V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 17. listopadu a o čem vypověděl 28. říjen? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?

Myslím, že z letošních oslav naší státnosti se tatíček Masaryk musel v hrobě několikrát obrátit. Je neskutečné, jakou ostudu ze státního svátku dokážou naši politici udělat. Počínaje prezidentem a konče ministrem kultury. Je to ale i odraz myšlenkového a mravního chaosu, do něhož se propadá euroatlantická civilizace. Nevím, jestli nás může utěšovat, že žádná situace není tak zlá, aby nemohla být horší. Hrozeb jsou tucty, od přelití migrační vlny do Čech přes katastrofický scénář tandemu Zeman–Babiš, včetně zakormidlování k Putinově Moskvě, až po další rozklad společnosti a výhled občanských nepokojů.

Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi, přičemž prezident Zeman to odmítá?

Považuji to za trapné předvádění svalů z obou stran, z čehož může těžit pouze Andrej Babiš. Pan Brady měl ocenění od prezidenta samozřejmě dostat. S tibetským dalajlámou to nemělo mít nic společného.