PRVNÍ SNĚMOVNÍ POŠTA
Bude Andrej Babiš dobrý premiér?Anketa
Hned druhý den nám přišlo pozvání na Hrad. Od pana prezidenta a jeho manželky. Půjdu tam a budu vás informovat v příštím díle poslaneckého deníku, jaké to bylo. Slavnostní ceremoniál udílení státních vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu bude mou premiérou.
TECHNIKÁLIE
Konečně jsem si byla pro počítač. Stojí se na ně „fronty“. Rozumějte, když má sněmovna 108 nových poslanců, s nimi často nových asistentů, je logické, že všichni potřebují přístup do sněmovních dokumentů, a to co nejdřív. Dostala jsem tedy počítač jak pro mě, tak pro mou asistentku. A s ním malé IT školení. Měla jsem z toho hlavu jak pátrací balon – já na tyhle technické vymoženosti zase tolik nejsem. Ale konečně jsem se přihlásila do sněmovního mailu. A ejhle! Za těch pár dní už tam přistály desítky e-mailů. Když si vzpomenu, že v motoristickém e-mailu jich mám 300 nevyřízených, začíná mi být trochu mdlo a volám mojí nové asistentce, že budeme muset ještě víc zabrat. Souhlasí. :)
FILIP TUREK – MILOVÁN I NENÁVIDĚN
Je pro vás Petr Macinka přijatelný jako ministr životního prostředí?Anketa
Protože jsme se snažili uniknout co nejbližším vchodem, vešli jsme samozřejmě do jiné budovy, než ve které sídlíme. Takže nás čeká relativně dlouhá cesta do kanceláře. Procházíme kolem zasedací místnosti, pojmenované po bývalé ministryni spravedlnosti Dagmar Burešové, a potkáváme pravděpodobně skupinku nějaké základní školy na prohlídce sněmovny. Provádí je nějaký pán – buď průvodce, nebo poslanec, nevím, neznám. Jakmile Filip vchází do místnosti, všechny ty dětské zraky se na něj otočí se slovem „wau“ na rtech. Jejich hromadný úžas se nese díky vysokým stropům ve sněmovně ozvěnou. Neposlouchají průvodce, teď mají lepší atrakci. Hezky nás pozdraví a hlavy se jim otáčí za každým naším krokem. Je to roztomilé, pomyslím si. Totéž si ale nemyslí onen průvodce. Když se jeden z malých chlapců zeptá, zdali si může Filipa vyfotit a ten mu kladně odpoví, pan učitel bere do ruky mobil a u toho hlásá: „On vás, pane Turek, totiž miluje. Teda nejenom on, my všichni! Fakt vám držím palce!“ říká a tiskne mu ruku. Průvodci se protahuje obličej. Ten nás očividně rád nemá.
SMĚR OSTRAVA
S kolegou Gregorem jsme se rozhodli uspořádat povolební setkání pro voliče. Proč? Protože předvolební kampaň, která přinášela nebývalý humbuk, se jen změnila v povolební kampaň, která přináší humbuk ještě větší… A je třeba o tom s lidmi mluvit, stejně tak, jak jsme to dělali před volbami. Slíbili jsme lidem, že zůstaneme mezi nimi, že se nemůže stát, abychom se, stejně jako spousta jiných, vzdálili ze svých rodných krajů, odtrhli od reality, stali se papaláši a pragocentriky… A tak vyrážím vlakem směr Ostrava.
S kolegou Gregorem jsme zvědaví, jestli se na naši „motoparty“ přijde vůbec někdo podívat. Majitel klubu Kravín v Dolním Benešově, který nám poskytuje prostor už po několikáté, říká: „Ty jo, jsou tu lidi! Upřímně? Nevěřil jsem. Myslel jsem si, že jich bude maximálně třicet nebo čtyřicet. Protože aby někdo pokračoval s výjezdy za voliči těsně po volbách, to prostě není běžná věc. Všichni se na voliče vyse… Říkal jsem si, že vám to nesežerou.“
Ale „sežrali“ a nebývale je to zajímalo! „Prvně v životě jsme nevolili menší zlo, volili jsme vás s čistým svědomím. A už to, že jste za námi vyjeli s informacemi jen pár týdnů po volbách, je pro nás znamení, že nemusíme litovat,“ říká mi pán ve středním věku, ukazuje přitom na manželku, a slibuje, že příště si to zase nenechá ujít, protože naše dvouhodinová debata je rozhodně nenudila. S Matějem jsme odpověděli bezmála 50 dotazů od diváků, a střihli si na pódiu „stand-up“ show plnou plánů, historek ze sněmovny a politicko-společenských tezí. Další manželský pár, žijící v Miami, který občas přilétá do ČR za synem, nás ujišťuje, že jdeme správným směrem. „Sledujeme každý váš krok i z Ameriky. Posloucháme všechny vaše podcasty a děkujeme alternativním médiím, že nás k vám přivedla!“ Mezi spoustou pochval nechybí ani konstruktivní kritické dotazy na Filipa Turka nebo jak se postavíme k určitým důležitým tématům, které jsme v programu neměli příliš rozvedeny, jako například týrání zvířat. Opět mám radost z našich voličů, protože v debatách s nimi nechybí fakta, data, preciznost a čistota argumentace… Nakopává mě to do další práce!
SLEPIČINEC NEBO HOLUBINEC?
V neděli ráno se budím s nateklým krkem a teplotou a musím tak zrušit večerní plánovaný podcast s Pavlem Štruncem. Sice mě to mrzí, využívám toho a pouštím si z postele všechny politické debaty a videa, co jsem za poslední týden nestihla. Když vidím herečku Evu Holubovou na demonstraci, která do kamery vzkazuje předsedovi Macinkovi, že je její zaměstnanec a na ministerstvu ho nechce, přemýšlím, jestli ji mám říct já, že o tom naštěstí nerozhoduje ona, ale voliči, potažmo vítěz voleb, nebo už to za mě někdo udělal. Pak narážím na další umělkyně, a skvělou umělkyni, paní Vášáryovou, která v DVTV naproti moderátoru Veselovskému z fotografie emotivně a srdceryvně věští, že Filip Turek je hloupý, protože je vysoký a u vysokých lidí „to většinou do hlavy nedoteče“. Zatímco Petr Macinka je příliš chytrý a všechno tedy překroutí, kličkuje… Nezná jeho, nezná ani jeho program. Nesleduje ho, jak sama přiznává, protože ji to nezajímá, ale přesto si dovolí z fotografie věštit jejich politické schopnosti. Emoce z toho tryskají a já si při tom znovu rozvzpomínám na sněmovnu obsazenou z 30 % ženami. Jestli to budou obdivovatelky dam Holubových a Vášáryových, tak si užijeme velkou spoustu legrace a emocí. Věštění z fotek nebo třeba čajových lístků… Myslím, že to kdosi zkoušel i z lógru. To by bylo docela praktické, protože t(T)urka máme všude plno. :)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 10 čtenářů)
Souhlasíte, že politika by měla stát na argumentech, ne na dojmech a sympatiích slavných lidí a umělců?
autor: Gabriela Sedláčková
Jarle Halsnes
