Točíme se v kruhu vysokých cen energií, zejména elektřiny. Padají různé příčiny: Putinova agrese, přeprodávání české elektřiny přes lipskou burzu, neschopnost vlády došlápnout si na ČEZ sektorovou daní, Green Deal… Jak to občanovi srozumitelně poskládat?

K uvedeným příčinám je nutno přidat ještě covid a ekonomické postcovidové oživení, které zvedlo poptávku po energiích. O vlivu uvedených faktorů se vedou spory. Je to tak od všeho trochu. Nutno ale rozlišovat, co je způsobeno externími vlivy, a co jsme schopni ovlivnit. A tady je toho vnějšího až překvapivě málo. Ruský plyn a ropa tečou přesně podle kontraktů, covidová pandemie poněkud a asi jen dočasně ustoupila. Vše ostatní je dílem „subjektivního faktoru,“ především ústupu od racionality a popuštění uzdy iracionálním vlivům paniky, katastrofických scénářů, ekologicky fanatických a bojechtivých rozhodnutí západních politiků, která se promítají do burzovních spekulací.

Pokud jde o sektorovou daň, jejíž hrozbou přinutila např. slovenská vláda ,,své“ energetické společnosti razantně zastropovat ceny, tak tuto daň navrhuje dokonce už i Miroslav Kalousek. Bojí se něčeho Fialova vláda? A co Fialův argument, že je nutné brát ohled na 30 % menšinových akcionářů ČEZu?

Rozhodně jsme schopni jako stát zabránit prodeji energií na burzu se zpětnými odkupy za násobně vyšší ceny. Výmluvy na minoritní akcionáře je nutno číst tak, že to jsou v převážné míře sponzoři současné vládní koalice, ne-li přímo její představitelé. Pokud těm budou chybět peníze, nebudou ani štědré příspěvky na volby. Z těch milionů, které si nechal vyplatit management ČEZu, určitě něco ukápne na „transparentní“ účty stran vládní koalice (jestli i jinam, se neodvažuji spekulovat). Vždyť takto vstřícný postoj vůči manažerům většinově státního podniku nezastává skoro žádný civilizovaný stát.

Vláda sice formálně deklaruje boj proti inflaci, ale každý, kdo prošel kurzem základů ekonomie ví, že taková situace nahrává dlužníkům, tedy i státu. Čím vyšší inflace bude, tím rychleji se bude snižovat veřejný dluh, neboť poroste inkaso především nepřímých daní. Vláda samozřejmě z peněz vyždímaných na bezbranných spotřebitelích něco „velkoryse“ převede do podpor na nákup energií, ale multiplikačně zvýšené ceny potravin, spotřebního zboží a služeb budou částečně kompenzovány jen těm nejchudším.