Cyril Svoboda: Hrozí, že u nás bude mnohem víc migrantů, než si můžeme pomyslet. Španělsku vládli 535 let Maurové, toho se také můžeme dožít

Lze na základě dosavadních diplomatických jednání, jako byla naposledy konference v Mnichově, očekávat v jednání ohledně Sýrie nějaký konkrétní výsledek?

Domnívám se, že je to správně nastoupená cesta, je velmi důležité, že se jednání vede i mezi Spojenými státy a Ruskem, a jediná cesta je v podpoře syrského státu, který je nyní reprezentován prezidentem Asadem. To je jediné řešení, jak se dobrat procesu, který může vést k míru.

Někteří analytici upozorňují, že se jednání neúčastní ti, kdo bojují. Jak by je bylo možné dovést za jednací stůl?

Je pravda, že situace v Sýrii je velmi komplikovaná, a dostat jednotlivé skupiny k jednacímu stolu bude obtížné. Mezi jednotlivými skupinami je hodně nepřátelství, ty hlavní se ale k jednání dostat musí. To ale není možné právě bez účasti USA a Ruska.

V čem je největší problém, když skoro všichni hovoří o prioritě a tou je poražení tzv. Islámského státu a dalších teroristických organizací?

Boj s Islámským státem je určitě prioritou, protože to je destabilizující faktor nejen v regionu, ale ohrožuje i Evropu. Myslím, že v tomto ohledu by měla být na prvním místě posílena soudržnost mezi většinou demokratických států.

Prestižní americké deníky přiznávají, že Obamova velmoc v Sýrii s Ruskem prohrává, a stále více blízkovýchodních států věří, že Rusko může dovést syrský konflikt do úspěšného konce. Je to podle vás reálné?

Nejde o to, jestli prohrají Spojené státy nebo Rusko, o tom bych nedumal, jde spíš o to, aby velmoci stály při sobě. Cesta k míru nastane jen tehdy, budou-li obě mocnosti do procesu zapojeny.

Mohou aktuální změny vést k tomu, že bude prezident Asad akceptovatelný pro americkou stranu?

Pro všechny, a tedy i pro Spojené státy, musí být akceptovatelný stát Sýrie a ten je reprezentován svou hlavou, jíž je prezident Asad. To není otázka sympatií nebo nesympatií k němu, ale fakt, že on reprezentuje stát. Kdyby teď Asad padl, nastane ještě větší chaos, a jediná cesta, jak se v Sýrii dobrat míru, je podporovat legitimní stát. To je úkol číslo jedna.

A co by to znamenalo pro nás? Mnohé zdroje tvrdí, že po ruských vojenských akcích roste počet syrských uprchlíků do Evropy…

Zájem Evropy je, aby válka v Sýrii co nejdříve skončila a aby tato země mohla být z hlediska mezinárodního práva označena za bezpečnou zemi. A k tomu musí skončit válka. Nejde tedy jen o přicházející uprchlíky, ale i o to, abychom je měli kam z Evropy vracet. A vracet je podle ženevské konvence lze jen tam, kde je tzv. bezpečná země.

Lídři Evropské unie představili tzv. akční plán pro Turecko a ochranu vnější hranice Unie. Berlín nechtěl riskovat, že se země V4 postaví plánům kancléřky Merkelové, a de facto zařízl plány na vytvoření záložní hranice Schengenu kolem Makedonie a Bulharska. Jak tuto situaci hodnotíte?

Akční plán Evropské unie ve vztahu k Turecku podporuji, je jen otázka, zda to nebude jen vydírání jedné nebo druhé strany. Aby třeba Turci nehrozili, že uprchlíkům otevřou brány, pokud nedostanou další peníze. Musí jít o jednání rovnocenných partnerů, respektive spojenců, Turecko je členem Severoatlantické aliance, a proto musí být bráno jako partner.
A z jednání zemí V4 nejsem vůbec nadšen, protože to je tzv. reaktivní politika, která říká, že jestli Německo a Rakousko zavřou hranice, zavřeme je také. Něco jiného je aktivní politika, po které volám a která znamená spojenou vojenskou mírovou misi NATO a Evropské unie, což umožňuje smlouva Berlín plus z roku 2002, a znamenala by ochranu hranice Evropy už u břehů Turecka nebo jiných států. To by totiž bránilo, aby se imigranti dostali do mezinárodních vod. To je cesta, která vede k ochraně Evropy, ne stavění zdí nebo plotů, a proto si myslím, že to, co bylo dohodnuto na schůzce V4 v Praze, není dobré strategické rozhodnutí.

Jak se díváte na návrhy, že by mohlo být Řecko vyloučeno ze Schengenu nebo že by se uzavřely hranice Makedonie a Bulharska?

