Změnilo se za poslední půlrok něco v pohledu veřejnosti na uprchlíky? Jsme soucitní více, nebo naopak více odmítáme pomoc? Jak jsou na tom Češi nyní?

Pro to jsou samozřejmě hlubší základy hodnotové, které se příliš nemění. Když to řeknu velmi zjednodušeně, když někdo nemá rád Němce, tak nemá rád Němce a nic moc se na tom měnit nedá. Nicméně ony se mění i pod vlivem událostí, které se dějí kolem nás, kde se svět nějakým způsobem obnažuje. Tam je nepopiratelné, že poslední teroristické útoky v západní Evropě – mám na mysli Paříž a Brusel – otřásly těmito postoji. A ať chceme, nebo nechceme, tak jsou spojovány s oblastmi a institucemi, které nakonec, jak víme, byly u zrodu útoků. Rozhodně od té doby, co jsme spolu naposledy mluvili, tak je zřejmý strach z nového a neznámého, které je teď známější; a zdá se, že jsme více ohroženi. Není to samozřejmě jen případ naší země, vidíme to všude v Evropě.

Myslíte si, že uprchlická krize a schopnost, či neschopnost Evropské unie reagovat včas a dostatečně změnila důvěru Čechů v ní?

Přispěla k poklesu důvěry, to nesporně ano, ale nejde jen uprchlickou krizi. Jsou zde tři fenomény, ve kterých je Evropská komise a Evropská unie propojována a nezareagovala dobře a nezareagovala včas. Velký problém Evropské unie, který svým způsobem formuje politiku, i když ne výlučně, je Ukrajina. Jakým způsobem přistupovali k procesu přibližování se Ukrajiny k Evropské unii, ukazuje, že je kulturně, ale i politicky nepoučená a vede k mozaice velkých výzev, před kterými Evropská unie stojí.

Takže uprchlíci, Ukrajina a tím třetím je krize Řecka?