Petr Pavel si ve svém novém pořadu Podhradí, který se má natáčet pravidelně, postěžoval na nízký rozpočet prezidentské kanceláře. Podle něj byl vytvořen na neaktivitu v druhé polovině druhého mandátu Miloše Zemana, kdy se téměř nejezdilo na zahraniční cesty. Zatímco on, soudě podle prvních dvou týdnů ve funkci, bude cestovatelem jako Zikmund a Hanzelka. Lze se mu divit, když na cestách spolu s manželkou vypadají tak reprezentativně?
Hezky to vyjádřil jeden z diskutujících pod mým článkem, týkajícím se také prezidenta Petra Pavla, když konstatoval, že při pohledu na nového prezidenta a jeho choť mu vytanula na mysli stará píseň od Suchého a Šlitra Ty jsi švarná, já jsem švarný, já jsem švarný, já jsem švarný, jaký jsme to krásný pár, jaký jsme to krásný pár…“ Pohlednost nového prezidentského páru je skutečně mimořádná.
Ale bodejť by nebyla, když je to uměle předem mediálními odborníky vytvořená tzv. „dokonalá dvojice“, jak uvedl autor tohoto spektáklu, jistý bývalý diplomat Petr Kolář v několika rozhovorech. Jasné je, že za pomoci médií a dostatečného balíku peněz je možno dostat do jakékoli funkce, spojené s volbami, prakticky kohokoliv. Důkazem jsou tři a půl milionu voličů, kteří vhodili do volební urny hlas bývalému „kontrášovi“. Tedy osobě, proti níž jsou tzv. hříchy kontaktu s StB u Andreje Babiše anebo bývalé členství v KSČ u Miloše Zemana naprostou prkotinou.
Poukázal jste na „dokonalou dvojici“. Myslíte si, že dojem z ní u spousty z těch 3,3 milionu voličů byl hlavním důvodem, proč Petru Pavlovi dali hlas?
V televizní a dnes i internetové době nahrazuje médii přenášený obraz naši starou zkušenost, kdy se rozhodujeme o kladném anebo záporném vztahu k cizí osobě „na první pohled“. Jak nás učí psychologie, 80 % informací získává mozek pohledem. Proto nás pohled na tu či onu osobu předem naladí na kladný, či záporný vztah k objektu. Pohlednost tohoto páru, generál Pavel v elegantní uniformě a elegantní plukovnice Pavlová, proti dohasínajícímu Miloši Zemanovi a vyloženě „antiteleviznímu“ Andreji Babišovi v tom měla podle mě zásadní roli. Nová moderní společnost prakticky nereaguje na žádné nové a přesvědčivé myšlenky. Potřebuje hlavně krásný obal.
Fotogalerie: - Generálovo vítězství
Tedy něco na způsob vějičky na spotřebitele, resp. voliče?
Není nutno to vyčítat jenom Petru Pavlovi a jeho tvůrcům, u nás s tím máme bohaté zkušenosti. Prvním takovým krasavcem, mediálně i osobně vytvořeným, byl první prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk. Více než jeho myšlenky národ upoutala jeho mediální a hlavně obrazová dokonalost. Jeho fotografie na koni, v legionářské uniformě, byly z hlediska dopadu na voliče, do doby generála Pavla, nepřekonané. Masaryk se stylizoval do role, kterou národ očekával, tedy jakéhosi prezidenta / krále, na kterého tehdejší národ netrpělivě nejméně od roku 1848 čekal. Můžeme tedy říci, že Masaryk a jeho okolí z něj dodnes vytvořili modlu, na kterou bude národ vzpomínat ještě staletí.
Psali jsme:
Určitě v tomto není Česko nějakou výjimkou. Kteří politici či státníci ve světě ze svého vzhledu těžili nejvíc?
