Minulý týden jsme oslavili výročí 17. listopadu. Jak hodnotíte těch téměř třicet let od Sametové revoluce? V jakém stavu je naše demokracie a povedlo se to, za co tisíce lidí v roce 1989 cinkaly klíči?

Těžko říci, jaké přesně byly představy lidí, kteří v roce 1989 cinkali klíči. Myslím, že se různily. Mně byly v té době tři roky, drtivou většinu života jsem tedy prožil ve svobodné době a jsem za to velmi vděčný. Přes všechny problémy, kterými si naše republika od roku 1989 prošla, jsem přesvědčen o tom, že jdeme správnou cestou. Žijeme bezesporu v době největšího blahobytu a svobody v moderních dějinách našeho státu. Demokracie jako taková bude vždy nedokonalým systémem, protože ji tvoří lidé, kteří jsou nedokonalí. Záleží tedy na každém z nás, jak bude demokracie fungovat. Domnívám se však, že základní principy demokratického právního státu jsou nastaveny dobře a fungují.

Jak si tedy vysvětlujete to, že stále více lidí tvrdí, že za minulého režimu bylo lépe? A co vy vidíte jako lepší dnes a je něco, co přece jen podle vás bylo lepší před rokem 89?

Říká se tomu vzpomínkový optimismus. Lidé často vzpomínají na minulost v dobrém a vidí ji v lepším světle, než byla skutečnost. Je to dáno mnoha důvody, které jsou spíše emocionální, než racionální. Pokud se podíváme objektivně na fakta, v jakém stavu byla za minulého režimu ekonomika, životní prostředí, zdravotnictví, justice a podobně, je nepochybné, že dnes jsme na tom výrazně lépe, ač je určitě stále co zlepšovat.