Pane Krausi, teď se mluví o tom, že se vracíte zpátky do politiky. Je to pravda? Co tam budete dělat?

Nemyslím si, že bych se vracel do vrcholové politiky a z té stranické jsem vlastně nikdy neodešel. Já jsem od začátku letošního roku předsedou sportovní komise sociální demokracie. Tuto komisi jsem před dvaceti lety zakládal, celou dobu jsem byl jejím členem a prvním předsedou, takže já bych neřekl, že je to jakýsi návrat. Prostě je to určitý status quo s tím, že jsem získal, řekněme, určitý post předsedy odborné komise v rámci ČSSD.

S jakým pocitem se díváte třeba na to, že od doby, kdy proběhl ten váš případ, kakaová kauza se tomu říkalo, proběhlo několik politických kauz, kauza Nagyová, nyní s panem Langerem, Rozbořil a další, a mnohdy z toho nic nakonec nebylo? S jakým pocitem to pozorujete?

Já si myslím, že ty kauzy, samozřejmě, žijí každá nějakým svým životem a ty, které jste jmenoval, tak ve všech těch případech byla na začátku nějaká obžaloba, byla tam nějaká vazba, bylo tam nějaké sdělení obvinění. Ta moje kauza byla přeci jenom z jiného ranku, protože to byla čistě mediální kauza, ve které nepadlo žádné obvinění, ve které nebyl žádný obžalovaný, ve své podstatě to byla jen a pouze mediální kauza, která měla za cíl v předvolební kampani poškodit mě a prostřednictvím mne poškodit sociální demokracii. Takže přece jenom si myslím, že mezi tím je trošku rozdíl. Na druhou stranu je otázkou, zdali snaha o kriminalizaci politiků, která se v posledních letech, řekněme, z těch mediálních útoků přesunula do ataků orgánů činných v trestním řízením, aby následně vyšuměla, není vlastně kontraproduktivní, protože na jedné straně utváří ze všech politiků gaunery, na druhé straně tím, že tyto kauzy mnohdy vyšumí, se jaksi vytváří obecný názor, že kauzy, které se týkají politiků, jak se to říká, se zametají pod koberec a politici jsou vlastně nepostižitelní. Mám obavu, že tyto kauzy obecně neprospívají ani právním pořádkům a neprospívají ani pročišťování společnosti.

Na koho se zlobíte díky té vaší kauze?