V době televize, internetu a dalších mediálních možností se takových figur vynořilo po světě, jak říkají Slováci, „něúrekom“. Prvním krasavcem moderní doby byl válečný hrdina John Fitzgerald Kennedy, JFK, muž z tradiční politické rodiny, jehož otec ovšem veřejně stál na straně Adolfa Hitlera. Jak se ukázalo, 16 let po druhé světové válce to už bylo fuk. Po jeho boku stál přímo sex symbol pro „slušné lidi“, Jacqueline. Zobrazení moderní a sebevědomé Ameriky. Přesto je nutno konstatovat, že ani on, ani jeho náhradník Robert Kennedy nedosáhli splnění cílů, k jejichž realizaci je rodinný klan a na něj napojené politické a byznysové skupiny vyslal do čela státu.
John Fitzgerald Kennedy se stal obětí atentátu, od nějž letos v listopadu uplyne už 60 let. Komu dalšímu z pozdějších státníků se podobně výrazně podařilo svou vizáží uhranout voliče?
Výsledkem toho bylo, že – jak ukázala agentura Zogby International, specializovaná na výzkum arabských společností – mezi lety 2002 až 2004 se počet Egypťanů s negativním postojem k USA a k Západu zvýšil ze 76 na 98 %. Obdobně pak dopadlo šetření v Maroku, Saúdské Arábii, Jordánsku, Spojených arabských emirátech.
Dá se tedy říci, že tahle volba pohledného prezidenta se americkým voličům moc nepovedla?
Pohledný, Západem a jeho intelektuály oslavovaný pár „pokrokového vidění světa“, zahájil sestup moci USA a Západu. Jak konstatují v Respektu 12/2023 Jiří Sobota a Tomáš Lindner. „Tato válka (a následné kroky) dlouhodobě oslabily důvěru Afričanů, Arabů a Latinoameričanů k Západu. To by mělo být poučení v dnešní krizi a válce na Ukrajině, že ani nejpohlednější a ‚nejpokrokovější‘ vládnoucí pár není zárukou úspěchu. Je to jen politicko-marketingový produkt.“
Abychom nezůstali jen v zámoří, který krasavec nejvíc okouzlil voliče v Evropě?
Především je zde francouzský prezident Emmanuel Macron, u něhož francouzským pokrokářům, vyznávajícím jinak boj proti kapitalismu, nevadilo, že je to miliardář. Ani to, že je podle sexuální orientace pravděpodobně gerontofil. Ani to, že jeho pohledná manželka s ním měla zřejmě styk ještě v době, kdy to byl ještě školák. Když je to fešák, tak si ho lidi koupí, jako si koupí drahou cetku, pokud je pěkně zabalená a pokud se prodává v tzv. „nóbl" obchodě.
Jedna věc je zvolení, druhá fungování ve funkci. I při něm vzhled pomáhá?
Všichni jmenovaní pohlední muži měli ve své době, po celkem krátké epizodě obdivování, v politice poněkud smůlu. Tomáš Garrigue Masaryk jen o chlup prosadil jako dalšího prezidenta Edvarda Beneše. „První republika“, náš vysněný cíl, jedno z nejlepších období v dějinách, skončila pod tlakem mezinárodních sil.
J. F. Kennedyho pak za nevyjasněných okolností zastřelili, lze však předpokládat, že to nebylo náhodou.
Jak dopadne elegán a krasavec Emmanuel Macron, není přesně jasné. Ale už dnes lze říci, že žádný z jeho proklamovaných cílů se nesplnil. Francouzi už ho mají dneska plné zuby.
Politickou katastrofou končí také jiná „krásná figura“ (plus elegantní nenápadný manžel jako „doplněk“) vytvořená panem Kolářem a jeho „boys“. A to prezidentka Slovenska, paní Zuzana Čaputová.
Co vás hlavně vede k tak příkrému soudu, že její úřadování hodnotíte jako politickou katastrofu?
Naprosto zklamala. Krasavice bez jakékoliv politické zkušenosti, dnes stojí jako bezmocná figura nad naprosto rozpadlou slovenskou politickou scénou. Výsledkem jejího „progresivního a prozápadního postoje“ je to, že naprostá většina Slováků Čaputovou a Západ nenávidí. A naopak se podle posledních průzkumů staví kladně k Rusku a k Putinovi až 60 % Slováků.
