Vysoký komisař OSN pro uprchlíky kritizoval prezidenta Zemana za jeho výroky vůči muslimům.

Pokud jde o Miloše Zemana, je tady určitý paradox – často se u nás totiž kritizují nepřizpůsobiví, ale Miloš Zeman svou popularitu staví právě na určitém druhu nepřizpůsobivosti. Když si vzpomeneme na druhé kolo prezidentské volby, tak Karel Schwarzenberg vlastně pro své stoupence reprezentoval západní modernizační vzor toho, jak má vypadat vyspělá společnost, vzor, kterému se Češi musí přizpůsobit. Na druhou stranu Miloš Zeman ztělesnil postoj, že se přizpůsobovat nebudeme, nebudeme se učit třeba politickou korektnost, která nás nutí brát ohledy na ty, kdo se mohou cítit dotčeni jazykem většiny apod.; my se tohle učit nebudeme, budeme si tady prostě dělat věci, jak jsme zvyklí a budeme si v tom hovět. Tato Zemanova nepřizpůsobivost se odráží i v tomto případě, opakuje se konflikt západního vzoru, ve kterém je i jakýsi pedagogický až poučovatelský prvek, a toho postoje, že my prostě jsme, jací jsme a nechceme se měnit. Prezident je pro mě ve svých výrocích někdy nechutný, až odporný, jeho jednání je ale nutné chápat i jako reakci části společnosti na nekritické přijímání západních vzorů.

Zatím u nás reálný problém s uprchlíky nenastal, jsou zde ale projevy minimálně silného odporu proti islámu a imigraci. Je to opravdu projev xenofobie, nebo lidé skrze toto téma ventilují svou obecnou frustraci?

Je to směs obojího, xenofobie jako strach z cizího je obecně lidský pocit, ale bez té frustrace by to nenabylo tak silné podoby, jakou dnes vidíme. Nějaká „přirozená“ xenofobie je ve společnosti vždycky přítomná, ale to, že se z toho nyní stává úspěšná politika, to je kvůli frustraci lidí z polistopadového vývoje.

Je zde z tohoto pohledu místo pro vznik stran s extremistickým zaměřením?