David Rath byl nepohodlný. Jeho obviněním nemám nejmenší důvod věřit. Vypráví sociální demokrat, na kterého prý také ušili „kauzu“

06.12.2015 20:21

NA HRANĚ S XAVEREM Michal Kraus byl dlouholetým poslancem ČSSD a jednou z jejích nejvýraznějších tváří, dokonce předsedou klubu. Aféra s nákupem afrického podniku na zpracování kakaových bobů těsně před volbami v roce 2006 ukončila jeho kariéru. Od té doby působí v ČSSD pouze jako expert, zejména na otázky sportu. V rozhovoru s Lubošem Xaverem Veselým promluvil mimo jiné i o aféře svého kolegy Davida Ratha, které prý nemá nejmenší důvod věřit.

David Rath byl nepohodlný. Jeho obviněním nemám nejmenší důvod věřit. Vypráví sociální demokrat, na kterého prý také ušili „kauzu“
Foto: Hans Štembera
Popisek: Soudní síň před vynesením rozsudku

Pane Krausi, teď se mluví o tom, že se vracíte zpátky do politiky. Je to pravda? Co tam budete dělat?

Nemyslím si, že bych se vracel do vrcholové politiky a z té stranické jsem vlastně nikdy neodešel. Já jsem od začátku letošního roku předsedou sportovní komise sociální demokracie. Tuto komisi jsem před dvaceti lety zakládal, celou dobu jsem byl jejím členem a prvním předsedou, takže já bych neřekl, že je to jakýsi návrat. Prostě je to určitý status quo s tím, že jsem získal, řekněme, určitý post předsedy odborné komise v rámci ČSSD.

S jakým pocitem se díváte třeba na to, že od doby, kdy proběhl ten váš případ, kakaová kauza se tomu říkalo, proběhlo několik politických kauz, kauza Nagyová, nyní s panem Langerem, Rozbořil a další, a mnohdy z toho nic nakonec nebylo? S jakým pocitem to pozorujete?

Já si myslím, že ty kauzy, samozřejmě, žijí každá nějakým svým životem a ty, které jste jmenoval, tak ve všech těch případech byla na začátku nějaká obžaloba, byla tam nějaká vazba, bylo tam nějaké sdělení obvinění. Ta moje kauza byla přeci jenom z jiného ranku, protože to byla čistě mediální kauza, ve které nepadlo žádné obvinění, ve které nebyl žádný obžalovaný, ve své podstatě to byla jen a pouze mediální kauza, která měla za cíl v předvolební kampani poškodit mě a prostřednictvím mne poškodit sociální demokracii. Takže přece jenom si myslím, že mezi tím je trošku rozdíl. Na druhou stranu je otázkou, zdali snaha o kriminalizaci politiků, která se v posledních letech, řekněme, z těch mediálních útoků přesunula do ataků orgánů činných v trestním řízením, aby následně vyšuměla, není vlastně kontraproduktivní, protože na jedné straně utváří ze všech politiků gaunery, na druhé straně tím, že tyto kauzy mnohdy vyšumí, se jaksi vytváří obecný názor, že kauzy, které se týkají politiků, jak se to říká, se zametají pod koberec a politici jsou vlastně nepostižitelní. Mám obavu, že tyto kauzy obecně neprospívají ani právním pořádkům a neprospívají ani pročišťování společnosti.

Na koho se zlobíte díky té vaší kauze?

Samozřejmě jsou to dvě skupiny lidí. Jedna ta skupina, která tu kauzu připravila, jako klasickou dezinformační kampaň, a druhá skupina byli ti mediátoři, novináři, kteří ve 4500 článků kauzu, která byla pseudokauzou, vymyšlenou kauzou, ve které prostě nebylo nic, co by mohlo zajímat orgány v trestním řízení, byla tak rozmazána ve veřejnosti, že s důsledky té kauzy, přestože se opakovaně mnohokrát prokázalo, že to byla prostě vymyšlená věc, se potýkám dodnes.

Vy vlastně nemáte pocit, že se vás měli zastat lidé ze sociální demokracie? To je přece ten hlavní princip...