Vzhledem k až teatrálnímu přátelení Pavla s Čaputovou a k vyhlašování společných cílů, neměli bychom se jako demokraté začít skutečně obávat? Ekonomika Slovenska padá, rychle se snižuje životní úroveň v porovnání s ostatními státy EU. Že prohraje na podzim volby, je skoro jasné. A nejen tzv. „pokrokový liberálně demokratický svět“ se obává, kterým směrem se otočí staro-nová politická garnitura na Slovensku. Aby pak vedle nové slovenské vlády (všeobecné obecné volby podzim 2023 a prezidentské 2024) mohl vypadat z pohledu Bruselu Viktor Orbán jako vzorový „prozápadní“ demokrat.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Zmínil jste až teatrální lísání českého prezidenta Petra Pavla ke své slovenské kolegyni, chce s ní dokonce společně jezdit na zahraniční návštěvy. Jak může dopadnout on?
Prozatím můžeme konstatovat, že téměř tři a půl milionu českých voličů nikdy zřejmě neslyšelo o starém římském bohovi jménem Janus. Bohovi dvou tváří, bohovi začátků a konců, který byl symbolem přeměny minulosti v budoucnost.
U prezidenta Pavla víme, že jedna tvář je pevně spojena s komunismem a Moskvou, a ta druhá s USA, CIA a NATO. Můžeme jen hádat, jakou případně další tvář uvidíme v následující době.
Demokraticky nebývalým množstvím hlasů jsme si zvolili krásného a „pokrokového“ prezidenta. Nikdo nevíme, co bude dál. Jedna věc však už je jasná. Prezident Pavel se nechová jako aktivní prezident, ale jako politický aktivista. S velikou podporou zmanipulovaných voličů v zádech, z nichž už si teď mnozí „drbou hlavu“, skutečně mílovými kroky, jak říkali komunisté, se snaží vybudovat svoji vlastní zahraniční politiku. Razantně vstupuje do vnitřní politiky státu a chce vykládat Ústavu a předpisy tak, jak by si dlouhá léta proklínaný Miloš Zeman nikdy nedovolil.
Co vás při jeho razantním vstupu do české vnitřní politiky nejvíce udivuje?
Typické je to, že ještě před svým zvolením prezidentem se zúčastnil skutečně výběrového a pevně uzavřeného jednání na bezpečnostní konferenci v Mnichově a při návštěvě v Berlíně se setkal s uzavřenou vybranou skupinou německých osobností. Přičemž to, kdo se tohoto jednání zúčastnil, prohlásili Němci i prezident Pavel za tajné. Podle prohlášení berlínské vlády se z takového jednání nepořizují ani zápisy, ani záznamy a zůstávají trvale v módu „přísně tajné“.
Máme se tedy s Petrem Pavlem na Hradě příštích pět let opravdu na co těšit?
Vypadá to, že pokud se tvrdí, že se Miloš Zeman pokoušel dělat vlastní zahraniční politiku vedle vládní politiky, tak prezident Petr Pavel ho daleko převyšuje. Zdá se, že se míní pasovat do role prezidenta v prezidentštějším stylu, než jaký známe z USA anebo z Francie. V jeho případě se nemíní moc zabývat s nějakými čučkaři z obou komor Parlamentu ČR a vůbec vlády. Má vlastní „poradce“. Co by se radil s nějakou vládou, která má jen 108 poslanců! On má za sebou tři a půl milionu hlasů. Jo a taky ty, kteří ho vytvořili.
Jak je to v té písničce Voskovce a Wericha: Teď jsem já u kormidla, já vám ukážu! Nadělat z vás povidla, to já dokážu.
Jak jsem už řekl, známe mnoho jeho předchůdců, kteří dopadli špatně, a jejich státy a národy s nimi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
opdns
