stranami, či dokonce budeme spět k předčasným volbám?
Je předčasné mluvit o zlomovém okamžiku, ale znovu situace ukázala, že jsou tu lidé, kteří nejsou spokojení s vývojem v České republice, a nebudou spokojeni. Nejrozumnější varianta by byla, aby vládu tvořilo hnutí ANO, aby to byla vláda koaliční buď na půdorysu minulé, nebo jak ji navrhoval sám Andrej Babiš – hnutí ANO a ODS. Ale bez Andreje Babiše.
Do doby, než Andrej Babiš bude schopen potlačit své ambice a své ego, bude v české společnosti konflikt, který se bude projevovat demonstracemi. To není dobré jak pro vývoj v naší zemi, tak pro image České republiky v zahraničí. Byl jsem ve Štrasburku a v Německu, píší o tom německé a další noviny... Každý dnes zná Babišovu minulost v komunistickém režimu. Každý ví, že je Babiš stíhán a vyšetřován a že je tu zpráva OLAF. Škodí to pověsti České republiky. I když se Andrej Babiš například na summitech EU rád fotí se západními státníky, neberou ho. Nemá žádná pozvání do zemí Evropské unie. Postavení jak jeho, tak vlády, tak České republiky, toto velmi oslabuje. Andrej Babiš by nejlépe udělal, kdyby pomohl vytvořit novou vládu, ale aby v té vládě nebyl. To by bylo nejlepší řešení pro celou Českou republiku.
Teď jsme se dostali do stejné kategorie jako Maďarsko a Polsko, a to je pro nás špatné jak politicky, tak ekonomicky.
V Itálii zvítězily strany, které neskrývají odpor proti Evropské unii a proti migraci do Evropy. Jde o předěl ve vývoji EU? Otřese se „Brusel“? Bude nutné zcela přehodnotit nejen politiku migrace, nebo bude EU dále stabilní? Třeba i proto, že Merkelová bude v Německu dále pokračovat.
Evropská unie se samozřejmě neotřese. Stojí na mnohem pevnějších, solidnějších základech než jsou volby třeba i v jedné velké zemi jako je Itálie. Itálie má dlouhodobě spoustu problémů. Za posledních dvacet let tato země stagnuje. Když se podíváme na ekonomickou výkonnost, je dnes ještě asi o šest nebo sedm procent nižší než byla před deseti lety. To se s výjimkou Řecka neděje v žádné jiné zemi. Italové jsou samozřejmě frustrováni. Vidí, že politické strany, které od poloviny devadesátých let v Itálii vládly, s tím moc neudělaly.
Italové chtějí změny, i proto vzniklo Hnutí pěti hvězd, které se nyní stalo nejsilnější politickou stranou. Hnutí je populistické, částečně proti EU. Jeho dnešní předseda, jedenatřicetiletý Di Maio, nemluví o vystoupení z EU a dokonce ani o odmítnutí eura.
Ano, posílila antiimigrační Liga severu. Posílila z toho důvodu, že Itálie byla v posledních dvou letech vystavena silné migrační vlně. Je jasné, že mnoha lidem se toto nelíbí a dali na vědomí svůj názor ve volbách. Co z toho ale plyne? Ani přes všechna vyjádření v předvolební kampani, ani Liga severu nechce opustit EU a euro.
Formování vlády v Itálii bude trvat dlouhé měsíce. Na to jsou Italové zvyklí. Od konce druhé světové války měli koneckonců už 64 vlád. I to je jeden z důvodů, proč se této zemi nevede tak dobře a proč je na tom například Česká republika ekonomicky lépe než mnohé oblasti v Itálii.
Pokud jde o Evropskou unii, myslím si, že to podpoří názor těch lidí, a já mezi ně patřím – ne od doby uprchlické krize, ale dávno před tím –, že pokud chce Evropská unie fungovat v dnešní podobě, mít schengenský prostor, volný trh, pohyb osob a vše, co k tomu patří – tak si společně musí ochránit vnější hranice. Italské volby budou mít ten vliv, že si mnoho lidí v EU uvědomí, že se musíme společně věnovat ochraně hranic. Evropská unie bude tomuto věnovat větší pozornost a bude to mít na evropskou integraci z dlouhodobějšího hlediska pozitivní vliv.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
