Homosexuálové, lesby a další menšiny pořádají opět festival Prague Pride. Tentokrát však mají na nás, majoritní společnost, požadavek, abychom je nejen „tolerovali“, ale projevili jim „respekt“. Abychom je „respektovali“. Co na to říci, jak se postavit jak k těmto menšinám, ale i k jejich aktuálnímu požadavku?

Jsem pamětník, a tak jsem zažil skoro všechny etapy vztahu většinové společnosti k homosexuálům a homosexualitě. Od kriminalizace přes pohrdání a štítivé odmítání nechutně nemocného, postoje mrtvého brouka, spekulace o nemoci, k toleranci, byť zpočátku velmi odtažité.

Projevovat někomu úctu a respekt je obrat, který v mafiánských románech znamená vyjádření oddanosti a submisivity kmotrovi. Pokud je nadcházející Prague Pride projevem respektu k homosexuálům, je to plně v souladu se současným pojetím lidských práv.

Máte snad něco proti obraně lidských práv?

Ale vůbec ne. Snad to srozumitelně vysvětlím. Lidská práva jsou fenoménem posledních desetiletí. Původní myšlenka, bránit menšiny proti útlaku majoritami, byla správná a legitimní. Ale ono se to nějak zvrtnulo. Emotivně podané strádání menšiny otevírá srdce i peněženky. A toho dokáží někteří využít mistrovsky. Ať už ke zvětšení bankovního konta či jako výtahu k politické moci a vlivu.
Obrana lidských práv se stala kouzelným zaklínadlem. Neprůstřelným štítem a neporazitelnou zbraní pro ty, kdo s ní dokáží správně zacházet. Často jsem se ptal, odkud se bere síla, nutící politiky přijímat zákony poškozující vlastní zemi. Proč názory většiny obyvatel nejsou politicky korektní? Proč média dávají prostor jen „politicky korektním“ a dehonestují nesouhlasící? Proč je kritika stále tvrději umlčována a kritici nálepkováni („rasisté, náckové, xenofobové, extremisté“ a další -isté a -fobové ).