Nejste ráda, že už nemusíte sedět v Poslanecké sněmovně, když vidíte, jaká je dnes politická situace a politická kultura?
Přiznám se, že politiku sleduju, ale nejvíc na facebooku, protože páně Burešovy-Babišovy printy nečtu, nehodlám tuto mediální manipulaci číst. Navíc si myslím, že jeho printy jsou už dneska o štípačkách, sekačkách, bazénech, že už tam není žádný kloudný názor a komentář. Tím ovšem nemám na mysli, že je to proto, že odtud vypadl Martin Komárek. Nedokážu stále pochopit, že se tento novinář tímto způsobem zaprodal. Když se dívám na současnou politiku, je to docela smutné. Problém je v tom, že lidé stále hledají nové mesiáše a že si tím podle mého názoru stále pohoršují. Pro mne je skutečně tristní, že od roku 1989 uběhlo přes pětadvacet let a my máme v čele státu estébáka. A tohle nemohu vydýchat.
Jak vnímáte prezidenta Miloše Zemana a jeho snahu přeorientovat českou zahraniční politiku zpátky na Východ. Svědčí o tom ostatně jeho slova pro čínská média před návštěvou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Česku, že „bývalá vláda velmi podléhala tlaku Spojených států a Evropské unie, ale teď jsme znovu nezávislá země a formulujeme svou zahraniční politiku, která je založena na našich vlastních zájmech“. Jsou naše vlastní zájmy odklonit se od prozápadního směřování k Rusku a Číně?
Myslím, že Miloš Zeman je poslední dobou hodně dezorientovaný. Nejdřív s velkou pompou věší na Pražský hrad vlajku Evropské unie a teď dělá tohle. Myslím, že už je to starý a nemocný člověk, že už by měl jít do důchodu a o nic se nepokoušet.
Psali jsme:
Ale má dnes vysokou podporu veřejnosti, takže mu všichni dávají velkou naději na výhru v přímé prezidentské volbě, pokud se skutečně rozhodne za dva roky znovu kandidovat. Nebo si myslíte, že se podaří najít osobnost, která by ho byla schopna porazit?
Věřím, že Miloš Zeman bude mít určitě nějakého protikandidáta, který bude lidi zajímat. Ale je to těžké. Můžeme komunikovat na sociálních sítích se spoustou lidí a můžeme si říkat mnoho zajímavých věcí, ale pak se vyvalí z domů lidi, kteří politiku moc nesledují a neorientují se v ní, vidí jen ty nakašírované titulky v novinách a podle toho volí. Mě docela fascinuje, když třeba slyším, jak si lidé stěžují, že mají malé důchody a malé platy a potom jednoho z nich vidíte u volební urny, má pod paží Blesk a Aha za třicet korun a křičí na vás, že nemá peníze. Nechápu, proč tedy takové stupidity kupuje. To jsou noviny, které si někoho vyfotí a napíší pod to příběh, který se nikdy neodehrál a vůbec není pravda, všechno si vymyslí. To je prostě hyenismus, nezajímá je, že kazí slušným lidem život. Pro ně je to jen byznys, chtějí na těchto lžích jen vydělat. Soudních jednání s bulvárem už proběhlo docela dost, většinou to lidé vyhráli, ale každý nemá sílu se tím zabývat. Já jsem se také vysilovala několik let s jednou lidovkyní kvůli médiím, soud jsem vyhrála, ale na začátku mne naháněli ve všech novinách, psali, že Dostálová je žalována, ale když jsem soud po pěti letech vyhrála a ona musela zaplatit padesát tisíc korun, ani pes po tom neštěkl.
Jak si vysvětlujete, že čtvrt století po Listopadu jsou tady lidé, kteří s nostalgií vzpomínají na éru komunismu, a tak vlastně Zemanovu proruskou a pročínskou politiku podporují a vítají?
To se můžeme bavit o levici na Východě a o levici na Západě. Já se přiznám zcela otevřeně a upřímně k jedné věci, já jsem vstup do Evropské unie v referendu nepodpořila. A myslím si, že to, co se teď děje směrem k Zemanovi, je právě způsobeno tím, co dělá Evropská unie a jakým způsobem se chovají Francie, Německo v rámci migrační krize. Nejde ale jen o současný moment, jde i o těch dvanáct let, během nichž se dělalo i kvůli Evropské unii spoustu naprosto nesmyslné legislativy. Přitom jsem přesvědčena, že by se legislativa měla naopak ořezávat, vždyť každý právník má pět až deset výkladů k jednomu zákonu. Já jsem na Evropskou unii naštvaná: posíláme tam peníze, oni nám je potom posílají zpátky a kontrolují, jestli je tady vynakládáme správně. A pak to dopadá tak, že támhle si jeden podnikatel postaví penzion, druhý golfové hřiště, peníze se vyhazují oknem, vidíte cyklostezky, které vedou odnikud nikam, cyklisti stejně letí v pelotonu před autem a na cyklostezku jde nanejvýš chlap s kočárkem. A takových věcí bych mohla za těch dvanáct let vyjmenovat milion. Mně vadí, že se Česká republika nechová samostatně, přitom tu máme spoustu chytrých a pracovitých lidí. A na tuhle vlnu nespokojenosti s Evropskou unií najel Miloš Zeman. Nejdřív vyvěsí vlajku na Hrad a teď to valí na Východ a využívá naštvanosti lidí, kterým vadí, že se musíme podřizovat nesmyslným rozhodnutím z Bruselu.
