Odcházíte z ČSSD po třiceti letech. Odešel jste dříve, než vaše vyloučení mělo řešit zasedání předsednictva ČSSD. Proč? A chtěl jste je v uvozovkách předběhnout?

Chtěl jsem je předběhnout především proto, abych vyloučil možnost, že to na předsednictvu opět spatlají, a že mě zas nedokážou vyloučit. Je to taková moje poslední pomoc ČSSD. Ušetřil jsem jim další ostudu. Už tak jich mají dost.

Jaké to je, najednou po třiceti letech nebýt sociálním demokratem – členem strany?

Je to samozřejmě nezvyk – třicet let života se nedá jen tak hodit za hlavu. Ale tak to často chodí; aby mohlo něco začít, musí něco jiného skončit.

Kdysi jste prohlásil, že v ČSSD setrváte, dokud bude rozdílnost názorů únosná. Nadešel tedy ten okamžik?

Rozdílnost názorů byla neúnosná dlouho. Příslovečnou poslední kapkou pro mě asi bylo vyjednávání členů předsednictva se skupinou lidí, kteří cíleně a organizovaně útočí na samotnou podstatu demokracie, tedy na systém, kdy se politická moc v zemi distribuuje na základě výsledku svobodných voleb. Když jsem pochopil, že ono jednání není jakési selhání několika jedinců, ale postoj celého vedení ČSSD, tak bylo víceméně jasné, že v takové straně už nemůžu zůstat. Demokracii pokládám, přes všechny její chyby, za nejlepší způsob vládnutí, a u snahy přesunout rozhodování od volebních uren do ulic opravdu nechci být.