Boje na Ukrajině se vedou už více než dva měsíce. Jaký je váš odhad dalšího pokračování? Za jakých okolností může válka skončit? A bude stačit pouze dohoda Ukrajiny s Ruskem nebo bude zapotřebí velký západní partner, třeba USA?
Myslím, že nelze odhadnout, jak dlouho bude válka pokračovat. Bude do značné míry záležet na vývoji na bojišti. V této chvíli není ani jedna z válčících stran ochotná se dohodnout na příměří a mírové dohodě, neboť doufá, že si pro to jednání vytvoří na bojišti výhodnější podmínky. Předpokládám, že Rusové budou chtít kontrolovat přinejmenším pozemní koridor z Donbasu na Krym a zajistit zásobování Krymu vodou z Dněpru. Možná budou chtít dostat pod kontrolu i ukrajinské černomořské přístavy a co největší oblasti Doněcka a Luhanska. Maximalistická představa některých generálů je pravděpodobně okupovat přístavy Mikolajiv a Oděsu a dojít až do Podněstří. Předpokládám, že někteří generálové by rádi okupovali území až k Podněstří, kde budou chtít chránit proruské síly, ale na to současná ruská armáda asi nemá, pokud by nedošlo k mobilizaci dalších třeba 450 000 vojáků. Ukrajina asi doufá, že se jí podaří vytlačit ruská vojska ze všech území, která dnes okupují, s výjimkou území Doněcké a Luhanské lidové republiky až k původní linii dotyku. Než se situace na bojišti vyjasní, tak asi nebudou mít obě strany zájem na diplomatickém řešení, které považuji za nevyhnutelné.
Souhlasíte s trvalým umístěním vojsk jiných členských států NATO na území ČR?Anketa
Podle mého názoru by bylo nejlepší, kdyby se mezinárodní společenství snažilo donutit obě strany k dohodě o příměří a pak k jednání o možném kompromisu, který by vzal v úvahu jak teritoriální integritu Ukrajiny, tak i bezpečnostní zájmy Ruské federace. Tuto kompromisní mírovou dohodu budou muset nejen podepsat vlády Ukrajiny a Ruska, ale garantovat i další velmoci, zcela jistě USA, ale snad i Francie, Velká Británie a Německo. Ukrajina bude asi chtít i garance od Polska a Izraele. A osobně jsem přesvědčen, že významnou roli musí sehrát i OSN, jejíž role bude klíčová pro rekonstrukci devastované Ukrajiny.
Ruský vpád na Ukrajinu a trvání války ukázalo značnou neakceschopnost ruské armády, její velké mezery. De facto padají jakákoli varování, že musíme být ostražití, protože jinak Putin pojede dál za západ. Těžko by toho byl schopen, když za dva měsíce nedobude Ukrajinu. Překvapuje vás, jak dlouho boje trvají a že se Ukrajina stále zvládá bránit?
Jsem si jist, že Putin nikdy neuvažoval o tom, že by vyslal vojska na západ od Ukrajiny. Myslím si, že neměl v úmyslu ani okupovat celou Ukrajinu, jak řekl na začátku konfliktu. To by musel poslat na Ukrajinu daleko větší počet vojáků. Těch 150 000–200 000 vojáků, kteří přepadli Ukrajinu, nemohlo okupovat dlouhodobě žádná větší ukrajinská města. Set G. Jones, ředitel Mezinárodního bezpečnostního programu v americkém Středisku strategických a mezinárodních studií poukázal na skutečnost, že poměr počtu invazních vojáků k počtu obyvatel Ukrajiny byl 3,4 vojáků na 1000 obyvatel, s čímž nelze udržet žádné větší území. Tyto poměry v minulých úspěšných operacích byly daleko větší, např. 89,3 sovětských vojáků na 1000 německých obyvatel v roce 1945 nebo 19,3 amerických vojáků na 1000 obyvatel v Kosovu v roce 2000, 17,5 v Bosně (1995). V Iráku na 1000 Iráčanů připadlo 6,3 amerických a spojeneckých vojáků.
Fotogalerie: - Ukrajinští Romové na Hlaváku
Nepřekvapuje mne, že se Ukrajina zvládá dobře bránit. Je jasné, že Putin hrubě podcenil připravenost ukrajinské armády a v prvních liniích tam poslal mnoho nezkušených branců. Ukrajinci brání svou vlast nesmírně statečně a jsou rovněž dobře vycvičení (od roku 2014) vojenskými experty USA a Británie a v neposlední řadě je ukrajinská armáda nyní vybavena účinnými a moderními západními zbraněmi, které jsou často nasazeny proti starší sovětské výzbroji ruské armády. A USA nyní posílají na Ukrajinu nejen zbraně pro obranu, ale i útočné zbraně, které by měly umožnit Ukrajině přejít do protiofenzivy. A USA rovněž nyní přiznaly, že poskytují Ukrajině špičkové špionážní informace, které například umožnily potopení ruské vlajkové lodi Moskva a nedávno další ruské válečné lodi. A ruští vojáci mají špatnou bojovou morálku a nedostatečnou motivaci bojovat proti Ukrajincům.