Ono je to složité, protože pochopitelně ve volební kampani, pokud je ten či onen představitel vrcholné strany dehonestován, kriminalizován v médiích a tím víceméně ohrožuje volební výsledky té které politické strany, je samozřejmě pro tu stranu nebezpečím, rizikem, přítěží. Takže já si nemyslím, že by v té první fázi bylo, řekněme, špatné, že ta strana, protože sama neví, nakolik je či není ta kauza reálná, propaguje tzv. presumpci viny. To znamená, že každý, kdo je nějakým takovýmto způsobem dehonestován, by měl zejména v tom předvolebním období odstoupit. Problém je ale v tom, že po tom A vlastně už nenásleduje to B. To znamená, že ten člověk, ať už jsem to byl já, nebo to byl kdokoliv jiný, svým způsobem odejde z politického života, na základě vymyšlených událostí, nebo vymyšlených kauz. A pokud se to posléze prokáže, tak to očištění prakticky není možné, za předpokladu, že o to očištění neusiluje ta samá konkrétní politická strana, že tomu člověku nedávali šanci.

A usiluje sociální demokracie?

Já se obávám, že takový ten návrat politiků, kteří byli neprávem obviněni v médiích, nebo obecně v životě, bohužel v ČSSD nefunguje, respektive není podporován.

Jak to? Podívejte se na Karla Březinu.

No tak Karel Březina z politiky nikdy neodešel. On nikdy neodstoupil ze svých funkcí. A bohužel dneska slýchám od mnoha, i vrcholných představitelů sociální demokracie, že mojí největší chybou v té celé kauze bylo to, že jsem tehdy odstoupil. A tím se dostává člověk do jakéhosi schizofrenního postavení, kdy na jedné straně, v rámci, řekněme, fair play – já jsem se zřejmě jako jediný člověk zachoval tak, jak jsem to cítil, to znamená, že v momentě, kdy bych mohl být pro tu stranu přítěží, tak se tou přítěží snažím nebýt – odstoupil jsem tedy ze všech funkcí. Problém je v tom, že když jsem tou přítěží nebyl a kdy jsem byl naopak přínosem, a řekl bych, že ten osud strany jsem v mnoha směrech, v mnoha případech, záležel na mé osobní práci a na mém osobním rozhodování, potom není konfrontován tady s tím obdobím přítěže a vlastně ten návrat je nežádoucí. Protože jakmile se jednou stanete přítěží, byť nezaslouženě, neoprávněně, tak tou přítěží už zůstáváte, protože bohužel v ČR neexistuje něco, co by se dalo nazvat mediální očištění. Pro většinu novinářů kauza většinou končí tím, že má svou oběť a pokud se ukáže, že oběť byla nespravedlivá, neoprávněná, nezasloužená, tak ti novináři to už nenapíšou, že někoho očernili neprávem.

V jaké kondici, podle vás, zkušeného matadora, je sociální demokracie rok před krajskými volbami?

Já si myslím, že sociální demokracie je v dobré kondici. ČSSD je na druhou stranu vládnoucí stranou a jak známo, vládnoucí strana nemívá u voličů ustláno na růžích, protože s ní často spojují svou nespokojenost, s danou situací, byť ty výsledky nemusí být špatné. A kromě toho ve většině krajů sociální demokracie již vládne dvě volební období za sebou.

Jak se krajské volby dotknou vás osobně?

Mě se nedotknou nijak. Kandidovat určitě nebudu, protože se zatím v ČSSD nenašel nikdo, kdo by jaksi byl schopen v praxi realizovat onen návrat. Na druhou stranu, tak jako stejně ve všech volbách, ve všech volebních kampaních, ať už jsem byl ve veřejných funkcích, nebo jsem v nich posledních deset let nebyl, zcela určitě se na kampani tak či onak podílet budu a sociální demokracii budu určitě v tom, aby byly výsledky co nejlepší, pomáhat.

Na koho z těch současných hejtmanů byste si vsadil, že mají šanci obhájit?

No, to je právě těžké. Protože já se obávám, že ty krajské volby bývají ne vždy odrazem reálné politiky v krajích a ne vždy bývají odrazem politiky, nebo výsledků práce, úrovně práce těch hejtmanů. Do toho se prolíná celá řada faktorů a bohužel preference veřejného mínění, voličské preference, pořád dokazují, že tady může být velmi vyrovnaný boj ČSSD s hnutím ANO. V těch krajích do toho přistupuje vždy celá řada dalších, i nezávislých subjektů, čili ono si myslím, že nebude ani záležet na tom, kdo konkrétně v tom daném kraji volby vyhraje, ale kdo bude schopen postavit smysluplnou koalici. Čili může se stát, že někteří z hejtmanů zůstanou hejtmany, dokonce i v koalicích tam, kde sociální demokracie nemůže vyhrát.

