V redakci zpravodajství ČT jste strávil deset let. Kde vidíte skutečný spouštěcí mechanismus televizní vzpoury, od které uplyne v těchto dnech již patnáct let? Prologem se stalo odvolání Dušana Chmelíčka z postu generálního ředitele 12. prosince 2000...

Ovšem bezprostředním podnětem k rozpoutání tehdejší televizní krize bylo nepochybně jmenování Jiřího Hodače generálním ředitelem České televize, ke kterému došlo také v prosinci. Myslím však, že skutečné příčiny vzpoury redaktorů zpravodajství byly hlubší. Hledáme-li její kořeny, musíme se vrátit do dubna 1998, kdy usedl do křesla generálního ředitele veřejnoprávní televize mladík Jakub Puchalský, který vystřídal ve funkci Iva Mathé. Puchalský předtím působil jako šéf české pobočky BBC, což byl pro tehdejší Radu ČT nejspíš rozhodující argument, který ji dovedl k této volbě. Chtěl bych zde připomenout, že devadesátá léta byla obecně érou mladých manažerů, jimž chyběly zkušenosti, ale vůbec jim nechybělo sebevědomí. ČT nebyla zdaleka jedinou firmou, která na to doplatila. Puchalský se rozhodl radikálně proměnit podobu veřejnoprávní televize, jež po celou dobu ředitelování Iva Mathé měla v dobrém slova smyslu tvář převážně konzervativní instituce, která vyrůstala z národních a vlasteneckých kořenů. Nyní přišel na scénu "britský výsadek", který jí chtěl vtisknout globální a kosmopolitní charakter. Nebyl to jen Jakub Puchalský, ale také jím jmenovaný šéf zpravodajství Ivan Kytka nebo původně amatérský divadelník a nyní ředitel programu Gordon Lowitt. Ve zpravodajství ČT se objevili i Američané Andrew Stroehlein a Rebeca Lipkin.Výsledkem tohoto totálního obratu byl však neuvěřitelný chaos, který po poměrně krátké době donutil Puchalského, aby Kytku obětoval. Myslím, že bouře nevole, která se strhla ve zpravodajství a posléze i v celé ČT po jmenování Jiřího Hodače generálním ředitelem ČT na konci roku 2000 mohla významně souviset s tím, že i on v minulosti působil v BBC. Jestliže ještě poměrně nedávno bylo vysílání BBC v redakci považováno za nedostižný vzor, po globálním experimentování s národní institucí začal být název BBC vnímán téměř jako nadávka. Mimochodem Jiří Hodač působil ještě za ředitelování Dušana Chmelíčka ve funkci ředitele zpravodajství a působil dost nevýrazným a nečitelným dojmem. Viděno s odstupem, nebyla to dobrá volba, což ovšem neznamená, že byli jeho odpůrci oprávněni svrhnout ředitele zvoleného v intencích platného zákona.