Rok 2015 je označován za nejsložitější rok od sametové revoluce. Byl podle vás něčím přelomový?

Těžko říct, zda byl přelomový, určitě ale nebyl nijak katastrofický. Možná, že je do jisté míry zlomový v tom, že začínáme psychicky vstřebávat fakt, že nemusí být stále lépe. To nebude snadné hlavně pro mladou generaci. Moje generace to měla snazší, když třicet let žila v komunismu a pak přišel přechod do lepších dob. Dnešní mladí lidé se budou muset vyrovnávat s opačným směřováním.

V září jste v rozhovoru pro Parlamentní listy mluvil o možnosti velké krize, která může přijít postupně, ale i náhle. Myslíte, že jsme se přiblížili takovému bodu zlomu?

Ze všech globálních výzev začaly vystupovat dvě, ale netroufnu si odhadovat, kdy v plné síle nastanou a jak budou vážné. Jedna z nich je terorismus. Po atentátech v Paříži je jasné, že s tímto zlem budeme v budoucnu častěji konfrontováni. Stačí, aby mezi muslimy byl jeden terorista z tisíce a jen jeden z tisíce pokusů se povedl. Na důvěru ve společnosti to pak bude mít obrovský dopad. Druhé riziko je klimatická změna a z mého pohledu je ze všech výzev nejvážnější. Ještě před několika lety si mnoho lidí neuvědomovalo nebo spíše nepřipouštělo vážnost problému. To se však začíná měnit. Bohužel to, co jsme zaseli ve druhé polovině minulého století, neodčiníme za týden.

Může ještě lidstvo nějak podstatně ovlivnit produkci CO₂? Někteří říkají, že už jsme se dostali za hranici návratu…