Jste prvním životopiscem a zároveň dlouholetým kamarádem Tomia Okamury. Žije pořád pod tlakem médií, opozice, občanské společnosti. Změnilo ho to?

Ne. Nicméně je to tím, že on také tlačí na média, společnost a opozici. Stále chce to samé. Svobodu a demokracii, což znamená, že kontrolu nad exekutivou nebo legislativou mají občané tak, jak to říká i naše ústava. Ataky na něj jsou cyklické. Někdy jich je víc, někdy je klid podle toho, jak zabere nenávistná propaganda. I když vyhrožování smrtí či násilím je víceméně standard. Zažil jsem těsně před Vánocemi, kdy byl Tomio nemocný, jak šel v centru Prahy do lékárny pro léky, ale tamní šéf prodavačku zarazil a řekl Okamurovi, že nic nedostane. To je ukázka síly propagandy, jakou nenávist dokáže vyvolat.

Jak vnímáte výčitky, že je nevýrazný a žije ve stínu Andreje Babiše?

Netuším, kde jste k tomuhle přišel? Mně osobně děsí, aby si pan premiér nezačal myslet, že lidé mají za to, že vládu řídí Tomio. Ohlédněte se zpět na leden a únor a vidíme tam, že Svoboda a přímá demokracie (SPD) jasně řekla muniční iniciativě a podpoře ukrajinského režimu z našich peněz ne, že jsme teď aktuálně ústy Tomia řekli jasné ne podpoře válce na Středním východě. A to ne, protože bychom byli ve vládě neloajální, ale protože jsme loajální k naší zemi a k Evropě.