Americká politoložka Wendy Brownová se domnívá, že zdaleka největším testem demokracie může být boj s klimatickou krizí. Brownová hovoří o potřebě nových opatření, která nikdo nechce pocítit na sobě, ale každý údajně ví, že jsou potřebná. Bude podle vás v budoucnu v politice tlak na zavádění nových politik ve „veřejném zájmu“?
Víte, já jsem se hodně angažoval v ekologické problematice v 90. letech. Psal jsem o tom knížky a pořádal přednášky po celé republice i na Slovensku. Vysloužil jsem si jenom to, že mne nějací čučkaři z vnitra vedli v kolonce ekoteroristů. Dneska mám naopak obavu, že pokud se nepřipojím k ekologickému alarmismu, budu mít zase nepříjemnosti. Možná od těch samých čučkařů. Takže z opatrnosti vám říkám, že pokud se neukáže, že ekologická hrozba je obyčejný humbuk, bude to s planetou velice, velice vážné.
Podle Brownové není šance, že budeme dál pokračovat ve stylu života, který jsme vedli do teď. „Jediným prostředkem je globální, nadnárodní moc. Nemůžeme se spoléhat na to, že jednotlivé regiony a národy udělají, co je v následujících desetiletích potřeba,“ říká Brownová v rozhovoru pro Deník N. Co na takovou představu říkáte?
Že se ta ženská zbláznila. Pokud by se uspořádala globální nadnárodní moc na demokratických principech, vždy nás spolehlivě přehlasují Číňani, Indové a brzy i Nigerijci, kterých bude už ve druhé polovině tohoto století více než všech obyvatel Evropy. Pokud by to chtěla paní Brownová udělat po zlém, nezbylo by jí nic jiného než vymyslet nějakou formu zeleného kolonialismu. Už vidím, jak jdou naši hoši bojovat do Afghánistánu za to, aby bylo v Praze čistější ovzduší.
Brownová si všímá i toho, že po svém zvolení Donald Trump klimatickou změnu více méně ignoruje, či dokonce aktivně bojuje proti některým změnám, požadovaným klimatickými aktivisty. „Pokud se taková vláda chopí moci a začne oslabovat opatření vedoucí k ochraně klimatu, tak jako třeba náš prezident, pak moje odpověď je, že samotné rozhodnutí bojovat s klimatickou změnou musí být antidemokratické,“ říká k tomu Brownová. Lidé na sociálních sítích si všímali i této citace: „Myslím, že můžeme zároveň nedemokraticky stanovit limity a zároveň demokraticky jednat o tom, co s nimi dělat. Nedemokraticky určené limity mít musíme, jinak nebudeme mít planetu.“ Váš komentář, pane profesore?
Pokud bude tohle pokračovat, vznikne občanská válka za lepší klima. V ní se příznivci a odpůrci Gréty navzájem pozabíjejí, takže tlak na ekosystémy klesne a cíle bude dosaženo. Jenom se trochu obávám, že než se tohle strhne, semele nás jiná válka. Třeba za naše nejvyšší mírové hodnoty. Kdo by si jen pomyslel, že musí padnout východní blok, abychom se konečně ocitli až po krk v Orwellově éře.
Může něco podobného vzejít například z dnešní EU?
Vrozená slušnost mně brání v tom, abych vám třeba jen naznačil, co může asi tak nejspíše vzejít z dnešní EU. Už se usnesli, že Osvětim osvobodili černoši. A euroliberál Guy Verhofstadt minulý týden prohlásil, že Británie odešla, protože jsme na ni byli příliš mírní. Pokud se rázně nepřitvrdí, demokracii tady mít nebudeme, usoudil jeden z nejhlasitějších evropských liberálů. Potřebuje Evropa fašisty, když má takové liberály?
Brownová, která vyučuje politickou teorii a filozofii na Kalifornské univerzitě, tvrdě kritizuje neoliberalismus. Podle ní ten fakt, že dnes každý dvanáctý člověk na planetě žije ve slumu, je právě produktem neoliberalismu. Je podle ní také šokující, kolik lidí ve zdánlivě vyspělých USA žije na ulici. Jde prý o výsledek absolutně neregulovaného trhu s nemovitostmi, na kterém už na bydlení nedosáhne ani pracující nižší střední třída. Lze s těmito tezemi souhlasit?
No vida, dokonce i Brownová může mít v něčem pravdu. Ale možná se jenom přeřekla. Když si přečtete třeba některou z knih Loica Wacquanta, zjistíte, že Spojené státy se po sociální stránce podobají mnohem více zemi rozvojové než vyspělé a nejčastější formou sociálního bydlení je v nich kriminál. Je úžasné, že si toho všimla i profesorka Kalifornské univerzity. Ale dost jí to trvalo. Ty knížky jsou už dost staré.
