Stále častěji zaznívá kritika odvádění financí z České republiky. Jedním z příkladů jsou dividendy, které zahraniční korporace vyvádějí do ciziny. Problém trvá už dlouhou dobu... – nakopla vládu k řešení koronavirová krize?
Myslím, že koronavirová krize zvýraznila spíše jiná témata – od fungování zdravotnictví, po digitalizaci státní správy až k zásobování Státních hmotných rezerv. Toto téma teď k těm hlavním určitě nepatří.
Vy sama jste pro zákaz tohoto odlivu i pro zákaz vyplácení dividend. Vysvětlete, prosím, čtenářům, jak by to mělo fungovat?
Tohle je potřeba upřesnit. O zákazu výplaty dividend jsem mluvila v souvislosti s poskytováním státní pomoci – firmy, které dostaly nějakou pomoc od státu, by podle mě nesměly dividendy do zahraničí vyplácet. Ta pomoc přece jde z našich daní, takže jsem považovala za vrcholně nemorální, aby firmy ještě vyplácely dividendy. Tento názor se ale neprosadil. Odlivy dividend ze země značí hlubší problém – vlastnickou strukturu ekonomiky České republiky, která se vytvořila za posledních třicet let.
Tématem dividend se už nějakou dobu zabývá například hnutí SPD. Jeho předseda Tomio Okamura tvrdí, že se jedná až o 300 miliard korun ročně. Je to tak?
Odlivem dividend se zabývá kdekdo. Pokud někdo netrpí provozní slepotou, tak prostě musí vidět, že se jedná o vážný problém české ekonomiky. Oficiální čísla odvodů eviduje Česká národní banka – tam si může čtenář najít i dlouhé časové řady. Přičemž uvidí, že odlivy nejsou jednorázovou záležitostí, mají dlouhodobý charakter a pohybují se kolem těch 300 miliard korun za rok.
Místopředseda SPD Radim Fiala to nazval jako „ekonomický neokolonialismus“. Souhlasí tento název?
Jak už jsem uvedla, odliv dividend je jedním ze znaků ekonomiky České republiky, která se tu vytvořila za posledních 30 let. Odborně hovoříme také o závislé ekonomice, v níž se klíčová ekonomická rozhodnutí dějí jinde, než v České republice. Modelem ekonomiky České republiky a jeho genezí jsem se podrobně zaobírala v knize s názvem Jak jsme se stali kolonií, což se poměrně ujalo.
Okamura zároveň tvrdí, že jde o typickou ukázku toho, jak „jde vláda na ruku Evropské unii. Protože to, aby tu nadnárodní firmy nedanily a vyváděly si peníze do daňových rájů, je právě příkaz Evropské unie.“ Co si o jeho slovech myslíte?
To jsou dva problémy. První je odliv dividend, který vůbec nemusí znamenat, že zde určitá zahraniční firma nedaní. Jen vyjadřuje to, že v České republice je rozšířené zahraniční vlastnictví a tyto korporace zde dosahují dlouhodobě vysoké ziskovosti, což se pak odráží v tom odlivu.
Druhý problém se týká daňových rájů. O nich a jejich omezení se diskutuje desetiletí. V Evropské unii samotné jsou členy země, které fungují jako daňové ráje – Nizozemsko, Irsko. Poslední pokus Evropské komise byl – postavit se daňovým rájům na bázi nelegální státní pomoci, což ale v důležitém rozsudku ‚Evropská komise kontra Apple‘ zhatil Evropský soud. Takže se asi bude hledat jiná cesta, zatímco země jako Nizozemsko budou dál vesele krást daně jiným zemím.
Psali jsme:
Který stát to, podle vás, má v tomto ohledu nastaveno správně? Můžeme si někde vzít příklad?
V posledních 40 letech vládla ekonomická doktrína neoliberalismu, která sloužila jako ideologická opěrka pro velké korporace a pro nejbohatší skupiny. Teprve v poslední době a velmi pozvolna dochází k přehodnocování této politiky, která mimo jiné vedla k obrovské nerovnosti. Není náhodou, že i koronavir přispěl k debatám o větší roli státu, o jeho ekonomické suverenitě a o možnostech zasahovat proti odlivům kapitálu atd. Ale to jsme, obávám se, stále na začátku.
