Velké polemiky vzbuzuje cesta prezidenta Zemana do Moskvy 9. května na oslavy ukončení druhé světové války. Ve čtvrtek večer se o ní hádala i vláda. Vy z ní asi nadšená nebudete?

Samozřejmě že z ní nadšená nejsem. Hlasovala jsem v Poslanecké sněmovně pro to, aby vláda neposkytla žádné finanční prostředky ani politickou podporu k této cestě. Není pravda to, že prezident Zeman chce uctít památku padlých vojáků. Musel by totiž v tom případě objet celou řadu zemí, které byly součástí Sovětského svazu. Je to jakési jeho alibi, protože touží po tom setkat se s Vladimírem Putinem. A ukázat, že pokud bude on na Pražském hradě, směr naší zahraniční politiky bude proruský. Což je něco, s čím se smiřovat nechci a co mi vadí.

Jak vnímáte s tím související roztržku prezidenta Zemana s americkým velvyslancem Schapirem?

Vyjádření pana Schapira nebylo úplně nejšťastnější. Tak jak si představuji, že by měl vystupovat a působit diplomat. Ve chvíli, kdy mu takto extenzivní otázku položí redaktor České televize, měl skončit tou první větou – že mu nenáleží tyto věci hodnotit. Nenahrál by na smeč panu prezidentovi a jeho příznivcům, kteří to opět protiamericky zneužili, a podepisují se petice na ukončení mandátu velvyslance Schapira a jiné nesmyslné věci, které se na to nabalily. Byla to škoda. Kdyby se americký velvyslanec mohl vrátil v čase, skončil by tou první větou. Pan prezident toho zas mohl využít. Což on umí, využívat věci, které jsou hodně na hraně, a rozdělovat společnost. A podařilo se mu dostat tuto záležitost do veřejného prostoru na celý týden.