Europoslanec Polčák: Pokud bude Zeman kandidovat, není jisté, že se dostane do druhého kola. A v Bruselu se o něm povídá...

Kauza kolem přijetí dalajlámy ministrem kultury a reakcí prezidenta, která vyburcovala společnost, má ještě dohru, prezident v nedělním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že by měl ministr Daniel Herman odejít z vlády, že o jeho odvolání požádá i premiéra v rámci uvažované rekonstrukce vlády. Co říkáte tomu, že by celá kauza měla mít takovéto vyústění?

Naše hnutí je v opozici. Pokud jsou vztahy ve vládě napjaté, je to otázka vlády. Právo navrhovat odvolání člena vlády má premiér, bez jeho návrhu prezident nikoho odvolat nemůže. A předpokládám, že pan premiér si dobře spočítá, co by takový návrh na odvolání ministra kultury provedl v koalici. Pro nás jako pro opoziční hnutí, které si myslí, že tato vláda je už v jakémsi delíriu, de facto neschopna řešit problémy České republiky, by měl smysl odchod celé vlády, nikoli pouze jednoho ministra. Pokud by důvodem odvolání mělo být to, že se pan Herman setká s dalajlámou, pak takový důvod pokládáme za směšný. To rozhodně není důvod pro to, aby odstupoval z vlády ministr. Myslíme si, že představitelé svobodné země by měli mít možnost setkávat se s duchovními autoritami.

Zřejmě ještě vážnější věcí bylo prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů, kteří se distancovali od přijetí dalajlámy a ujišťovali Čínskou lidovou republiku, že se naše zahraniční politika vůči Číně nemění. Jak se jako člověk, který se pohybuje v Evropském parlamentu, díváte na toto prohlášení, které kritici označili jako servilní, devótní nebo dokonce ostudné?

Přiznám se, že to považuji opravdu za závažnější věc. My zde máme obsah jakýchsi písemných závazků mezi Českou republikou a Čínou. Představa, že tento obsah daných písemných závazků ještě doplňují nějaká nepsaná pravidla, která si údajně vláda měla dohodnout, je pro nás hodně nepřijatelná. Nepsaná ujištění mezi dvěma stranami by v mezinárodních otázkách být neměla, protože potom hodně znesnadňují kontinuitu zahraniční politiky. Nemůžete se pak dovolávat obsahu nějakých nepsaných pravidel, když je vlastně ani neznáte. Skutečností je, že evropská kultura je založena v mezinárodních otázkách na dodržování psaných dohod. My jsme vyzvali vládu, aby zveřejnila, zdali taková ujednání o určitých dalších doplňujících faktických nepsaných pravidlech o jednání s Čínou, případně dalšími představiteli skutečně existují nebo ne, protože to skutečně znejišťuje zahraniční politiku a dostává nás to i tam, kam jsme se dostali po setkání s dalajlámou. Pokud pan Herman popírá, že by na takovou dohodu přistoupil, a zase podstatná část vlády ji vlastně dodržuje, musím připomenout, že i pan Bělobrádek se setkal s panem dalajlámou v soukromí, tak to vyvolává skutečně zásadní otázky, jestli taková dohoda byla učiněna. Hlavně nás to velmi podlamuje při jednání s dalšími stranami. Myslím si, že Čína z tohoto příběhu nevyšla nijak pošramocena, ani setkání s dalajlámou určitě neznejistilo územní celistvost země. Ale tím, kdo z toho vzešel poškozen, je česká vláda, to je nepochybné. Já to pokládám za velké selhání české vlády, že vůbec k této anabázi došlo. A pokud jde o podpis čtyř nejvyšších ústavních činitelů, naprosto souhlasím s předsedou Ústavního soudu, že to vypadá, jako kdyby to bylo ujištění v předvečer vypuknutí války. Bylo to nepochybně devótní.

Vnímá někdo v Bruselu z vašich kolegů v Evropském parlamentu, co se u nás v souvislosti s návštěvou dalajlámy dělo, nebo je pod jejich rozlišovací schopnosti vnímat takové bizarní události v České republice?

Nemyslím, že je to pod jejich rozlišovací schopnost, ale Česká republika tu nemá příliš dobré postavení, takže to nikoho příliš nezajímá. My bohužel nemáme silného premiéra, který by tady byl nějak dramaticky oceňován, to jsem si tady nevšiml, a je to asi dáno tím, že česká vláda nemá úplně ujasněnou politiku vůči Evropské unii. Hnutí ANO zpochybňuje řadu kroků a ČSSD s KDU-ČSL mu to nemůže úplně zatrhnout. Tam je nutné společná konzistentní zahraniční politika ve vztahu s Evropskou unií. A pokud jde o pana prezidenta, toho tady všichni považují za mluvčího Ruska a možná i Číny.

Znesnadňuje vám tento nelichotivý obraz České republiky vaši práci v Evropském parlamentu?