To je zcela špatně, představte si, že Turci otevřou brány, v Řecku budou třeba dva miliony migrantů. To bude znamenat jen to, že Evropská unie hodí Řecko přes palubu. Nic jiného. A vylučování ze Schengenu by znamenalo, že EU prohrála. Unie má hodnotu a přežije, jen pokud bude Evropa držet pohromadě. Všichni to víme a známe to z historie, například když se Evropa bránila nájezdům Turků apod. Evropa bude úspěšná, jen pokud bude sjednocená. Kroky, které vedou k rozbíjení EU, znamenají nejen oslabení Evropy, ale i jednotlivých států.

Lídři EU se kromě migrační krize zabývají i tzv. brexitem, tedy možností odchodu Velké Británie z EU. Podle šéfa Evropské rady Donalda Tuska přichází kritický okamžik a riziko britského odchodu z Unie je skutečné. Prý je nejvyšší čas začít naslouchat argumentům Britů. Co to ve vztahu k vyjednávání Bruselu a Londýna naznačuje?

Určitě to je hrozba, kterou je nutné brát vážně. Úkolem EU a lídrů Velké Británie je udržet tuto zemi v Unii. Donald Tusk má pravdu v tom, že pokud by Británie vystoupila, znamenalo by to úplný rozpad, to by se brzy rozložil celý systém. To je proti zájmu celé Evropské unie. Četl jsem dopis Davida Camerona, je to volání po reformě Evropské unie a výsledkem musí být kompromis. Doufám, že britští občané ocení, že je Evropská unie schopná sebereflexe a udělat reformu, ale neznamená to, že vyhoví všemu, co je v požadavcích v dopisu Davida Camerona.

V médiích se stále častěji objevují spekulace o oslabení pozice Angely Merkelové a jejím pádu. Co by to znamenalo, nastala by destabilizace Německa?

Nedám příliš na to, co čtu v novinách. Když totiž píše ten, kdo Angelu Merkelovou nemá rád, napíše, že padne, a naopak. Nespekuluji tedy o tom, jak je Angela Merkelová slabá.

Prezident Zeman říká, že se letos vlna uprchlíků přelije i přes Českou republiku, slovenský premiér Robert Fico řekl pro ParlamentníListy.cz, že nás kvůli migraci čeká neuvěřitelně těžký rok…

Vlna bude pokračovat a je silná. Jak premiér Fico, tak Miloš Zeman mají pravdu, ale v čem s nimi nesouhlasím, je to, že jí máme čelit izolovaně. To je proti zájmům České republiky i Evropy, Unie se musí bránit jako celek.

Co se týče Ukrajiny, kyjevské noviny píší, že je prezident Porošenko velmi nespokojen s premiérem Jaceňukem a že vláda je velmi křehká. Rusové pak poukazují na to, že nebyl splněn žádný článek minských dohod, které vešly po náročných jednáních v platnost před rokem. V co to všechno může vyústit? Hrozí další Majdan, jak zní některé předpovědi, anebo se podaří situaci zklidnit?

Řešení Ukrajiny je jedině v tom, že se uzavře nová dohoda, kterou bych nazval „Minsk plus“. To znamená udělat další dohodu o mírovém procesu, musí být ale reálná a neobsahovat nesplnitelné požadavky jako například úplnou kontrolu nad východní hranicí Ukrajiny. A je také potřeba, aby došlo ke společnému financování obnovy východní Ukrajiny. Toho se musí účastnit Rusko, USA, Evropská unie a oligarchové z Ukrajiny.

Jak vidíte do budoucna sankce, které byly na Rusko kvůli Ukrajině uvaleny?

Není možné zrušit sankce, aniž by Rusko udělalo nějaký vstřícný krok, nepadá v úvahu, že jedna strana úplně couvne. Jestli je skutečná vůle bojovat proti Islámskému státu a terorismu, musí obě strany couvnout.

Můžete naznačit svou vizi pro Evropu a letošní rok?

Pokud Česká republika a V4 nezmění svou politiku k evropskému řešení migrace, dospějeme k tomu, že Německo zavede na našich hranicích kontroly a fakticky je uzavře. Budeme tak mít více migrantů, než si jen můžeme pomyslet, a budeme zavírat své hranice. Pak nastane dominový efekt a oslabení Evropy. Evropa si bude dávat vlastní rány, bude se bodat do svého vlastního těla a každý při tom bude vykřikovat, že hájí svůj vlastní zájem. EU tím strašně ztratí a pak krize bude trvat dlouhá léta. A dokonce se můžeme dožít něčeho takového, jako když ve Španělsku vládli Maurové 535 let. Nechci, aby k něčemu takovému došlo dnes v Evropě, ale tomu lze zabránit jen tehdy, pokud se EU bude bránit jako celek.