Těsně po parlamentních volbách na podzim jste okomentoval na svém blogu jejich výsledky. Tragikomická absurdnost české politiky se podle Vás mimojiné projevuje v neschopnosti krachujících stran vidět skutečné příčiny jejich krachu. Výslovně jmenujete ODS, kde si všímáte "totální slepoty hraničící s naprostou tupostí u velké části jejich představitelů." Jaké jsou tedy příčiny volebního neúspěchu ODS a podaří se s novým vedením této straně zamezit pádu do bezvýznamnosti?

Myslím si, že posledních několik let, zhruba od roku 2010, jsme svědky největší krize polistopadového systému, která se mimo jiné projevuje i masovou erozí stranické politiky. Lví podíl na tom mají tzv. velké politické strany, které přestaly být platformami rozvíjení a sdílení jednotlivých politických koncepcí a idejí a staly nástroji osobních, zejména pak podnikatelských zájmů. Problém přitom nebyl jen v tom, že tyto strany něco takového dovolily, ale především to, že nebyly schopné, i přes mnohá upozornění, s tím něco udělat. Typickým příkladem je právě ODS, která svůj pád na dno dlouhou dobu vysvětlovala jen jako výsledek jakéhosi vnějšího spiknutí médií, státních zástupců, znepřátelených podnikatelů.

Ignorovala přitom fakt, že za jejím pádem, jakkoli jistě mediálně dobře přiživovaným, byla skutečnost, že se ze standardně profilované politické strany stalo uzavřené bratrstvo, v němž přestalo hrát roli, kdo co říká a dělá a rozhodujícím se stalo, kdo koho zná. Zdá se, že teprve pád na politické dno začíná některým představitelům této strany otevírat oči. Klíčové ale bude, zda se těmto lidem ve spolupráci s novým vedením ODS podaří veřejnost přesvědčit, že ODS může být důvěryhodným subjektem. Jednoduché to mít ale nebudou, i když si do čela zvolili nejlepšího možného člověka, který podle mne potenciál na reformu této strany má. Profesor Fiala ale uspěje jen, když se mu podaří prosadit svoji vizi na všech stranických úrovních a bude zcela důsledný ve svých krocích.