Myslím, že to nikoho nezajímá, spíš se bavíme o problémech, které zde řešíme. Musím říci, že, byť to možná v České republice zní nepravděpodobně, se tady nehledí na to, kdo co říká, ale na to, co kdo říká. Jinými slovy posuzuje se síla argumentů, nikoli to, co je spojeno s daným poslancem nebo danou vládou. Ale v konkrétním aspektu mají vládní politika a vládní návrhy, jak se třeba jako poslanci máme zachovat, mnohdy velkou logiku a mám pocit, že jsme na jedné lodi. Ale pokud jde o obecný vliv a vážnost České republiky, myslím, že není valná a už to trvá delší dobu. Musíme zapracovat na tom, aby se zlepšily.

Za rok a půl nás čeká přímá prezidentská volba. Už se objevují jména možných kandidátů, jeden z nich – Michal Horáček – už dokonce oficiálně potvrdil svou kandidaturu na hlavu státu. Ale zpochybňování jeho způsobilosti se objevila nejen z Hradu a od příznivců Miloše Zemana, ale překvapivě i z řad kritiků současného prezidenta. Nikdo nebude úplně ideální, každý má nějakou minulost, pan Horáček minulost bookmakera a majitele sázkové kanceláře Fortuna. Ale svou kandidaturu vzal velmi vážně a zodpovědně, dokonce transparentně odhalil svůj majetek a příjmy, což není ve zdejších končinách zvykem. Co jste říkal prvnímu kroku prvního kandidáta do boje o Hrad?

Musím ocenit to, že pan Horáček se rozhodl naprosto transparentně a předvídatelně, tedy s velkým předstihem, vstoupit do prezidentské volby. Musí sehnat padesát tisíc podpisů. Kandidovat je jeho občanské právo, v tomto smyslu jeho krok vítám, na druhou stranu musím říci, že naše hnutí se bude zabývat prezidentskými volbami a případnou podporou kandidátů ve chvíli, až bude znám alespoň předběžný seznam kandidátů. My jsme si zatím nevybrali žádného kandidáta, s kterým bychom chtěli spojovat naše úsilí při případném shánění buď podpory občanů nebo pro případnou nominaci ze Senátu, protože do přímé volby může nominovat i senátní klub. Pokud by se nám podařilo najít průřezovější podporu v Senátu, mohli bychom uplatnit i tento model. Budeme rozhodovat patrně na přelomu ledna a února o tom, koho bychom chtěli podporovat, až budou známější nominace, nejpozději by se mělo stoprocentně rozhodnout v březnu. Zítra máme jednání se zástupci Kroměřížské výzvy, která nám chce předestřít svoji vizi svého výběru. My je vyslechneme, ale dokud to neprojednáme s naší členskou základnou, nebudeme se rozhodně k ničemu zavazovat. A to platí i ve vztahu k panu Horáčkovi.

Bude ve vašem rozhodování, koho podpoříte, nebo zda dokonce někoho sami nominujete, hrát roli, zda bude kandidovat znovu i současný prezident Miloš Zeman?

Ne, to s tím nesouvisí. Protože Miloš Zeman určitě nebude usilovat o podporu našeho hnutí. To mohu dopředu vyloučit. My se budeme ptát našich lidí na našich sněmech, které už začínají v jednotlivých krajích, příští týden je jednání v Pardubickém kraji, jaké vidí své preference pro podporu případných kandidátů, i když oficiálně svou kandidaturu ještě neohlásili. Slyšeli jsme už vícero jmen lidí, kteří nevyloučili kandidaturu, například předsedy Akademie věd pana Drahoše, slyšíme jméno Petra Pitharta. Všechna jména, byť jsou teprve v mlze, projednáme, ale pokud jde o Miloše Zemana, vím určitě, že ho podporovat nebudeme.

To jsem si skutečně nemyslela, že by hnutí STAN podpořilo Miloše Zemana, ale měla jsem na mysli, jestli neuvažujete jako váš kolega v Evropském parlamentu Jiří Pospíšil, který prohlásil, že se o své kandidatuře rozhodne až na základě toho, jestli se objeví na scéně vhodný protikandidát Miloše Zemana.

Ale pokud jde o pana Pospíšila, je také kandidátem, o kterém můžeme uvažovat. Měl jsem možnost se s ním blíž seznámit jako s kolegou v Evropském parlamentu, dřív jsem ho znal spíš z pozice ministerské než poslanecké. Pro nás to je jméno, o kterém budeme také přemýšlet. A mluvím skutečně za hnutí, nejen za sebe.