Na koho byste si vsadil?

Myslím, že je tady celá řada populárních hejtmanů, kteří mají i v těch průzkumech popularitu větší než padesát procent, ale znova říkám, ty volební výsledky, nebo preference voličů, nebývají vždy racionální. Pokud bych měl vybírat já, tak já zcela určitě bych neměnil hejtmany v Jihomoravském, Jihočeském, Pardubickém kraji. Nerad bych na někoho zapomněl. Myslím si, že středočeský hejtman je v současné době také velmi schopný. A u těch ostatních – tam se ukáže, za a) buď jestli vůbec kandidovat, za b) zda a jakou získají podporu. Nerad bych někoho vynechal, protože mám za to, že svých úkolů se dobře zhostili všichni sociálně demokratičtí hejtmani. Bohužel se obávám, že ne všichni budou po zásluze za svou práci odměněni. To myslím tedy v tom dobrém slova smyslu. Kde určitě volby nevyhrajeme, tím myslím ČSSD, bude Liberecký kraj, kde sociální demokracie, bohužel, se stále více utápí v bahně neschopnosti svých současných představitelů a poté, co v roce 2012 krajská vláda skončila, ČSSD jako jednobarevná vláda, tak se obávám, že ty šance, možnosti, důvěra voličů, v sociální demokracii v Libereckém kraji je stále horší.

Vy se specializujete na financování sportu. Je podle vás v ČR sport financován férově?

Tak já jsem povoláním ekonom, ale duší sportovec a celou dobu jsem sportoval, takže v současné době jsem vlastně spojil tyto dvě věci dohromady a o financování sportu se zajímám, a to prakticky od roku 1990. A z těch zkušeností, které mám, tak mohu říct, že za prvé – sport je v ČR financován nedostatečně, za druhé – financování sportu v ČR je strukturálně deformováno, to znamená, že financování sportu není spravedlivé.

Sdílíte názor, že za všechno může Hušák?

Zcela určitě ne. Tak samozřejmě ty názory, že nedostatek peněz je způsoben krachem Sazky jsou nesmyslné, protože Sazka v druhé etapě své činnosti dávala do sportu částky kolem v průměru půl miliardy korun ročně. Bohužel po roce 2006, kdy sociální demokracie odešla z vlády, stát sportu odejmul více než pět miliard, a to především z výnosu ostatních loterií a za druhé likvidací některých investičních programů. Takže samozřejmě, krach Sazky se podílel na úbytku peněz, nikoliv však na rozhodujícím. A logicky, na krachu Sazky se podílel člověk, který je stále jejím členem, což je Aleš Hušák, ale rozhodně nebyl sám.

Kdo mu pomáhal? Kde jsou ti lidé dnes?

Sazka přece měla své představenstvo, svou dozorčí radu, Sazka měla kromě generálního ředitele jeho zástupce, byli to všechno lidé ze sportovního prostředí, kteří již odešli do propadliště dějin, ale řada z nich zůstává do konce v čele některých sportovních spolků, jako je Autoklub. A bohužel někteří z nich se schovali, jak bych tak řekl, pod křídla Českého olympijského výboru, ať už přímo, nebo tak, že s ním víceméně spolupracují.

Český olympijský výbor by podle mě měl být etalonem nějaké spravedlnosti a férovosti. Je to tak, podle vás?

Tak nejenom podle mě, ale i podle olympijské charty je olympijský výbor, nebo vůbec by měl šířit myšlenky olympismu a myšlenky olympismu jsou založeny především na fair play, na určité čestnosti, slušnosti, rytířskosti atd. atd. Těch myšlenek, na základě kterých olympiády vznikly a na kterých existují, bohužel se obávám, že někteří lidé, kteří se motají kolem olympijského výboru, nebo s ním přímo spolupracují, nebo jsou jeho součástí, rozhodně nejsou prototypy lidí, kteří by splňovali podmínky olympismu.

A budete konkrétní? Kdo se podle vás nechová férově, sportovně?