Jakými dalšími způsoby přichází Česká republika o finance v zahraničí? Jsou to tedy například daňové ráje? Jaká je zapotřebí změna?
Daňové ráje už jsme zmínili, to je dlouhodobý a bohužel celosvětový problém.
Odliv dividend oficiálně eviduje Česká národní banka, jenže tu máme další odlivy – přes transferové ceny. Typicky se jedná o další vytahování peněz z českých dcer – třeba tím, že platí drahý nájem matce, matka jí vyúčtuje předražený software, školení, konzultace... kreativitě se meze nekladou. Klidně se můžeme dostat na dalších 200 miliard korun odlivu z České republiky.
Vláda přichází s dalšími a dalšími novinkami. Důchodci mají dostat k Vánocům peníze, má se rušit superhrubá mzda a zavedeny dvě sazby, nastanou tedy změny v daních. Chudší by měli platit 15 procent, zatímco bohatí by měli platit kolem 23 procent. Nově je schválen zmíněný jednorázový příspěvek důchodcům ve výši 5000 korun. Jak si vláda, podle vás, vede?
Podpora ekonomiky přes výdaje je v situaci epidemie logická.
Vadí mi nicméně, že vláda začala koronavirové situace využívat i k tomu, že naprosto bezprecedentně oslabuje příjmovou stranu rozpočtu – od zrušení daně z nabytí nemovitostí, po příšernou konstrukci zpětné vratky pro firmy, až ke zrušení superhrubé mzdy – ale takovým způsobem, že se v rozpočtu vytvoří neskutečná sekera. Netuším, jak to chtějí řešit, ale desítky miliard skutečně lítají vzduchem.
Jak vidím, že se takhle oslabují příjmy, tak už tuším příští škrty – po volbách, ne před nimi... A v případě tak obrovské díry v rozpočtu, jako u nás, to může signalizovat i nebezpečí pozdější privatizace nějaké veřejné služby. Velice mě to znepokojuje.
Je jasné, že český dluh v rozpočtu dosáhne půl bilionu korun. Důvodem má být koronavirová krize. Odpůrci však tvrdí, že dluh není ani tak odrazem koronaviru, jako dosavadního chování vlády, která se na krizi nepřipravila a nedělá správné kroky. Co si myslíte vy?
Od začátku krize říkám, že bylo jasné, že dluhy budou velké – zažíváme naprosto bezprecedentní situaci. Trvat na vyrovnaném rozpočtu za takovéto situace je negramotné.
Stejně tak se domnívám, že podpůrná opatření měla jít dominantně přes výdajovou stranu a mít časové omezení. Místo toho se mění daně takovým způsobem, který skutečně zásadně oslabuje příjmovou stranu rozpočtu a stabilitu veřejných financí.
Ozývá se také, že do dluhu vláda schová problémy, které s financemi má ze svého vládnutí. Obáváte se toho?
Do 500 miliard korun se toho vejde hodně, to je pravda. Obávám se toho, že po volbách v příštím roce dojde na prudkou změnu kurzu. Vzhledem k trvalým daňovým změnám, je možnost jen navýšit daně, případně představit nové daně, nebo začít masivně škrtat na výdajích.
Jak velkou výhodou pro nás je, že nepatříme v současné situaci do eurozóny?
Poskytujeme nám to větší flexibilitu. Navíc je potřeba vnímat, že eurozóna se velice změnila. Poněkud zesílil tlak, aby se stala skutečnou měnovou unií – tedy i unií dluhovou. A to už v sobě obnáší další velice vážná rozhodnutí.
A je tato situace příkladem, proč euro nepřijímat?
S tím, jak se eurozóna mění a vyvíjí, není jasné, do jaké konstrukce a s jakými povinnostmi bychom vlastně vstupovali.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