Jak jste sám řekl, objevují se v souvislosti s přímou volbou prezidenta různá jména, nejen bývalých a současných politiků, jako je Petr Pithart nebo Jiří Pospíšil, ale i jména z vědeckých nebo uměleckých kruhů jako Jiří Drahoš nebo Michal Horáček. Je politická zkušenost podle vás předností pro funkci prezidenta, který může po sněmovních volbách nebo v době vládní krize poměrně výrazně ovlivnit situaci na politické scéně, nebo má u vás větší šanci člověk, který se dosud pohyboval mimo politiku?

Těch kritérií je určitě několik. Podle našeho přesvědčení je samozřejmě lepší, když takový kandidát má již konkrétní politické zkušenosti. Na druhou stranu to neznamená, že to musí být člověk jen bytostně vzešlý nebo už spjatý s politickým prostředím. Pro nás je důležité, jestli jeho dosavadní výkon, ať už v politické nebo veřejné funkci, protože oblast vzdělávání a vědy je velmi blízká veřejnému působení, působil jistě a věrohodně. Nechceme podporovat kandidáta, který by byl na Hradě nejistý. To je absolutní základ jakékoli úvahy. A druhá úvaha je, jestli má šanci v takové volbě uspět, to znamená musíme zhodnotit jeho dosavadní profesní, ale samozřejmě i osobnostní předpoklady, protože prezident republiky má dávat i jakési morální příklady. A v tomto bychom podle mého názoru mohli dosáhnout na Hradě změny, protože současný prezident Zeman neplní ani to, co řekl ve svém inauguračním projevu, a to je mi velmi líto. Protože to spojování země a spojování společnosti je něco, co asi všichni očekáváme od prezidenta republiky. Takže chceme podpořit někoho, kdo zaručí všechna tato kritéria.

Důležité je, aby se takový kandidát dostal až do druhého kola, aby měl proti Miloše Zemanovi šanci.

Já si dokonce myslím, že se ve druhém kole nemusí ani Miloš Zeman objevit. Je to možná příliš troufalé, ale roli bude hrát otázka, jak se zachová sociální demokracie. Pokud by nominovala nebo podpořila nějakého výrazného kandidáta, je dost možné, že se tam dostane tzv. občanský kandidát a vedle něj kandidát podpořený konkrétními politickými stranami, a druhé kolo pak může vypadat úplně jinak, než si dneska všichni myslí. Třeba by současný prezident svůj post neobhájil, pokud bude vůbec kandidovat. Skutečně si nemyslím, že je nadmíru jasné, že ve druhém kole bude Miloš Zeman, jestli se rozhodne kandidovat.

Miloš Zeman chce oznámit, jak se rozhodl, až na jaře příštího roku. Ale ekonomický publicista a provozovatel internetového ekonomického portálu Miroslav Motejlek je přesvědčen, že Miloš Zeman už kandidovat nebude, protože mu to jeho ego nedovolí, protože by mohl prohrát. Co si o tom myslíte?

Také mohu jen teoretizovat, protože jsme v minulosti viděli, že pan Zeman po jednom vládním období už do dalšího souboje nešel a přenechal možnost servat se o tu pozici Vladimíru Špidlovi. A domnívám se, že to bylo ve stejném gardu. Nevím, do jaké míry byl přesvědčen, že by ta vládní obhajoba byla úspěšná. Nevím, co pan prezident udělá, ale myslím, že ještě pár vyjádření pana Ovčáčka a jeho šance na obhajobu prezidentského mandátu budou velmi, velmi malé.

Oslava státního svátku 28. října v Podhradí, kterou svolal předseda STAN Petr Gazdík na Staroměstské náměstí v Praze, byla velmi úspěšná, zúčastnily se jí tisíce lidí. Blíží se další významný svátek – 17. listopad. Zemanovi příznivci se obávají, že přijde pokus o „násilné svržení prezidenta“. Mohou se oslavy změnit opět na protesty proti Zemanovi a dalším představitelům České republiky, kteří jsou kritizováni za to, že se hrbí před mocnostmi z Východu?

Jsem velmi rád, že akce na Staroměstském náměstí proběhla v klidné atmosféře. Bylo to skutečně důstojné uctění státního svátku. Jsem rád, že se to panu předsedovi Gazdíkovi a dalším podařilo udržet v duchu důstojné oslavy státního svátku, a ne jen prvoplánové akce vymezující se proti někomu. Tomu odpovídala i nálada. Pokud jde o 17. listopad, charakter tohoto svátku je jiný. Je to boj o svobodu, za lidská práva, a to už poskytuje větší míru volnosti a úvah, co budou konkrétní nespokojení lidé dělat. Já je nebudu k ničemu vyzývat, my za stranu, já a další představitelé strany, pan předseda Gazdík nebude v té době v republice, položíme v tichosti kytici na Národní třídě a případně se zúčastníme nějaké tichého setkání. Předpokládám, že pokud nějaké protesty proběhnou, budou v režii někoho jiného. My se na nich podílet nebudeme, ale nebudeme ani nikomu zakazovat, aby se jich zúčastnil. To už bude na rozhodnutí členů.