Téma syrských uprchlíků je zpátky. Europoslankyně Michaela Šojdrová přivezla seznam 14 dětí. Andrej Babiš staví vesnici pro 150 dětí přímo v Sýrii. Která forma pomoci je lepší?

Podle mého názoru je řešení problémů tam, kde vznikly, tedy postavení školky, bydlení v Sýrii. Je to vhodnější a po pravdě řečeno, ani si nedovedu představit, jak by se vybíralo oněch čtrnáct sirotků, jak by se vše zjišťovalo a myslím, že ta pomoc z hlediska efektivity vynaložených prostředků bude lepší v Sýrii.

Co potom v Evropě jednak s džihádisty, kteří se chtějí do Evropy vrátit, a jednak s uprchlíky, kteří sem přišli v letech 2015 – 2016? Máme tlačit na jejich odchod?

Vždy je to záležitost daného státu. Pokud ti, kdo se chtějí vrátit, mají občanství dané země, například francouzské, tak to musí řešit francouzská vláda a je na nich, jak to budou řešit. Obecně platí, že podle azylových zákonů, podle legislativy to není záležitost evropská, ale národní, takže to musí řešit státy. Z mého pohledu to, co se stalo v roce 2015, je vlastně jakýmsi mementem, jak bychom se my Evropané neměli chovat. Teď nemyslím zrovna Českou republiku, protože my jsme se vždy chovali zodpovědně i z hlediska ověřování a tak dále. Spíše mířím na jiné státy jako Německo, Francie, ale i státy, které byly průchozí během uprchlické vlny. To znamená, že bychom si z tohoto období měli vzít ponaučení a tito lidé by se měli řádně prověřit - ať už cizineckou policií nebo zpravodajskými službami. A v případě, že se vyskytne nějaký problém, měli by odejít. Řešení je opět tam, kde v současné době žijí, protože jsou i informace, že vlastně některé země ani nemají povědomí o svých občanech.