Bojíte se Vladimira Putina?Anketa
Dle některých expertů se Ukrajina drží jen díky dodávkám zbraní ze Západu. Zajišťování výzbroje je hlavním úkolem ukrajinských velvyslanců a sám prezident Zelenský často silně emocionálně na západní lídry apeluje. Najdou se i tací, co masivní vyzbrojování kritizují s tím, že to jen prodlužuje válku a přináší další ukrajinské oběti. Jaký je váš pohled?
Připomínám, že od roku 2014 se počet aktivních mužů v ukrajinské armádě zvýšil ze 6000 na 150 000 a od té doby neustále roste. Současně USA poskytly Kyjevu výzbroj za více než 6,1 miliardy USD. A od zahájení invaze v únoru 2022 jen USA dodaly ještě 6000 protitankových Javelinů, 1400 raket Stinger, 16 Mi-17 helikoptér, 90 155mm houfnic a 184 000 příslušné munice.
Souhlasím s tím, že pokračující vyzbrojování Ukrajiny umožňuje armádě se účinně bránit a i získávat zpět území dosud okupovaná Ruskem. To pochopitelně válku prodlužuje a zvyšuje to počet mrtvých. Nedávno po návratu z návštěvy Kyjeva prohlásil americký ministr obrany Lloyd Austin, že hlavním smyslem současné politiky USA je „takové oslabení Ruska, aby již nebylo schopné žádné další podobné invaze“. Obranu demokracie na Ukrajině nezmínil.
Je nepochybné, že Putin přecenil bojeschopnost Ruské armády, oslabené rozsáhlou korupcí, a hrubě podcenil připravenost početné a především dobře vyzbrojené a vycvičené ukrajinské armády. Putin poslal své nezkušené brance proti ukrajinské armádě, o níž mu jeho zpravodajci (pravděpodobně rovněž zkorumpovaní) neprozradili, že se od roku 2014 kvalitativně změnila. Být Putinem, tak bych je všechny do jednoho na hodinu propustil. Nezavíral do koncentráku, ale dal jim padáka.
Fotogalerie: - Radev a Zeman
Prezident Volodymyr Zelenskyj vskutku pravidelně a emocionálně opakovaně apeluje na západní vlády, aby Ukrajinu co nejlépe vyzbrojily. Někdy to podle mého názoru i poněkud přežene, například když v projevu k poslancům izraelského Knessetu přirovnal ruskou armádu k Palestincům, kteří v potyčkách ohrožují izraelské policisty nebo vojáky. Jindy zase v souvislosti s ruskou armádou zmínil holocaust. Pro španělské poslance zase zvolil přirovnání ruské armády k fašistům, kteří způsobili tragédii v Guernice. Někdo pak naopak připomněl, že názory důstojníků azovského praporu se podobají přesvědčení těch, kteří bombardovali Guerniku. Ve většině případů apely prezidenta Zelenského padají na úrodnou půdu. A pochopitelně to vítají zbrojařské firmy, zvláště v USA, kde nyní urychlují další výrobu např. Javelinů.
Prakticky od počátku ruského vpádu na Ukrajinu se mluví o členství této země v Evropské unii. Většina lídrů EU včetně šéfky Evropské komise nebo českého premiéra chtějí Ukrajinu v EU co nejdříve. Nicméně Rakousko řeklo, že to nepodpoří, čímž by celý proces skončil. Jak to je? Patří Ukrajina do EU? A patří tam případě ve zrychleném řízení? Je tu řada kandidátských zemí, které vyjednávají i deset let a Ukrajina by dostala přednost…
Neznám žádné „zrychlené řízení“ pro vstup do EU, pro nějž existují jasně dané podmínky. Politické podmínky definuje tzv. kodaňská úmluva. Ty Ukrajina nemůže splnit ani zdaleka, neboť podle OSN patří nejen mezi nezkorumpovanější státy Evropy, ale i světa. Po splnění kodaňských kritérií musí kandidátský stát splnit více než 30 striktních ekonomických kapitol. I velmi rozvinuté České republice to trvalo téměř 6 let. Kandidátské státy na Balkáně se o to snaží již mnoho let a nemají splněno ani polovinu těchto kapitol. Turecko požádalo o členství před více než 40 lety. Rakousko není jediným členským státem EU, který zapochyboval o připravenosti Ukrajiny na členství v EU. Krize v EU by byla obrovská, pokud by se Ukrajině podařilo ignorovat dané podmínky a přeskočit ostatní kandidátské země díky nějakému politickému rozhodnutí některých státníků. Takovéto riziko si EU nemůže dovolit.
