Pane inženýre, mluvíme spolu ve chvíli, kdy jste na cestě ze summitu „Pás a stezka“ v Číně. Co nového se tam domluvilo, jaké to bylo?

Tak, bylo to spíš hodnocení výsledků těch deseti let uskutečňování tohoto velkého projektu. To je vlastně největší ekonomická aktivita, která dnes ve světě probíhá, do které Čína na začátku dala jeden bilion dolarů, což je úctyhodná částka. A myslím, že nezůstane jen u toho.

Jsou to peníze, které šly zatím hlavně do investic ve třetím světě. Počínaje jihovýchodní Asií – teď tak maně vzpomínám na železnici, která spojuje Čínu s Laosem. Laos je vnitrozemská země, takže je trošku taková zapadlá. Přes jižní Asií, třeba Pákistán, kde z těch peněz byla postavena dálnice z čínských hranic až po přístav u Indického oceánu, který také Čína vybudovala. No a pak můžeme skočit až do východní Afriky, železnice v Keni, v Nigérii, v celé řadě afrických zemí.

V Evropě se jedná třeba o rychlostní železnici mezi Budapeští a Bělehradem, nebo velký most, který zná řada z nás, kteří v bývalé Jugoslávii nebo v dnešním Chorvatsku byli. Most na poloostrov Pelješac, který byl postaven v rekordním čase jednoho roku.

Co všechno jste vy osobně při této návštěvě Číny podnikl? Psalo se například o vaší přednášce na vysoké škole...