Co má podle vás vlastně řešit pozměňovací návrh zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích?
Který z okolních šéfů vlád je nejlepší?Anketa
Zajistit suverenitu státu a snižování závislosti na základních potravinách, které si můžeme levněji vypěstovat doma, a tím postupně u těchto u nás běžných potravin zajistit vyšší soběstačnost. Státy s obdobnými podmínkami pěstují a chovají desetkrát více některých komodit na hektar zemědělské půdy, než je tomu u nás. Prostřednictvím nesrovnatelně vyšších podpor a dotací v zemědělské a potravinářské výrobě pak likvidují náš domácí trh. Jen pro zajímavost je dobré si připomenout jejich dotace na plochu. Belgie dostává asi 400 eur na hektar, Holandsko asi 393 eur na hektar a Česká republika jen asi 220 eur na hektar.
Navíc spolufinancování programu rozvoje venkova je regulováno. Např.: Rakousko může spolufinancovat plus 100 procent z národních zdrojů, SRN plus 59,5 procenta z národních zdrojů, Holandsko 59,5 procenta a Slovensko 25 procent z národních zdrojů. ČR vydává oproti starým zemím EU 14 asi pouze 20 až 25 procent na podporu jednotlivých výrob, chovů či komodit.
Pak nemůžeme být konkurenceschopní. Existuje nějaké řešení?
U nás přes nižší výrobní náklady na 1 kilogram či 1 tunu výrobků, než je tomu u starých zemí, nejsme schopni konkurovat, jelikož neúměrně vyšší dotace staré EU 14 výrazně snižují ceny jimi dovážených komodit či zboží, a tím v maloobchodním prodeji s naším zbožím nemůžeme uspět. Jsou jen dvě možnosti nápravy. Buď vyrovnat podpory, nebo je ve všech státech úplně zrušit a postihovat skryté dotace, pak by nebylo třeba řešit úpravu zákona o potravinách. To ale země jako je Francie, Itálie či SRN nikdy nepřipustí. Při vstupu do EU nám bylo v roce 2004 slíbeno vyrovnání podpor do roku 2013, dnes sedm let po stanoveném termínu zástupci starých zemí nechtějí o vyrovnání ani slyšet. Pokud tento kolonizační prvek k ovládnutí trhu s potravinami u nás nelze řešit a jsme celou dobu diskriminování a likvidováni, tak se musíme bránit zákonem, který bude řešit procento základních českých potravin na maloobchodních pultech.
Fotogalerie - Šlehy v Síti
To se ale kritikům, kteří hájí především politiku obchodních zahraničních řetězců, zásadně nelíbí. Prý se mimo jiné omezí sortiment potravin na pultech obchodů. Je to pravda?
V návrhu se jedná o 155 základních položek z více než 15 000 nabízených, což je jedno procento (v těchto položkách nejsou nealkoholické nápoje, alkoholické nápoje, vína a žádné plodiny či produkty živočišného původu, které se u nás nepěstují, v případě zvířat nechovají, či jsou u nás produkovány jen okrajově). Jsou to pouze produkty, u kterých jsme měli stoprocentní soběstačnost ještě v roce 1993. Nerozumím pak chorobným výlevům většiny opozice či těch zemědělců, kteří téměř nic, co máme domácího na pultech, nepěstují či nechovají. Je to smutné, když český konzument je strašen v zájmu politických cílů zdražováním domácích potravin, snížením sortimentu, snížením kvality apod.
Je to právě obráceně, pokud šlo o české potraviny, došlo k zvýšení ceny pouze o jednotky procent (např. z důvodu zvyšování mezd, zvyšování cen energií apod.). V případě zahraničního zboží, kde už nebylo k dispozici žádné domácí zboží, se zvýšily ceny potravin o desítky procent. Důležité je také to, že zákon by se měl týkat pouze maloobchodního prodeje koncovému spotřebiteli s prodejní plochou nad 400 m².
Jak jste na tom nyní v potravinové soběstačnosti?
