Demokracie funguje, dokud souhlasíte, říká Ján Čarnogurský. Ale běda, když máte jiný názor

17.11.2022 20:34 | Rozhovor

Bývalý slovenský předseda vlády a ministr Ján Čarnogurský prožil 17. listopad 1989 ve vězení, pak se po propuštění stal během dvou týdnů členem nové vlády. Vzpomíná také na rok 1968, kdy ještě nenazrála situace k odchodu z východního bloku. Kvituje, že 17. listopad se stal státním svátkem, ale připomínku výročí letos určitě přehluší válka na Ukrajině.

Demokracie funguje, dokud souhlasíte, říká Ján Čarnogurský. Ale běda, když máte jiný názor
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ján Čarnogurský

Anketa

Cítíte se ohroženi aktivitami vedení Ruské federace?

5%
94%
hlasovalo: 34549 lidí

Pane Čarnogurský, jak si vybavujete 17. listopad 1989?

Tak to je pro mě trochu těžká otázka či spíše až příliš jednoduchá, byť odpověď je značně absurdní. Byl jsem zkrátka tehdy ve vězení.

A důvod vašeho pobytu v oné instituci?

Nebylo to oficiálně vězení, byl jsem ve vazbě. A důvod? 17. srpna 1989 si pro mě přišla policie. Byl jsem obviněn z podvracení republiky, protože jsem připravoval vzpomínkové akce k výročí srpnové okupace. Spolu se mnou zadrželi taky Miroslava Kusého. Možná to znáte jako proces s tzv. bratislavskou pětkou.

Měl jste i soud?

Ano, Městský soud v Bratislavě mě nakonec osvobodil, ale až 22. listopadu 1989. Před Justičním palácem demonstrovaly tisíce lidí, kteří požadovali moje propuštění.

Nicméně k tomu hned nedošlo, propustili vás, pokud vím, až o tři dny později?

Protože prokurátor se proti rozsudku znovu odvolal, takže jsem zůstal ve vazbě. A tři dny poté mi udělil prezident Gustáv Husák amnestii.

Takže jste o tom, co se děje venku, ani nic nevěděl... měl jste nějaké informace?

O převratných událostech jsem se dozvěděl zčásti z Rudého práva a z Pravdy, které jsem si tehdy do vězení mohl objednat. Ale to nejdůležitější tam samozřejmě nebylo, takže to mi říkal můj advokát.

Jaké to bylo – být zavřen a probudit se prakticky během revoluce v jiném režimu?

Bylo to trochu paradoxní. Jedno z obvinění, kvůli kterým jsem šel do vězení, byl požadavek svobodných voleb. A teď, když jsem šel domů, tak každý druhý dům měl na sobě nasprejováno: Chceme svobodné volby. Byl jsem z toho přece jen trochu v šoku, ale bylo to pochopitelně příjemné překvapení.

A pak jste se už zapojil do porevolučního procesu a budování nových státních struktur?

Ano, bylo to až neuvěřitelně rychlé. Hned druhý den po propuštění jsem měl projev na demonstraci na náměstí Slovenského národního povstání v Bratislavě. Třetí den už jsem byl členem delegace opozice, která v čele s Václavem Havlem jednala s předsedou vlády Ladislavem Adamcem o převzetí moci. A čtrnáct dní poté jsem se stal místopředsedou federální vlády. Skutečně neuvěřitelně rychlý vzestup!

O několik dnů poté jste byl na Pražském hradě jmenován do funkce prvního místopředsedy federální vlády. Jaký to byl pocit, že vás jmenoval právě Husák, který vás jen chvíli předtím amnestoval?

Husák mi při té příležitosti řekl, že on mne nedal uvěznit. Jmenování se přitom konalo jen dva týdny po mém propuštění z vězení. Byl to dobrý pocit, ale ty události šly tak rychle, že nezbývalo moc času se nad tím vším zamýšlet. Bylo potřeba zachraňovat situaci.

Nelitujete, že takovýto proces se nepodařilo dotáhnout do konce v roce 1968...

Samozřejmě, že toho lituji, protože ve hře byl osud minimálně dvou generací, které musely dalších 20 let prožít v komunismu. A zvláště v 70. letech za éry normalizace to bylo hodně složité období a těžká atmosféra. Ale když se na to podívám zcela nezaujatě, tak vidím, že tehdy k tomu ještě nenazrála geopolitická geneze, situace byla markantně odlišná od roku 1989, kdy padla Berlínská zeď a s ní všechno, co nějak souviselo s komunismem. Rok 1968 se naproti tomu odehrával takřka uprostřed studené války.

Slýcháme také hlasy, že sametová revoluce ani revolucí nebyla, šlo prý vlastně jen o předání moci.

Tak o předání moci určitě šlo, ale tomu předcházela právě ta revoluce, která revolucí rozhodně byla.

Jak jste vy osobně nahlížel na nominaci Václava Havla na funkci prezidenta. Na Slovensku prý panovalo přesvědčení, že prezidentem by se měl stát hrdina Pražského jara z už zmiňovaného roku 1968 Alexandr Dubček…

Já jsem měl s Václavem Havlem vždycky korektní vztah. Tam byly dva problémy. Ten první, že on byl do té doby na Slovensku téměř neznámou nebo málo známou figurou. A za druhé: Alexander Dubček byl minimálně pro Slováky hrdina, byl to člověk, který měl už cosi za sebou, a proto se zcela oprávněně očekávalo, že by mohl zasáhnout do toho boje o prezidentský post. Nestalo se, ale jak říkám, Václav Havel při tom prvním zvolení v roce 1989 nebyl pro nás žádnou překážkou.

Jak se dnes na Slovensku vzpomíná na sametovou revoluci? Je tam hodně skepse, zklamání z nenaplněných idejí a cílů?

Určitě je v tom zakomponováno obojí, ale v této době výročí 17. listopadu pochopitelně zcela zastínily události na Ukrajině, už proto, že se dějí takříkajíc za humny. Každopádně jsem rád, že se toto datum stalo státním svátkem, je to jeden z milníků v naší společné historii, jejž je potřeba připomínat.

Když už jsme u té demokracie, cítíte, že skutečně žijeme v demokratickém státě?

Ne! Tady funguje demokracie jenom do té chvíle, dokud se vším souhlasíte. Ale běda, když máte jiný názor!

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

válka na Ukrajině

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Tomáš Procházka

Tvrdil jste, že nejste vládní kandidát

Ale za svého poradce chcete člena vádní strany, konkrétně STAN. Navíc toho, kdo si chtěl ponechat mandát i podobu své stáže v zahraničí. Tak si představujete tu vaši slibovanou nezávislost? Můžete mi ji tedy přesně definovat?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

V 68 letech do důchodu? Jinak. Co Jurečka neřekl. „Pekarová? Ostuda.“

9:02 V 68 letech do důchodu? Jinak. Co Jurečka neřekl. „Pekarová? Ostuda.“

Věková hranice pro odchod do důchodu 68 let, o níž se v souvislosti s připravovanou reformou mluví, …