Stále intenzivněji se v Evropě mluví o ukončení odběru ruského plynu a ropy. Výrazná část unie by to zvládla bez větších problémů, ale střední a východní křídlo nikoli. Německo je na ruském plynu závislé, České republika prakticky ze sta procent, nemluvě o Slovensku či Maďarsku. S ropou je to trochu lepší, ale i to by vedlo ke skokovému nárůstu cen. Je správné se těchto energetických surovin z Ruska urychleně zbavit? Máme vůbec jako ČR rozumnou alternativu, aniž by to přivedlo většinu obyvatel „na buben“?
Sankce vždy poškozovaly nejen cílovou zemi, ale i státy, které je uplatňovaly. O velkém státě, jakým je Ruská federace, která je na sankce zvyklá, to platí několikanásobně. Odstřižení Ruska od evropského trhu s ropou a plynem jistě připraví Ruskou federaci o významný příjem, ale nezabrání Moskvě své nerostné bohatství prodávat do mimoevropských států, kde žije většina světové populace. ČR, Slovensko, Maďarsko si nemohou dovolit nyní vypovědět smlouvy s Ruskem. EU jim nyní nabízí odklad do roku 2024. Ani to nebude snadné, ale předpokládám, že premiér Fiala slíbil Američanům, že budeme od nich kupovat zkapalněný plyn LNG, i když zaplatíme třikrát vyšší cenu, než dnes platíme Rusku. A stejně musíme počkat až Němci pro to vybudují příslušné terminály. Také předpokládám, že v čase budeme moci dovážet plyn i z Kataru. Také odhaduji, že nejpozději do konce letošního roku budou obnoveny dohody JCPOA a zrušeny americké protiíránské sankce. Írán má velký zájem vyvážet svou ropu i plyn do Evropy, a jistě bude levnější než LNG z USA. Ovšem obávám se, že česká vláda z důvodů čistě politických nebude chtít přistoupit na výhodnější obchod se státem, který není spojencem USA. Uvidíme.
Jak hodnotíte zahraniční politiku nové české vlády? Petr Fiala je výrazně chválen jako silný lídr, ukázal odvahu cestou do Kyjeva mezi prvními světovými státníky. Vláda je na světové špičce v podpoře Ukrajiny, z druhé strany spíše pohřbívá spolupráci v rámci V4. Hodlá vyjednat obrannou dohodu s USA. S jakými pocity to jako bývalý šéf diplomacie pozorujete?
V žádném případě nechci snižovat odvahu premiéra Petra Fialy. Do Kyjeva ovšem nyní cestuje řada politiků a státníků a nemyslím si, že by je Rusové chtěli nějak ohrozit. Souhlasím, že ČR poskytuje Ukrajině velmi štědrou pomoc – vojenskou, ekonomickou, finanční i humanitární. Vlna solidarity s Ukrajinci je u nás naprosto nebývalá. Domnívám se, že si lidé do ní promítají i svůj vztek na ruskou invazi k nám v roce 1968. A kompenzují si tím tak trochu i své pocity bezmocnosti za to, že my jsme se nemohli bránit. Ovšem osobně bych nekladl rovnítko mezi obavou Brežněva a spol. z ideologického nebezpečí reprezentovaného socialismem s lidskou tváří a Putinovým strachem z vojsk NATO u svých hranic, ale těm pocitům, a následné rusofobii, rozumím. Abych zabránil nedorozumění, tak opakuji, že ani obava z rozmístění vojsk NATO na Ukrajině, nijak neospravedlnila Putinovu invazi z 24. února, kterou odsuzuji.
Předpokládám, že Fialova vláda obrannou dohodu s USA vyjedná a Sněmovna ji ratifikuje tak, jak k tomu došlo na Slovensku. Spolupráce v rámci V4 skřípala ještě před ruskou invazí. Neměli bychom ty existující problémy utajovat nebo předstírat, že jsou malicherné, ale na druhé straně bych považoval za chybu, kdybychom středoevropskou spolupráci hodili přes palubu.
Jsem si pochopitelně plně vědom, že má zahraniční politika všech azimutů z přelomu tisíciletí, neodpovídá požadavkům dnešní doby. Neprosadila se zatím nikde. Britský ministr zahraničí Robin Cook (a můj dobrý přítel) si dal na svůj prapor „lidsko-právní zahraniční politiku“ a pak v praxi zjistil, že je nucen z ní dělat jisté ústupky. Ovšem Blairovu (a Bushovu) invazi do Iráku již nepřekousl. O řadu let později Jeremyho Corbyna s jeho politikou raději z vedení Labouristické strany vyhnali (a pokusili se jej i zbavit členství ve straně).
Musíme tuto novou studenou válku přežít. A nesmíme se přitom vzdát svých základních hodnot, jako jsou sociální spravedlnost, vzájemná solidarita a věrnost míru, a musíme i nadále odmítat agrese, okupace, invaze, apartheid, vojenský nátlak. Jsem i nadále přesvědčen, že se příští generace začne zase věcně zabývat novou bezpečnostní architekturou Evropy. A pokud jde o Ukrajinu, tak bych se nedivil, kdyby v rámci hledání diplomatického řešení došlo k oprášení některých aspektů Minských dohod. Bohužel do té doby bude prolito ještě mnoho krve.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