Soběstačnost České republiky v základních komoditách se dnes pohybuje kolem 59 procent (poměr výroby ke spotřebě obyvatelstvem). Základní problém je v tom, že přes nižší náklady a standardní kvalitu, tak maloobchodní prodejce sáhne po dovozech, kde je dotací snížena cena. Kvalita z důvodu zvýšené doby dopravy nemůže být lepší a naše vyrobené produkty, hlavně živočišného původu, se musí vyvézt mimo republiku, jelikož maloobchodní prodej je nenakupuje. Je to „Kocourkov“. Např. v loňském roce, kdy soběstačnost ve vepřovém mase byla cca 39 procent, museli naši producenti vyvést cca 13 procent živých prasat v porážkové váze do zahraničí a pak naši spotřebitelé neměli na pultě ani těch 39 procent českého vepřového masa, ale jen 26 procent. Těžko tomu někdo uvěří, proto navrhujeme povinnost pro maloobchodní prodej nad 400 m² prodávat v průměru všech 155 položek se 100procentním obsahem českých surovin následující objemy v jednotlivých letech: minimálně 55 procent českých základních potravin v kalendářním roce 2021, minimálně 58 procent v roce 2022, minimálně 61 procent v roce 2023, 64 procent v roce 2024, 67 procent v roce 2025, 70 procent v roce 2026 a 73 procent českých základních potravin v roce 2027 a následujících letech.
Psali jsme:
Výpočet procenta prodaných českých základných potravin, tedy 155 položek, se bude hodnotit vždy po ukončení kalendářního roku. Základem výpočtu procent je celková hmotnost 155 položek českých základních potravin ke hmotnosti všech 155 položek potravin prodaných v daném kalendářním roce. Z této povinnosti by navíc byly vyňaty všechny specializované prodejny (např. francouzské sýry, italské těstoviny apod.) a prodejny do 400 m² prodejní plochy, jak již bylo řečeno. Současně provozovatel potravinářského podniku (tedy dodavatel do maloobchodních prodejen) musí garantovat stoprocentní původ českých potravin (v Čechách vypěstováno, narozeno, vykrmeno či poraženo, zpracováno a zabaleno). Pak se jedná o dodavatele českých potravin.
Odpůrci těchto pravidel straší také tím, že to stejně Brusel nepovolí. Souhlasíte?
Ne. Naplňování hmotnostního objemu prodeje by mělo obrovské přínosy zejména ve zdraví obyvatel naší země. Vždyť zdravá a vyvážená výživa potravinami z oblastí, kde člověk žije, je pro něho nejvhodnější a nejpřirozenější a je podstatně menší pravděpodobnost k nastartování různých nemocí, jako je rakovina, infarkty, alergie a dalších nemocí, kde na prvním místě rozhoduje kvalita výživy národa. Nevhodná výživa je spouštěčem těchto velmi závažných onemocnění. Tato opatření prospějí také kvalitě životního prostředí, kde je krátký dodavatelský řetězec, což znamená nezpracovávat dovezené suroviny v domácích podmínkách, ale doma pěstovat, chovat, zpracovávat a vyrábět. Prospěje to také úrodnosti zemědělské půdy. Základem je vyvážená rostlinná a živočišná výroba, která zajišťuje vyváženost zemědělských soustav, kde dochází k rozšíření pěstování motýlokvětých rostlin, tj. jetele, vojtěšky, luskovin, které poutají vzdušný dusík, zajišťují dostatek vzduchu v půdě a vytvářejí předpoklad ke snižování spotřeby průmyslových hnojiv.
Fotogalerie: - Petice za zbraně
Zvýšení výroby domácích potravin pomůže také zadržování vody v půdě, kde dostatkem organické hmoty a udržení drobtovité struktury půdy a jímavosti vody se podstatně zlepší vodní režim, a tím se zadrží v půdě více vody, než je v tomu ve všech řekách, přehradách a nádržích (příkladem studie z Dánska). Tím také zmenšíme tak zvanou uhlíkovou stopu, protože přes naši zem nyní jezdí ročně statisíce kamionů s potravinami, které si dokážeme doma vyrobit, a tím eliminovat velké objemy znečisťujících plynů, kterých se řadou nesmyslných opatření snažíme nepřirozenými způsoby zbavit. Tím přispějeme také k dodržení závazků přijatých na úrovni EU. Pokud budou tato opatření přijata, dodržíme také řadu nařízení, které jsou obsahem evropské Strategie od zemědělce ke spotřebiteli nebo v Zeleném údělu. Zde vidíte, že nesmyslné komentáře podporující další dovozy potravin z jiných zemí jsou nejen nelogické, ale navíc jdou proti naší podstatě a neřeší potřeby a spokojenost našeho obyvatelstva.
Vychází pod patronací prezidenta Agrární komory Ing. Jana Doležala
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Richter