Všimla jsem si, že jste na facebooku kritizovala Petra Nečase. Doslova jste napsala: „Petře Nečasi měla jsem Tě ráda. A mám Tě plné zuby. Ublížil jsi nám všem, že jsi neuměl ukočírovat svůj osobní život. A schválně to píšu. Tak val Langerovo CEVRO a jezdi si s Milošem za Číňanama. Ale drž hubu vůči lidem, kteří tu ideu na rozdíl od Tebe drží... Tohle slizounství bez páteře nesnáším.“ Co vás k tomu vedlo?
Nekritizovala jsem Petra Nečase kvůli Číně, toho se nehodlám dopouštět, nejsem odborník na zahraniční politiku, já jsem se věnovala v politice mediální oblasti a jiným věcem. Ale strašně mne naštvalo to, jak si Petr Nečas dovolil opřít do Miroslavy Němcové. Měla jsem ho vždycky ráda, ale to, jakým způsobem naložil s deseti miliony lidí v této zemi kvůli své nezřízenosti, jsem nemohla vydýchat. Napsala jsem to tedy v kontextu toho, že se opřel do této dámy, která má pořád stejný názor, pořád se o něco v politice snaží, nikdy se nedopustila nějaké špatnosti. A to vím, protože ji znám hrozně dlouhou dobu. Jednání Petra Nečase mne urazilo, naštvala jsem se a napsala jsem svůj názor, protože on nám všem svým nezřízeným chováním ublížil, to on přece umožnil nástup estébáka s Bohuslavem Sobotkou do čela státu. On to způsobil, proto si myslím, že by dneska měl být potichu. Já si pamatuji porady ve Strakovce, na nichž seděla spousta ekonomů, poradců, skvělých lidí, on mezi ně ani jednou za ty tři roky nepřišel, aby těm, kteří pro něj připravovali podklady, alespoň poděkoval. My vlastně ani nevíme, jestli to četl.
Občanská demokratická strana se od té doby zcela nevzpamatovala, v průzkumech volebních preferencí se pohybuje pod osmi, devíti procenty voličské podpory. Věříte, že se ODS podaří získat zpátky ztracené pravicové voliče, kteří se od strany po pádu Nečasovy vlády odvrátili?
Já nevím. Hrozně bych si přála, aby voliči začali zase ODS věřit. Ale já tu víru nemám. Petra Fialy si vážím jako akademika, ale jako politik musí mít leadership a musí to být také herec. Petr Fiala může být jakkoli inteligentní politik, ale ten tah na branku prostě nemá. Velký problém vidím také ve financování politických stran, to dnes vidíme u Lidového domu. Já bych si přála, aby tady byla stabilita dvou velkých politických stran, pravice a levice, ale lidé pořád čekají na nějaké mesiáše. A to jsou všechno takové marketingové projekty, ať už to byly Věci veřejné Víta Bárty, Úsvit Tomia Okamury nebo Andrej Babiš, kterému lidé věří a který má pořád vysoké preference. Já to nechápu, jak už jsem řekla, nemohu vydýchat, že máme v čele země po pětadvaceti letech od Listopadu estébáka.
Neuvažujete, že byste přece jen ještě do vrcholové politiky vstoupila?
Nevím, jak bych to mohla ovlivnit. Dala jsem tomu patnáct let života a docela jsem se vysilovala. Samozřejmě politiku sleduji a občas ji glosuji. Ale je to smutné. Myslím, že do dalších voleb vyběhne zase nějaký nový projekt, rádoby krásný pro lidi, na který zase všichni naběhnou a pak budou zklamaní. Problém vidím v našem členství Evropské unii, v zaplevelování právního řádu, ani soudci už nevědí, jak mají soudit, protože v legislativě je hrozný zmatek.
Takže nejste moc velký optimista?
Přiznám, že směrem k ODS nejsem velký optimista. Já si pamatuji ještě poslanecký klub ODS za Václava Klause a Miroslava Macka, to byla úplně jiná štábní kultura. Víte, co je největší problém politických stran? Teď to řeknu natvrdo: problém je v tom, že místa na kandidátkách se kupují. My jsme do politiky šli s tím, že politická scéna, ať už nalevo nebo napravo, byla vděčná, že získá lidi, kteří už měli něco za sebou, kteří už něco dokázali, ale postupem času jsem viděla, jak vypadají poslanecké kluby. Bylo to hlavně o shánění peněz na politické kampaně, takže si lidé místa na kandidátkách kupovali. A kdo si může dovolit zaplatit vysoké částky? Podnikatelé, kteří jdou do politiky zase vydělat peníze. To je strašně špatně, to způsobilo tu dnešní devalvaci politiky.
A to se dělo ve všech parlamentních stranách?
To se dělo napříč politickým spektrem. Tenhle systém začal někdy kolem roku 2002. Od té doby to šlo s politikou s kopce právě kvůli tomu, jací lidé se do politiky dostávají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
