Za pár dní to bude přesně sto let od vzniku republiky. Máme důvody to slavit, když tehdy vzniklá republika už skoro třicet let neexistuje?

Rozhodně je co slavit. A to přesto, že historický vývoj ukázal, že základy, na nichž bylo Československo vybudované, už v sobě bohužel měly určité zakódované velké problémy. Základní otázka zní, zda byla Československá republika skutečně národní stát, nebo nebyla. To, že nebyla v etnickém pojetí národní stát, ale naopak mnohonárodnostní stát, i když byla za národní stát vydávána, v sobě obsahovalo zárodek nestability a možná i budoucího rozpadu. Když si uvědomíme různorodost národnostního, historického, kulturního, ekonomického i náboženského charakteru jeho obyvatelstva, tak vidíme, že Československo bylo jakési malé Rakousko-Uhersko. Tím byly zakódovány problémy, které se daly vyřešit pouze jednou formou. A to uskutečněním Masarykovy myšlenky politického československého národa. Představoval si, že jeho myšlenky humanismu a demokracie se prosadí, dával tomu tak padesát let. Masaryk říkal, že státy se udržují myšlenkou a idejemi, na jejichž základě vznikly. Československo vzniklo na základě idejí, které reprezentoval Masaryk, to jest idejí státu společného národnostem, které tu žily, to jest občanské československé společnosti. Měl vizi československého politického národa, ale tu se nikdy nepodařilo uskutečnit.