Já si myslím, že říkat v tuto chvíli konkrétní jména znamená také prokázat na konkrétních důkazech, že se chovají tak či onak. Problém je v tom, že většina těch lidí je svým způsobem schována za rozhodnutí některých jiných lidí, potažmo za rozhodováním sportovního úseku ministerstva školství, nejsou vidět, tudíž nejsou přímé důkazy. Nicméně současné hospodaření olympijského výboru, z růstu jeho nákladů, které nesouvisí se sportovními výdaji, z růstu nákladů, které si rozdělují nejrůznější agentury, je zřejmé, že tito lidé se stali jakýmisi pijavicemi na tom těle toho olympijského výboru a tak jako to dělal Aleš Hušák v dobách své největší slávy, tak i oni si osvojili velmi dobře umění, jak ze státních peněz vytvářet soukromé zisky.

Vy byste na první pohled, jako ekonom, uměl zmapovat, jestli z ČOV mizí nějaké peníze. Je to tak?

Ono se stačí podívat na některé záležitosti, které se kolem ČOV dějí. Já si myslím, že prostředky, které by měly jít do ČOV, by měly být především prostředky na zajišťování přípravy a účasti reprezentantů na olympijských hrách. Jestliže ovšem tyto prostředky, teď myslím prostředky ČOV, se během deseti let prakticky ztrojnásobily, a to do toho nepočítám asignace, které přes olympijský výbor jdou do sportovních svazů, a jestliže v tomto trojnásobku jsou stále menší části ty výdaje na sportovce, tak je zřejmé, že to financování správné není. Jestliže olympijský výbor místo aby se zaměřil na stále kvalitnější, dokonalejší a lepší přípravu sportovců a na jejich lepší podmínky na OH, a také na to, aby třeba zvýšil odměny na to, aby zabezpečil v rámci sociálního programu dobrý život olympioniků důchodců a místo toho vynakládá desítky, v souhrnu už možná i stovky milionů na takové prazvláštní akce, jakou jsou olympijské parky, jako byl například olympijský park na Letné, nebo jako se chystá olympijský park na Lipně, nebo vynakládá desítky milionů ročně na různé mediální výdaje, nebo na výdaje, které přímo nesouvisí s tou sportovní přípravou.

Je to klasické vyvádění peněz?

Já bych řekl, že to jsou prostředky, které nejsou vynakládány v souladu s účelem olympijského výboru. Já si nemyslím, že primárně by se jednalo o nějaké tunelování, na druhou stranu se domnívám, že se jedná o nedostatečné, nehospodárné nakládání s prostředky, které se vynakládají na přípravu sportovců, nebo na vytváření podmínek sportovcům, tak se vynakládají na různé akce, které mají vytvářet z olympijského výboru jakousi zlatou klec, jakýsi elitní klub a na kterém se živí velmi dobře nejrůznější agentury všeho druhu. Samozřejmě i v rámci takovýchto akcí, podívá-li se člověk podrobněji do účetnictví, tak v něm hlodá celá řada pochybností, které mohou svědčit i o tom, že to hospodaření není úplně v pořádku.

Co si myslíte o případu Davida Ratha?

Co si o něm myslet. Já jsem nečetl jeho spis, já nevím, nakolik informace, které jsou v médiích, jsou pravdivé. Na základě vlastní zkušenosti nemám sebemenší důvod jim věřit. Já samozřejmě nevím, zda a nakolik ta kauza celá mohla být politickou provokací, mohla být policejní provokací, mohla být také důsledkem věcí, které zkrátka nebyly úplně v souladu se zákonem. Já se velmi nedůvěřivě dívám na princip spolupracujícího svědka, v tomto případě paní, která žije v obrovském nestandardním ranči, honosném sídle, a tvrdí, že ona vlastně musela uplácet některé politiky proto, aby měla z čeho žít. Prostě je tam celá řada zvláštností, je tam celá řada nejasností a samozřejmě se vtírá otázka, na kolik byl David Rath nepohodlný, na kolik mohl být, řekněme, tím, který by opět oslabil šance sociální demokracie ve volbách. Takže já jaksi nechci hodnotit, na druhou stranu nejsem vůbec přesvědčen o tom, že to, z čeho je David Rath obviněn, tak skutečně bylo.


Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Luboš Xaver Veselý

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kdo v listopadu 1989 řídil změny? O těchto jménech se mluví. Ale Jakeš byl mimo. Spisovatel Čejka také o Babišovi a dnešní cenzuře mlčením

20:00 Kdo v listopadu 1989 řídil změny? O těchto jménech se mluví. Ale Jakeš byl mimo. Spisovatel Čejka také o Babišovi a dnešní cenzuře mlčením

ROZHOVOR Před listopadem 1989 již panovalo znatelné uvolnění poměrů. „Jinak bych se těžko mohl stát …