V roce 2019 se na výsluní dostala ekoaktivistka Greta Thunbergová a s ní hnutí Fridays for Future. Zájem médií pak vyvolaly často i velmi radikální akce hnutí Extinction Rebellion, jehož členové se zviditelnili i v České republice, když v říjnu 2019 blokovali provoz na pražské magistrále a někteří se k vozovce dokonce přilepili. Je ekologický aktivismus do jisté míry budoucností politiky? Jak se k němu stavíte?
Je to věc generační. Z našich aktivistů, kteří se v mládí taky přivazovali, vyrostli manažeři neziskových organizací. Jak některé z nich sleduji, je mi docela líto, že nezůstali u toho přivazování.
Aktivisté hnutí Extinction Rebellion mnohdy přímo počítají s tím, že budou během protestních akcí zadrženi policií. Jak vnímat fakt, že záměrně porušují zákony, například omezováním ostatních obyvatel měst, aby tak přitáhli pozornost k otázkám, na kterých jim záleží?
Má to bohužel opačný efekt, než jaký si od toho slibují. Naštvou i ty, kteří by jinak třeba aspoň třídili odpad. Nepodařilo se vybudovat seriózní stranu zelených, která by byla schopna na základě věcných argumentů veřejnost přesvědčit, že v omezeném prostředí prostě není možný neomezený růst. Pokud se ani na této elementární pravdě lidé nejsou schopni shodnout, můžete se přivazovat od rána do večera a stejně to k ničemu nebude.
Psali jsme:
V zemích, kde hnutí Extinction Rebellion působí, předkládá vládám tři požadavky – vyhlásit stav klimatické nouze, dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2025 a sestavit lidové shromáždění pro kontrolu vládních kroků v otázce klimatické krize. Co na to říci?
Dokud člověk neví, podle jakého klíče by se sestavovalo ono lidové shromáždění dohlížitelů, může to jen těžko komentovat. A obávám se, že ten klíč nám hned tak někdo neprozradí.
Počátkem roku 2020 začalo v EU platit nové nařízení, které stanovuje, že 95 % všech nově prodaných aut bude muset splnit limit CO2 95 g/km, neboli naftové vozy spotřebu do 3,54 l/100 km a benzínové 4,06 l/100 km. Za každý gram emisí navíc by pak měl výrobce platit pokutu cca 2 500 korun. Je to správná cesta, jak podpořit životní prostředí?
Mne se na to neptejte. Nepořídil jsem si řidičák. To je zase moje forma podpory životního prostředí. Osobní automobilová přeprava představuje obrovský nárok na prostor. I kdyby auta začala jezdit třeba na měsíční svit, ten nápor na prostor by neustal a spíše se bude stupňovat.
V Bruselu tamní radnice zakázala vjezd do města všem vozidlům neplnícím alespoň normu Euro 4 – to ale znamená, že vozy roku výroby 2005 a starší mají většinou utrum. Problém tak paradoxně postihl i část vozidel tamní policie, některá auta tak strážci zákona do města vzít nemohou. Co na to říci, zašla Evropa v honbě za ekologií až příliš daleko?
To by neměl být problém. Prostě policisté odstaví starší vozy a pro služební úkoly jim budou přiděleny nové vrtulníky. Stejně tam už na ulicích pro samá diplomatická auta a pro vozy generálů NATO není k hnutí.
S automobily ve městech se pojí i relativně nový fenomén „zklidňování dopravy“, kdy se sníží počet jízdních pruhů ve prospěch hromadné dopravy či cyklostezek, nebo se zruší parkoviště tak, aby na jeho místě mohla vzniknout zóna pro tamní obyvatele, jako se stalo například na Mariánském náměstí před budovou Magistrátu. Jsou podle vás tato opatření efektivní a vhodná?
Těch opatření je celá řada a pokouší se je realizovat od Zurychu až po Singapur. Ve Švýcarsku jsou letoviska, v nichž máte slevu na ubytování, pokud prokážete, že jste přijeli vlakem. V jiných hotelích je v ceně ubytování již zahrnuto vystavení jízdenky na MHD po dobu pobytu. Jinde zase pokutují auta v centru, která nejsou plně obsazena. Jinde kombinují vysokou cenu za parkování s nízkou cenou za používání městské hromadné dopravy. Ve Skandinávii najdeme města, kde řidiči mohou vjet do centra jen tehdy, mohou-li se prokázat měsíční jízdenkou na veřejnou dopravu.
Podobné experimenty popisuji v knížce, která vyšla před více než dvaceti lety. Je zábavné sledovat, s jakým nadšením něco z toho dnes znovu objevují někteří naši progresivní politici. Já jsem to přitom opisoval z knížek, které byly staré už koncem minulého století. Jenom škoda, že to pořád nějak nezabírá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
