Část médií ruku v ruce s opozicí začala minulý týden hlasitě kritizovat změny, které provádí šéf diplomacie Petr Macinka na ministerstvu zahraničí. Padají slova jako jatka, nebo že ministr prý řádí jako černá ruka. Co se podle vašeho mínění na MZV skutečně děje?
Chápu, že mainstreamová a stávající vládě ne zcela příznivě nakloněná média chtějí tzv. dělat titulky. Pokud bych se naladil na jejich notu, použil bych spíše název slavného Shakespearova díla Mnoho povyku pro nic. Na zaminách se neděje nic zvláštního než to, že se přijala a dnešního dne (22. 12. 2025) také vládou schválila tzv. systemizace, tedy vnitřní podoba struktury MZV. Je to čistě právně-technický úkon, který se děje zpravidla 1–2 ročně a s železnou pravidelností s příchodem nového pána Černínského domu. Několikrát jsem se z pozice člena vedení personálního odboru na takové podílel, dokonce jsem měl tu čest pracovat na vůbec první systemizaci MZV po přijetí zákona č. 234/2014 o státní službě, tedy tzv. služebního zákona. Má být Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí?
Vy jste v české diplomatické službě strávil dlouhých 21 let a lze tedy říci, že víte, co je úkolem MZV, co je úkolem diplomacie a zahraniční politiky státu. Do jaké podoby si ministerstvo proměnil Jan Lipavský, který dnes naříká, že se ministr Macinka chová jako dítě s plamenometem?
Anketa
Ve svém komentáři na sítích jste zdůraznil, že výsledkem nové struktury ministerstva zahraničí bude moderní, přehledná, efektivní a aktivní, nikoli aktivistická, zahraniční politika s důrazem na ekonomickou diplomacii. Expremiér Fiala o ekonomické diplomacii občas mluvil, ale Lipavského MZV ji v podstatě zarazilo?
Tady mohu posloužit osobní vzpomínkou. Mé poslední působení na MZV bylo v odboru ekonomické diplomacie, které jsem se léta věnoval a stále věnuji, a kterou bez nadsázky miluji, protože reálně pomáhá expanzi českých firem na zahraniční trhy. Jednou takhle přijdu na odborový sekretariát, koukám – vedení odboru hlavy v dlaních a kolegyně mi se slzami v očích říká: „Jaroslave, tak nám zase škrtli 6 míst pro obchodní rady na ambasádách a přesunuli si je do ministrova kabinetu“. Na truchlivou atmosféru toho okamžiku dlouho nezapomenu.
To, co bylo ještě před pár lety naším majstrštykem, a co jsme jezdívali pro ostatní diplomatické služby, např. na Slovensko či do Rumunska, přednášet, bylo za minulého vedení resortu natolik oslabeno, že nový šéfdiplomat a jeho náměstci se budou muset ještě zatraceně vynasnažit, aby ekonomickou diplomacii, druhdy pýchu zamin, alespoň trochu stabilizovali. Od svých zdrojů z ekonomických profesních organizací bezpečně vím, že tyto čekaly na novou vládu jako na smilování.
Kritici nového Macinkova vedení ministerstva navíc bijí na poplach, že systemizace resortu povede k ohrožení národní bezpečnosti, což si ve světle údajné ruské hrozby nemůžeme za žádnou cenu dovolit. Jaká je podle vás realita?
Když si člen minulé vlády pan Jurečka stěžoval, že by měli ministři brát větší platy, neboť jsou vytíženi pracovně stejně jako manažeři velkých podniků, měl zajisté pravdu v tom, že ministr je svým způsobem manažerem svého resortu. Proto je jeho svatým právem uspořádat si prostřednictvím systemizace strukturu ministerstva takovým způsobem, aby mu co nejlépe vyhovovala při prosazování zahraniční politiky vlády. Žasnu nad tím, jak si může někdo myslet, že převedení kompetencí z jednoho odboru do jiného, jejich sloučení či rozdělení, ohrozí naši národní bezpečnost. Vždyť to nikdy nikoho nezajímalo, až nyní. Proč asi?
Obecně řečeno, kam českou diplomacii a zahraniční politiku během čtyř let svého působení přesměroval Jan Lipavský? Sám jste ho v roli velvyslance ještě zažil.
Kritika exministra Lipavského by byla ode mne v této situaci asi velmi laciná. Vždycky jsem zachovával loajalitu k ministrovi zahraničních věcí a že jsem jich za těch 21 let v Černínském paláci zažil. Nicméně abych neutekl z otázky – zcela se z české zahraniční politiky vytratil pojem „národní zájem“, což je nedostatek nejen pana ministra Lipavského, ale celé předchozí vlády. Každé ministerstvo zahraničí má hájit zájmy svého státu navenek. Běžte se podívat k Holanďanům, Švýcarům nebo Maďarům, jak se to má dělat. V posledních čtyřech letech jsem měl však občas pocit, že zamini transponuje zájmy třetích subjektů dovnitř ČR. Nechť si každý domyslí, co tím míním.
Nyní je nepochybné, že někteří úředníci, které si do úřadu přivedl právě Lipavský, panu exministrovi vynášejí interní informace i dokumenty nového vedení. To je v pořádku? Není právě toto ohrožení bezpečnosti? Lidé se mohou ptát, komu všemu jsou ti lidé ochotni vynést informace…
Toto je v případě Ministerstva zahraničních věcí velmi vážný problém. MZV by mělo být v daném ohledu uzavřenou pevností, protože žádný soudný diplomat nemůže připustit, aby si ostatní subjekty včetně cizích mocností četly v důvěrných zahraničně-politických dokumentech české diplomacie jako v Mateřídoušce. Jsem však přesvědčen o tom, že pan ministr Macinka i na základě této poslední neblahé zkušenosti podnikne takové kroky, aby se již úniky citlivých informací neopakovaly.
Jaké úkoly z vašeho pohledu stojí ve vztahu k zahraniční politice před novou vládní koalicí? Co je třeba podniknout, aby se naše diplomacie zaměřovala na prosazování národních zájmů a nikoli aktivistických pohledů na fungování světa, které ČR reálně nic nepřinesou a naopak ještě mohou zhatit některá výhodná obchodní partnerství?
Víte, tady nebudu nijak originální a odkážu na programové prohlášení vlády pro oblast zahraniční politiky, z nějž bych rád podtrhl následující tezi, kterou považuji za hlavní leitmotiv zahraniční politiky nastupující vlády: „Do diplomacie vrátíme profesionalitu, zmodernizujeme a zefektivníme fungování Ministerstva zahraničních věcí ČR“. K tomu už se více dodat nedá.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.




