Jak hodnotíte rok 2017 z hlediska české politické scény? Jaké události byly podle vás klíčové? Co lze hodnotit kladně a co naopak záporně?

Rok 2017 byl bezesporu přelomový nejenom z hlediska české, ale i evropské politické scény. Rostoucí nespokojenost evropských obyvatel s politikou arogantního samoděržaví Evropské komise na jedné straně se projevila v nárůstu politických preferencí euroskeptických stran, jak ukázaly volby v Rakousku, Francii a v Německu. Tento návrat k demokracii, kdy lidé vyjadřují svůj nesouhlas s vládami, bych hodnotil kladně.

Na druhé straně rostoucí hluchota vedení Evropské komise ke všem varováním ohledně rostoucích problémů s migranty, k odmítání vnucování nelegálních migrantů pod nejrůznějšími klíči a pohrůžkami národním státům, které je dosud odmítaly. Tvrdošíjnost, s jakou se orgány EU, plné skvěle placených úředníků, snaží urychlit získání absolutní moci v Evropě (což eufemisticky nazývají hlubší integrací), také nepřispívá k hlubšímu přesvědčení Evropanů o prospěšnosti a užitečnosti existence EU. Záporně hodnotím výsledek roku 2017 v tom, že potvrdil nepoučitelnost vedení Evropské komise a jeho neschopnost vládnout v demokratickém systému.

Co bude podle vás podstatné u nás v roce 2018? Na co je třeba se soustředit a které věci „ohlídat“?

Očekávám, že tlak na potlačení svobod národních států a jejich občanů ze strany Evropské komise bude nadále pokračovat (například implementace direktivy EK o zbraních, které chceme zabránit). Dále bude pokračovat hluchá přezíravost vedení EU k hlasům občanů, o to tvrdší bude europropaganda v médiích. Myslím, že si budeme rok 2018 pamatovat jako rok, kdy si Evropská unie vykopala hrob. Stejně jako Rakousko-Uhersko před 100 lety. Čekají nás prezidentské, senátní a komunální volby, tak zde jistě bude velmi živo, ale ve starosti o radnice a magistráty nesmíme zapomínat na starost o Evropu a o boj o znovuzískání samostatnosti pro Českou republiku. 

Jak tipujete výsledek prvního a druhého kola prezidentské volby?